Carpe Diem

6. kapitola - Jachta

Kývla jsem hned z několika důvodů. Potřebovala jsem se vyhnout Davidovi a chtěla jsem vědět, co se tedy mezi námi s Benem stalo.

Moje okno totiž za žádnou cenu nešlo otevřít a sama si na nic nevzpomenu ani za sto let.

S připravenou taškou na cesty jsem vypadla z domu bez jediného slova rozloučení s Davidem. Byla jsem rozhořčená, že se mi pokoušel ještě zapírat jeho nevěru. Navíc jsem potřebovala čas, abych si rozmyslela, jak to mezi námi bude dál. Nechtěla jsem se s ním rozcházet, i když mi ublížil.

Vlastně jsem se teď necítila dotčeně, protože jsem netušila, co se předešlou noc stalo. Možná jsme si byli kvit. On podvedl mě a já podvedla jeho.

Snažila jsem se hodit špatnou náladu za hlavu a vyšla s úsměvem na tváři.

,,Jak ty to děláš?"

,,Co jako?"

,,Že se po hádce usmíváš, jako by se nic nestalo?"

,,Tady máš klíčky." hodila jsem je po něm a podívala se mu do očí.

Neváhal ani chvíli a usedl za volant s úsměvem na tváři.

,,Ty hodně rád řídíš, co?"

,,Zvlášť takový káry." rozplýval se.

Těšila jsem se, že zapomenu na ty hádky s Davidem a po návratu se k sobě budeme chovat jako předtím. Měli bychom si spolu promluvit, co jsme udělali špatně. Vina byla na obou stranách.

,,Nad čím přemýšlíš?"

,,Co se stalo?"

Ben na mě otočil hlavu a usmál se. Z jeho úsměvu jsem se cítila trochu trapně.

,,Vážně ti to mám popisovat za jízdy?"

,,Chceš mi to snad říct u romantické večeře?"

,,Nejsem tip romantických večeří. To je můj brácha, ale já rozhodně ne."

,,A jaký máš názor na to, co mi udělal s Nicol?"

,,Co na to říct? Tohle chlapi dělají."

,,Ale ne všichni. Co je na té Nicol tak super?"

,,Docela dobře kouří."

Zarazila mě jeho odpověď. Představila jsem si jí, jak před ním klečí a...

,,Děláš si legraci?"

,,Ne. Je docela dobrá."

,,Bože, takže ona je taková slečna na zavolání?"

,,Tak nějak, ale David to asi neví." začal se smát.

,,To je nechutný."

,,Mýmu ptákovi to bylo jedno."

,,Nemusíš mi to popisovat tak dopodrobna." hodila jsem na něj znechucený výraz.