Carpe Diem

12. kapitola - Jsem děvka

Ben měl štěstí, že jsem tam přišla, jinak by vypadal mnohem hůř. Sebrali jsme se a jeli taxíkem domů, protože tohle už nebyla žádná legrace.

Sotva jsme dorazili k domu, bylo mi jasné, že Davidovo auto opět nebylo v garáži. Vztek ve mně stoupal.

,,Pojď dám tě do pořádku." zavedla jsem Bena do kuchyně, kde se posadil na židli, abych k němu dosáhla.

Vyndala jsem si lékárničku s desinfekcí a ledový obklad.

,,Tohle asi není dobrý, když si mě takhle našli." stěžoval si.

,,Říkala jsem ti, abys zůstal v tom kláštěře."

,,Tak snad vidí, že jsme s tím na fízly nešli, tak co?"

,,Beztak jsme zbyteční svědkové, kteří je ohrožují."

,,Nech mi tam trochu." ukázal mi na desinfekci.

,,Proč?"

,,Vyleju si jí do kalhot."

,,A to pomůže?" zasmáli jsme se.

,,Nevím, třeba bude lepší pálení než to druhý..."

,,Nechci tě strašit, ale s takhle dobitým obličejem jich moc nesbalíš."

,,Bezva. Co děláš dneska v noci?"

Začala jsem se tomu smát, protože jsem to nebrala vážně. Ben měl dokola podobné narážky a nepřipadalo v úvahu, že bych je někdy mohla brát vážně už jen proto, že je to Davidův bratr.

Pravda byla, že jsem si občas říkala, co by se stalo, kdyby se to tenkrát zvrtlo a vyspali se spolu, ale snažila jsem se takové myšlenky zaspat.

Okolo třetí ráno mě probudilo přijíždějící Davidovo auto. Dělala jsem, že spím a vyčkala si na moment, kdy si zalezl do sprchy, abych z jeho saka vyndala mobil.

Hořela jsem nedočkavostí, až si přečtu jeho textovky s Nicol. A přesně tak i hořel můj sen o vztahu s Davidem.

Veškeré textovky od Nicol měl smazané kromě jedné z dnešního večera.

,,Těším se na tebe, lásko. Mám to rudý prádýlko."

Mobil jsem uložila zpět do saka a měla jsem dvě možnosti. Buď se snažit a být mu nablízku, aby na tu krávu zapomněl nebo ho pustit k vodě, čímž nic nevyřeším a naopak budu za krávu já.

I přes mojí nechuť cokoliv dělat jsem za ním do té sprchy vešla. Usmála jsem se na něho a on na mě.

Překvapivě mě neodmítl tak, jak jsem očekávala, když byl s Nicol a udělala jsem ze sebe tu nešpinavější děvku, co existovala. Vůbec mě neuspokojilo, že jsem měla sex, naopak jsem se cítila ještě hůř než před tím.

Oblékla jsem se do nočního úboru a s výmluvou, že se jdu napít, jsem se zašila do pokoje pro hosty a musela se vybrečet.

Bylo mi tak strašně. Vrátila jsem se do ložnice a David už spokojeně odfukoval přes celé lůžko. Na mobilu mu blikala textovka od Nicol.

,,Dobrou a děkuju." a to jsem ještě musela přečíst textovku od něho, kde psal, že při sprše myslel na ní a jde hned spát, jak ho vyčerpala.

Třásla jsem se a rozhodně nepřipadalo v úvahu, že bych šla spát po něčem takovém. Padla šestá ranní a já zírala do stropu jako blázen.

,,Co se stalo? Ses zase porval?" zajímal se David u snídaně.

,,No a?" pousmál se Ben.

,,S tebou jsou pořád jenom potíže, Bene."

,,A proč se porval to tě nezajímá?" dodala jsem.

,,Kvůli nějaký štětce?" řekl otráveně David.

,,Jo přesně jak říkáš. Kvůli mně." hodila jsem mu na stůl otráveně tác s lívanci. ,,To ty bys kvůli mně nikdy neudělal." odsekla jsem a odešla se připravit do práce.

Zaslechla jsem za sebou kroky, ale bohužel nepatřily Davidovi.

,,Začal se vztekat, že je to tvoje vina a nemáš nikam chodit. Když všude chodíš oblečená jako děvka, tak se pak nediv." zastavil mě Ben svými slovy, které před chvíli řekl samotný David.

Vybouchla jsem a seběhla těch pár schodů zpět do jídelny.

,,Davide, proč se mnou ještě jsi, když ti tak vadím? Pořád vidím, jak bys byl nejradši s Nicol."

,,Mio, to vůbec není pravda. Jen mě přivádí k šílenství, že chodíš na párty radši s mým bratrem než se mnou. Občas si říkám, že bys radši měla být s někým mladším."

,,Protože ty nemáš zájem kamkoliv chodit."

,,Nejsem na kalby, kde se opiju pod obraz a zhulim se, že o sobě nebudu vědět."

,,Copak já tohle dělám?"

,,Ne, ale Ben jo."

,,Copak náš vztah závisí na tom, co dělá Ben?"

,,Je mi jedno, co dělá ten spratek."

,,Ale já se o něm vůbec nechci bavit. Co bude s Nicol?"

,,Když jí dám výpověď, ze zákona nemůže odejít ze dne na den."

,,Samozřejmě." obrátila jsem oči v sloup, protože kdyby chtěl, nebyl by to problém.

Vždycky se dal člověk vyhodit z hodiny na hodinu a najednou to ze zákona nejde? Spíš nechce a mně už nebavilo řešit jen jí. Neměla jsem potuchy, jak se k tomu postavím.

,,Mio!" volal za mnou ještě David, ale já pokračovala v cestě z domu.