Carpe Diem

25. kapitola - Život jde dál

David byl moje jediná rodina, ale musel jsem uznat, že jsem se mu styděl podívat do očí. Zkazil jsem mu svatbu a vykecal Mie, že jí podvedl. Byla to jejich věc a neměl jsem se do toho plést, jenže mi to nedalo.

Nakonec jsem se radši odstěhoval zpět do svého starého bytu plného vzpomínek na svůj starý život. Jenže mě to vůbec netáhlo do starých kolejí. Chtěl jsem žít, ale jiným způsobem než doposud. Najít si jiné aktivity než byl alkohol, drogy a děvky.

Luke mě neustále někam tahal, ale já jsem odmítal, protože jsem chtěl začít něco nového. Vzhledem k tomu, že jsem měl na vysoký jeden ročník hotový, zastavil jsem se znovu u ředitele a snažil se s ním promluvit. Jednalo se sice o soukromou školu a moje finanční prostředky mi z účtu zrovna netekly, rozhodl jsem se pokračovat ve studiu na téhle škole.

Otec mi po smrti odkázal polovinu majetku a já jsem jí ze tří čtvrtin roztočil s kámoši na pařbách nebo v salonech za nový fára.

Zatímco můj bratr investoval prachy do pojišťovny, ve které byl spolumajitel ještě s nějakým blbečkem, který je na Bahamách a těží jen prachy.

Představoval jsem si něco podobného. Proto jsem chtěl zpět na vejšku, abych něco taky uměl.

,,Pane Russele, pamatuju si na vás a ty problémy, které jste na škole dělal."

,,To mě těší, ale už jsem z toho vyrostl." zazubil jsem se na něho.

Byla to soukromá škola, bylo jasný, že mě vezme už jen kvůli těm sto tácům. Sice jsem si vyslechl tunu keců, ale druhý den jsem se stěhoval na kolej. Vyžádal jsem si pokoj sám, protože by to nedopadlo dobře. Přísahal jsem sám sobě, že se drog nedotknu a alkohol jen v hodně omezené míře. Žádný kóma ani sexuální hrátky s několika holkama najednou. Vyškrtnuto!

Od dnešního dne jsem se věnoval škole a učení. Občas jsem si zašel do fitka, abych se udržel v kondici a nelitoval jsem ničeho.

První semestr jsem měl úspěšně za sebou a málem jsem se poplácávál po zádech, jakou jsem z toho měl radost. Kluci nechápali, kde se to ve mně vzalo a Luke mi dokonce i gratuloval.

,,Nevíš něco o Davidovi?" nahodil jsem téma.

,,Moc ne. Bavil jsem se s ním tak měsíc zpátky. Kecali jsme o práci a o jeho nový buchtě jinak nic."

,,Díky." vděčně jsem se na Luka podíval.

Mrzelo mě, že se to mezi mnou a Davidem podělalo, ale mohl si za to sám. Nebyl jsem šmejd a nehodlal jsem v tom hrát hlavní roli.

Jediný, kdo mi chyběl byla Mia, která se na mě úplně vykašlala a neodpovídala ani na textovky. Nedalo se nic dělat. Život šel dál a já se nemohl pořád ohlížet na to, co se stalo.

Práva mi šla levou zadní a s mojí vyřídilkou jsem si udělal i další semestr na výbornou. Měl jsem skutečně radost. Lukův strýc si mě vzal pod křídla a občas jsem si u něho udělal nějakou tu práci, abych se něco naučil. Bylo to fajn.

Proto jsem si konečně zasloužil pořádnou párty na Lukově jachtě. Bylo tu okolo čtyřiceti lidí, až jsem se divil, že se vešli. Polovinu jsem znal a tu druhou jsem hned poznal. Zaujala mě partička holek, ke který jsem se odhodlával už od prvního panáku. Nakonec jsem jich měl asi sedm, abych si dodal odvahu.