Part 2

2.1K 141 2
                                    

,,To si snad dělají srandu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,To si snad dělají srandu.'' Muž, jehož autoritativní ton nenechával jediného poradce v klidu, se zvedl, přičemž odhodil bezcenný kus papíru, stále brblající se přesunul k oknu, u kterého roztáhl žaluzie. Nechal ranní světlo dopadat na svojí zarostou tvář. ,,Nechápu, co píšou. Jsme naprosto v pořádku.'' Znovu usednul za stůl, s pevnějšími nervy a začal si mnout spánky, které ho od neustálého stresu bolely.

,,Ještě něco, co bych měl vědět?'' Otázal se s tichým povzdechem. A pohledem zabloudil k protějšímu zrcadlu. Na pětatřicet let vypadal opravdu mladě, dokonce lépe než jeho asistentky, kterým nemohlo být ani 25.

,, Měli bychom ten spor vyřešit, jinak budeme na mizině.'' Ryan se nadechl k odpovědi, z jeho otevřených úst však vzešel jen výchech a zklamaný zvuk.

,,Jsem si jistý, že se to zvládne.'' Dodal. Ukázal ke dveřím, čímž taktně naznačoval, že se pánové mají vyprovodit sami. Čekala ho nemilá práce - redukce nepotřebných sil. Když už ten den začal takhle, tak se ještě vystaví pár zděšeným výrazům a potom konečně přistane v posteli s nějákým random mužem. Díky tomhle nebyl frustrovaný z nedostatku sexu a tak mu vlastně nic nechybělo. Kdy měl naposledy opravdového přítele? Na vysoké? Možná ani to ne. Všechno ,co se týkalo jeho předešlého života , zapomněl, alespoň se o to snažil, ale jeho dychtivé přesvědčení ho spíše nutilo přemýšlet o všem, co mohlo být. Nebyl smutný. Byl naopak šťastný. Kdy se vám podaří vybudovat úspěšnou firmu a novou technologii? On to dokázal, ale nesl si za to své následy.

Do podvědomí se mu pomalu vplížila myšlenka toho, co by měl dnes udělat. Ze šuplíku vytáhl dlouho připravovaný seznam, přelétl ho očima, jestli něco nevynechal nebo nenapsal špatně. Nakonec se zvednul z křesla, ve kterém by nejraději strávil celý zbytek dne a vydal se přes prázdnou chodbu přímo k výtahu.

V přízemí sídlela vývojárna, práce okamžitě ustala, když se ve dveřích výtahu objevil muž s elegantním sakem bílé barvy.

,,George Ballen, Christopher Smith a Victor Fisher - prosím nechte všeho, tímto momentem jste propuštěni. Dostanete velké odstupné a doporučím vám k dalšímu zaměstnavateli pokud budete potřebovat. Děkuji. Nashledanou pánové.'' Spěšně se otočil, aby neviděl zděšené tváře mužů, kteří jsou právě bez práce.

Tentokrát vyjel až do třetího patra, čímž na chodbě spustil rozruch. Naposledy tu byl, když zařizoval interiér, nepříliš často se tu zastavoval na pokec, ale dnes měl zrovna takovou pěknou příležitost.

,,Natalia Ritcherds, Bethany Ford a.. a Ellen Morgan. Dámy jste propušteny, dostanete velké odstupné a doporučím vás k dalšímu zaměstnavateli. Omlouvám se, že jsem rušil. Nashledanou dámy.''

. . .

Když už jako poslední opouštěl svojí kancelář, zkontroloval, jestli jsou všechny spisy na místě. Obvykle tohle nechával na další rána, ale dnes byl až příliš důsledný. Zrovna, když byl zaneprázdněný skládáním věcí do své brašny a sundaváním nepohodlné kravaty, jenž škrtila jeho krk, ozvalo se tichounké zaklepání, které i přes ten hluk, který dělal, slyšel.

It's okay to be together! book 3. [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat