It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 6

Jednání konečně skončilo, sice netrvalo ani hodinu, ale Ryan nebyl schopný sedět naproti Ethanovi, který očividně vypadal, že je toho na něj moc, čemuž by se vlastně nedivil, on na tom byl podobně.S posledními slovy si utáhl kravatu u saka, paradoxně zase až natolik, že si ji musel zase povolit, aby se neuškrtil a spěšně odkráčel z místnosti, v kufru v ruce a o další starost navíc.
Chodba před kanceláří byla vylidněná, Ryan se nemohl dočkat, až ho nohy zanesou zpět do hotelu, kde zase bude přemýšlet o jeho vyrušení z práce. Ethan byl vlastně jen někdo z jeho minulosti, ovšem dívat se, jak má pořád ty stejné zlozvyky, stejný úsměv a pohled v očích, když je naštvaný, bylo, jako by se zase vracel do svých hloupých let. Najednou před sebou viděl příležitost, bylo mu jasné, že se tohohle pocit nezbaví, dokud si ho zase nezopakuje. Uprostřed chodby zastavil, aby počkal, až k kanceláře vyjde Ethan. Ten s mobilem v ruce, jeho chůze trochu pomalejší, očividně se s někým bavil, ale nemohl to slyšet. Potom hovor ukončil, když si ho všiml, zdálo se mu, jako by sklopil zrak. 
Ryan se chopil své jediné příležitosti na zlepšení pobytu a třeba i připomenutí starých vztahů a zastavil ho dotekem na rameno. Vždy býval menší, teď tomu nebylo jinak. 

,,Ano?'' Ethan se na něj díval jak na přízrak, oči měl ospalé a sako trochu pomuchlané.
,,Nemůžeme se pořád přehlížet.''

,,Budu v Paříži jen dva týdny, myslím, že to zvládnu.''

,,A kdo neříká, že bys nemohl třeba zajít se svým starým  známým já nevím.. na eifellovku?''

,,Známým?'' Začal se smát. ,,Takže známým jo? A známí se obvykle líbají?'' 
Ryan na něj chvíli civěl jak na blbce a potom se začal smát taky, vlastně by uplně zapomněl, že nejsou žádní suchaři. 
,,Takže mě zveš na rande?'' Ethan se zazubil. Rozešel se k výtahu, černovlasý ho následoval, připadal si jako puberťačka.

,,Říkej si tomu jak chceš, ale myslel jsem, že by bylo fajn zpříjemnit si den s někým, koho znám.''

,,No já ti nevím.'' Hnědovlasý si vzpomněl na Nathana, kterého vlastně posledních pár dní nechával v ústraní a myslel na práci. A pak tu byl Ryan, který v něm odemkl tu dlouho zamčenou část nitra.

,,Hele.. pokud by sis to rozmyslel, což určitě uděláš, protože jsem neodolatelný a ty bys rád šel,'' oba se tomu museli zasmát, ,,budu čekat před hotelem v osm hodin.'' 
,,Ale nezaručuju, že tam nebudeš čekat věčnost.'' Ušklíbl se.

,,Myslím, že neodoláš.''
,,Tak to mysíš špatně.'' 
Pak se ozvalo cinkutí výtahu, do kterého oba nastoupili. Museli se prostě smát, nebyli to žádní žárliví ex partneři, kteří by se nesnášeli. Vlastně, jejich vztah byl trochu jako horská dráha. Chvíli nahoře, dole a nakonec skončil. Kdo ví, jestli se po to tom všem můžou ještě vydat na další cestu, když je tu několik faktů, které by měly Ethanovi zabránit na to myset. Bohužel se tak nedělo.Za patnáct let se toho stalo sice tolik, ale i tak si oba pamatovali, kdy se poporvé políbili a Ethan obzvlášť, když každý den chodit do nemocnice za ním. Nebyl zážitek, který by se do jejich paměti nevryl. Takové spojení se za život může vytvořit jen jednou. A o to právě oba přišli. 


. . . 

Ethan ležel na posteli, jediné, co na sobě měl, bylo spodní prádlo, vlasy přilepené k čelu, oči zrudlé od nedostatku spánku, mizerný výraz ve tváři, vůbec neměl čas na to se něják zkulturnit a už vůbec mluvit s Nathanem, už jen kvůli tomu, že setkání s Ryanem v něm způsobovalo ty pocity, které s Nathanem tak silně nikdy neměl. To ho prostě děsilo.  Ta představa, že se mu do jeho života najednou vrátil někdo, koho miloval a pro koho byl schopný se obětovat. A pak si tam prostě přikráčel v tom dokonale padnoucím saku, stejně krásným očím a mužným pohledem. Jak tomuhle měl sakra někdo odolat, obzvlášť on.Pořád stál na hraně s rozhodnutím, jestli jít má nebo ne. 

,,Já nikam nejdu.'' Rozvalil se na druhou stranu manželské postele, bylo krátce po sedmé hodině. Stejně už by nebyl čas. Už se mu klížily oči, když najednou uslyšel důvěrně známé vyzvánění. 


,,Nathane?'' 

,,Ahoj lásko, tak jak se máš?'' Ozvalo se z telefonu. 
,,Jo, dobrý.'' 

,,Nic víc mi nepovíš?'' Zasmál se blonďáček. Ethan si rukou promnul obličej.

,,Potkal jsem tu jednoho známého. Nevím, jestli s ním mám jít na schůzku.''

,,Pokud to není randa, tak klidně běž, zlobil se nebudu.'' 
,,Tak dobře, když myslíš.'' 
,,Užij si to.'' S těmito slovy Ethan zavěsil, nebyl něják schopný mu říct, že ho miluje.

Trvalo mu asi deset minut, než se vyhrabal z postele, tohle rozhodnutí mu razantně změnilo plány, které sice neměl, pokud by se nepočítalo válení se v posteli a depkaření v 35 letech. Připadal si jako ten druh dnešní mládeže, která když jde poprvé na rande, psychicky to nezvládá. Jenže tohle pro něj nebylo rande a on by k němu neměl nic cítit. 
V koupelně strávil úctihodnou půl hodinku, než se vypravil do šatníku pro oblečení. Bez dlouhého rozhodování vyšel z pokoje v pohodlných kalhotech a fialové košili, ledabyle rozhalené.  

Před hotel se dostal pět minut po osmé hodině, což byl čas tak akorát. Ryan tam stál zády ke vchodu, opíral se o sloup. Jakmile se k němu otočil, Ethanovi se podlomila kolena, při pohledu na to, jak vypadal. Měl tmavě šedé triko se sakem a vyhrnuté rukávy, k tomu tmavé kahoty a vlasy v rozcuchu.

,,Dorazil jsi.''
,,No.. jo, jo já jsem.. ehm. Do-dorazil.'' Vykoktal ze sebe.

,,Takže půjdeme?'' 
,,Jo, jasný.'' 

Tak jsem to asi ukončila v tom nesprávném momentu, ale budete si muset počkat. Jak myslíte, že to bude probíhat? :DDD A co Ethanovy pocity? Piště, co si myslíte :)