It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 16 - The End

Krátká poznámka autora na začátku
Přátelé, kamarádi. Je to tady. Vím, že spousta z vás ani nedoufala, že tuto knihu někdy dopíšu. Já jsem upřímně ani nevěděla, jestli se k tomu někdy odhodlám. Vstoupil mi do toho život a hodně prokrastinace.
Každopádně, dovolte mi nostalgicky zavzpomínat na začátky této knižní trilogie.
V hlavě tehdy čtrnáctiletého stvoření se zrodil nápad na typickou teen knížku. To bylo na začátku roku 2015. Je to tedy více než 5 let od vydání mé úplně první kapitoly. Ostýchavý a velice inteligentní Ryan, který právě nastoupil na Bostonskou střední školu. Narcistický idiot Ethan, který potřebuje doučování, aby byl zpět v týmu. Jejich setkáním se ale oběma změnily priority a z nenávisti se postupně zrodila láska.

Tato láska, jako každá, měla několik překážek. Některé z nich překonali, některé bohužel ne. Vím, jak moc byste si přáli šťastný konec, ale nemůžu vám ho poskytnout. Těmto dvěma lidem nepřál osud a jeden člověk, je od sebe odloučil na více než 15 let. A za 15 let se toho může stát tolik. Snažím se proto vycházet ze života. Ethan ani Ryan to neměli jednoduché. Ačkoliv bych si sama přála šťastný konec, nemůžu vám ho poskytnout. Nemůžu jen tak zahodit fakt, že oba přišli o svoje dlouhodobé vztahy. Oba zažili několik tragédií. Když jsem před dvěma lety začala psát tuto poslední knihu, měla jsem naplánovanou pro oba svatbu, ale dospěla jsem. Není mi 14 a bohužel nedělám zázraky.

Chtěla bych vám poděkovat za roky podpory, které jste mi věnovali. Za všechny hvězdičky, přečtení, komentáře a zprávy. Omlouvám se vám, že jsem nebyla ukázková a hodně z vás ani neodpověděla. Přesto jsem si ale přála ukončení pro oba dva, pro sebe a hlavně pro vás, kteří jste na to netrpělivě čekali.

Tímto oficiálně prohlašuji sérii It's okay to be gay, It's okay to go your own way a It's okay to be together za ukončenou.
Od roku 2015 do tohoto dne (24.4. 2020) si vás 161 600 našlo cestu k mé knížce. Získala jsem od vás celkem přes 12 000 hlasů.

Together v názvu této knihy tedy ukazuje cestu dvou lidí, kteří ji konečně uzavřeli, osud je zase svedl dohromady, aby uzavřeli kapitolu svého života a zjistili, proč jejich dopisy skončily nepřečtené.

Všem vám děkuji a doufám, že mi prominete.

....

Téměř všechny věci z Ryanovy kanceláře už byly vyskládané v přistavěné dodávce. Ethan mu pomáhal donést pár posledních drobností z jeho bytu do kufru auta. Panovala mezi nimi zvláštní atmosféra. Taková, jakou oba pocítili již několikrát, když se v průběhu svých životů museli odloučit.
„To jsou ty dopisy...," zamumlal zamyšlený Ethan, když v ruce držel šanon plný desítek obálek adresovaných na Ryanovu adresu. Poznával svůj škrabopis.
„Mám toho spoustu co dohonit. Jsou to léta vzpomínek, Ethane... Nějaký čas tvého života jsem prošvihl."
Ethan se fascinovaně zasmál opřel se o zábradlí, které oddělovalo rušnou silnici od dlážděného chodníku. Nechával jej odejít. Po všech uplynulých událostech by nemělo smysl jej k sobě připoutávat. Patnáct let je spousta času.
Když byl stěhovací vůz připravený k odjezdu, ticho mezi nimi se prohloubilo ještě o něco více.

„Kdybys měl někdy cestu okolo..."
„Tak se stavím," přerušil ho Ethan s úšklebkem.
„Ethane?"
„Ano?"
„Nikdy jsem nikoho nemiloval více než tebe a nikdy ani nebudu," odtušil Ryan po delší pomlce. Jeho vlastnost správně volit slova na Ethana opět zapůsobila. Tomu se z očí svezla neviditelná slza a s neslyšným šplouchnutím přistála na jeho čerstvě vyprané košili. Výškový rozdíl mezi nimi mu dovolil se čelem opřít o jeho pomalu se zdvíhající hruď.

Našel si cestu k jeho rozechvělým rtům a chlapecky, s ostražitostí a pocitem, jako by to bylo poprvé, jej políbil, když se odtáhl, ustoupil krok dozadu a široce se na něj zašklebil.
„Hodně štěstí, Ryane."
„Hodně štěstí, Ethane."
Ethan doprovodil Ryana pohledem do jeho auta a ještě chvíli sledoval jeho mizející vůz v dálce, dokud se loudavým krokem nepřinutil přejít přechod a ztratit se v uličkách velkoměsta.