Carpe Diem

8. kapitola - Parádní víkend

Byla jsem na Bena naštvaná, ale na jednu stranu měl pravdu a já o tom následně musela přemýšlet. Nikam s Davidem nechodíme a dokonce ani tam, kde bychom byli jen sami. Celou cestu na místo, kde nás měl vyzvednout Luke, jsem nepromluvila. Nebylo to tím, že mě Ben štval, ale tím, že měl pravdu.

Byla jsem najednou naštvaná na Davida. Uvědomovala jsem si víc, jak jsme se jeden druhému odcizili a přitom jsme spolu byli tři roky. Chovali jsme se jako manželé po dvaceti letech. Žádná romantika a mně to začínalo chybět. Byla jsem zahlcená prací a proto jsem nad tím vůbec neměla čas přemýšlet. Náhle mě to trklo.

Okolo mě pobíhaly páry a neustále se líbaly, osahávaly a udržovaly intimitu. Nevzpomněla jsem si, kdy naposledy mě David objal na veřejnosti nebo mi řekl něco hezkého.

,,Ztratila jsi hlas?" drknul do na mě Ben.

,,Ne, jen jsem nad něčím přemýšlela."

,,Nad tím, co jsem říkal. Přiznáváš, že mám pravdu?"

,,Nerada, ale přiznávám. Jenže chyba přeci není jen na mé straně...nebo jo?" 

,,Já ti na dva dny můžu být náhradníkem." zakřenil se na mě.

,,Bene!" okřikla jsem ho.

Věděla jsem, že to nemyslel vážně, ale když už jsme ostatním tvrdili, že jsme pár, nemohla jsem se k němu chovat jako nějaká netykavka. Už jen vůči Benovi, který mi vyšel ve všem vstříc a pomohl mi ve všem. Dokonce jsem mu ještě nepoděkovala, že nevyužil situace na té párty.

Ukázalo se, že je to docela fajn kluk a navíc se mi na něm líbilo něco, co David postrádal. David totiž neuměl žít naplno a radši si užíval s milenkami.

,,Jdeš na padák?" přiběhl Luke.

,,Pecka!" rozjásal se Ben.

,,Na padák?" šokovaně jsem se na něho podívala.

,,Nejlepší! Luke vezme člun z přístavu a poplachtíme za ním na padáku. Je to bomba!"

,,Nikdy jsem na tom nebyla."

,,Dobře půjdu na to s tebou."

Připoutali mě s Benem popruhy a během chvíle jsme byli ve vzduchu. Neměla jsem slov. Přesně takhle jsem si představovala, jak si užívat života. Několik desítek metrů nad mořem jsem si vychutnávala výhled a i když se mi to líbilo, chtělo se mi brečet. Proč nemůže být David alespoň z části jako Ben?

Jakmile jsme se dostali zpět na jachtu a pozorovali ostatní, zalily se mi oči slzami. Ben stál opodál a i tak si toho všiml.

,,Jsi v pohodě? Nebolí tě něco?"

Zakroutila jsem hlavou a snažila se zakrýt jednu stékající slzu u koutku oka.

,,Mio?"

,,Měl jsi pravdu. Snažím se vyjít Davidovi vstříc a chovám se jako by mi bylo sedmdesát."

,,To není tvoje chyba." objal mě, aniž bych to čekala.

Bylo mi hned líp. Cítila jsem se jako by mě nikdo neviděl a někomu na mě záleželo. Davidovi jsem byla ukradená a měl mě vedle sebe jen na ozdobu. Byla jsem smířená, že z jeho úst ,,miluju tě" nikdy nezazní.

,,Změnila jsem na tebe názor."

,,A jaký jsi měla názor?"

,,Že jsi egoistický spratek."

,,Taky jsem o tobě neměl dobré mínění."

,,Já vím, co sis myslel?"

,,A už nebreč. Teď jsem tady a ukážu ti, že všechno krásný není jenom u Davida v kanceláři."