It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 3

Dvě mužská těla, spojená v milostný akt, lapající po dechu a líbající se, aby zadusila vlastní tlumené vzdychy, ležela na pohovce. Mladší z dvojice pohyboval rukou silněji a rychleji, což způsobilo, že během chvíle měl v ruce semeno svého přítele. Obě nahá těla padla vysílením v láskyplné objetí.

,,Nechci, abys odjel.'' Hlas přerušovaný prudkými nádechy zněl lehce zklamaně. Jeho vlastník byl zkamaný. Světlovlasý muž, jehož rysy tváře nebyly uplně výrazné, ležel v objetí hnědovlasého, který ho vyčerpaně hladil ve vlasech.

,,Je to jenom na pár týdnů, slibuju, že hned jak to vyřeším, přijedu a ošukám tě tak, že si na to budeš pamatovat ještě dlouho.'' Zakřenil se starší, dravě světlovlasého políbil a zvednul se z pohovky, aby mohl svoje nahé tělo konečně zahalit do pohodlného županu.

,,Jdu se vysprchovat.'' Rozhodl Ethan a vydal se do pohybu, ovšem Nathanova ruka ho zarazila přesně na místě, kde se nacházela jeho třísla. ,,Nedáme ještě jedno kolo?'' Zavrčel mu do ouška sladká slůvka a Ethan nemohl udělat nic jiného, než ze sebe shodit ten přebytečný kus hadru a uvěznit ho ve svém sevření. ,,Děláš. Mě. Tak. Nadrženým.'' Souběžně s tím ho líbal na různých kusech těla, až se dostal k jeho slasti způsobujícímu orgánu... jemně jej sevřel v ústech.

.....

,,Vrať se mi celej, ty můj výletníku.''

,,O to se bát nemusíš, hlavně si zapamatuj, co se stane s tvojí roztomilou prdelkou.'' Světlovláskův přítel škodolibě mrknul a vydal se k letadlu, které ho mělo přepravit do Londýna a potom do Paříže. Celou dobu sledoval svého Nathana, jak na něj mává a jeho plavé vlásky mu brání ve výhledu. Musel se pousmát, bude mu sakra chybět. O několik momentů později letadlo opustilo pevnou zemi a vydalo se na cestu pryč z Bostonu. Ten sladký Boston, ačkoliv už několik let žil na druhém konci města, stále ho svírala taková nepříjemná situace, rád by opustil své bydliště. Jednou se to určitě povede, s Nathanem může mít společnou budoucnost, koneckonců už s ním žije osm let. Nemohl přestat myslet na svojí práci, musel zastupoval nějákou firmu, která se soudila s jinou, byl si dost jistý, že tohle bude dlouhé a pokud to všechno povede k soudu, bude se moct do Francie přestěhovat rovnou. Během letu se mu lehce klížila očka, takže nakonec usnul, se sluchátky v uších a neprofesionálním účesem. Probudila ho až mírná turbolence, která byla součástí každého letu, ale stále si na ní nedokážal zvyknout. Bál se toho, částečně to bylo i díky jeho závislosti na Ztracených, ale prostě neměl moc dobrý pocit.

Podruhé už se do spánku bohužel neponořil, za několik málo minut byli na místě, chladný podvečer ho studil na kůži, Ethan kráčel přes celý termínal až k připravenému taxíku, v pravé ruce mobil, s nímž volal Nathanovi, aby mu pověděl, že je konečně na místě. Tak trochu si neuvědomil časový posun, ale ten nakonec zapomněl, když mu to blonďáček zvednul.

,,Dobře zlato, tak já půjdu na hotel, zatím se měj, budu ti psát. Miluju tě.'' S těmito slovy zavěsil a z okna taxík sledoval tu krásu, která se mu v Paříži nabízela. Prohlížel si každičký kout, na který se mu naskytl pohled a zároveň s tím skenoval zdejší obyvatele. Vzpomněl si, když tu byl dřív. Dobrých sedmnáct let zpět. Rychle své vzpomínky zahnal zpět, nechtěl si připomínat minulost. Žil přítomností. Z přemýšlení ho vytáhlo prudké vymrštění ze sedačky a opětovné vrácení do stejné pozice. Byli na místě. Zastavili před poměrně luxusním hotelem. Ethan byl překvapený, na tenhle luxus rozhodně nebyl zvyklý.. Vystoupil z auta a šel se po celém dni koněčně ubytovat.

- - -

,,Tohle je moc. Nešlo by příště objednat nějáký rozumnější hotel?'' Ryan procházel svůj pokoj, na těch pár týdnů v Paříži to bylo až moc. Přímo obří apartmán. On byl vždy skromný, bohatě by mu stačil nějáký průměr, ale tohle, kdyby navrhnul svým sekretářkám, asi by ho zabily. Na pokoji se nudil, večeři už měl, jediné, co tady mohl kromě práce dělat, byla nějáká ta procházka. Čapnul kartu od pokoje a výtahem vyjel až na střechu, rád takhle odpočíval, byl z toho všeho (hlavně z cesty) unavený. Jediné, co si teď přál, bylo, aby se hezky provětral a nakonec usnul v posteli. Během dvaceti minut už byl zpět. Noční město je krásné, do hlavy se mu vkradla vzpomínka, když byl ještě mladý. Srdce mu nevysvětlitelně poskočilo a jediné, na co se zmohl, bylo vzít telefon do ruky a sjednat ranní schůzku, která ho čekala pár minut cesty od hotelu. Byl lehce nervozní, už je z toho důvodu, že pokud ten spor prohraje, bude ho to stát dost peněz.

Ozvalo se zaklepání. Se sotva slyšitelným dále mu do pokoje vpadl mladík, s nímž měl nerozdělanou práci. Lehce si prohrábl své vlasy, rukou zaplul ke košili, které se napětím sama svlékala. Přitáhnul si mladíka k sobě a bez servítek ho připravil o veškeré oblečení. ,,Adame.'' Hořce vydechnul, stisknul zuby jeho ušní lalůček.  Tak nakonec tahle noc nebude zase tak nudná.
___________________________________________________________________________________
Tak to vypadá, že už začnu konečně pravidelnějši vydávat. Koho byste v příštím díle rádi viděli? 
Theodor x Hunter x Melanie x Marie x Simon x Fabian x Eric x Matt x Jess x whoever ? :D Mimochodem děkuju moc za votes a komentáře, moc mě to těší !