It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 14

Svatba Jess se blížila rychleji, než kdokoliv z hostů předpokládal. Když se Ryan díval na oznámení, bylo úterý. Pamatoval si dobře ten den. Později za ním totiž přišel Tony, aby mu oznámil, že jejich zasnoubení se ruší. Od té doby uběhl necelý týden, ale jemu to připadalo jako věčnost. Přesně jak předpokládal, jakmile se vrátil domů z práce, čekala na něj zabalená taška a hromada krabic. Nenapadlo ho proto nic jiného, než si pronajmout pokoj v hotelu, dokud si něco nenajde. Nebyl schopný si připustit fakt, že s Anthonym už jednoduše není. 

Nebyla by to média, pokud by okamžitě nezveřejnila novinový článek o zrušení jejich svatby. Pokaždé, když prošel okolo trafiky, cítil na sobě pohledy lidí. Ach ano, to byl ten, který chodil se slavným fotbalistou. Co mu asi provedl? 

Toho dne si vzal z práce volno a hořce toho litoval. Raději by seděl za stolem a pokoušel se věnovat odepisování na e-maily. Byl zvyklý být od rána na nohou. V pondělí sice vstal brzy, jenže místo toho, aby se vyhoupnul z postele, ještě dalších deset minut na ní seděl jako hromádka neštěstí a zíral na oblek pověšený na skříni. Když se konečně přinutil vstát, bylo skoro osm hodin. V tu dobu už by normálně seděl za počítačem a popíjel kafe. Jelikož byl obřad od jedenácti, potřeboval z hotelu odjet před desátou. 

V obyčejných džínách a v košili seběhl dolů na snídani. Vzal si ten největší šálek, který našel a ten naplnil černou kávou. Patrně, aby se pořádně probudil. U jídla se soustředil primárně na telefon. Kontroloval pracovní e-maily, ale hlavně čekal, jestli mu Tony nenapíše. Pořád zíral na mobil a kdykoliv mu přišla zpráva od někoho jiného, byl naštvaný. Když do jídelny vtrhla skupina mužů s kamerami, zrovna s úzkostí na hrudi zíral na fotku pořízenou před několika týdny. Byli tam dva mladí muži, jeden černovlasý, druhý opálený. Oba dva s úsměvem od ucha k uchu a prstýnky na ruce.

„Pane Yorku, co se stalo? Můžete nám říct, proč už nežijete s Anthonym?"
Ryan nechápavě vzhlédl k novináři, který mu držel mikrofon u obličeje. Malou chvíli byl naprosto mimo a pokoušel se pochopit celou situaci. Zakašlal a začal se zvedal ze židle. Točila se mu hlava z toho, kolik lidí okolo něj stálo s mikrofonem a čekalo, co poví. Nakonec jen zachraptěl: „Nebudu se k tomu vyjadřovat." , otočil se na patě a vrazil do několika kameramanů, aby se dostal k východu. To už spatřil ochranku, jak se žene k mužům a pokouší se je vyvést z místnosti. 
„Pane Yorku, pane Yorku, co se stalo? Podváděl vás Anthony? Nebo vy jeho?"
Tohle ho naštvalo. Rozzuřeně bouchnul pěstí do stolu a zařval: „Nikdo nikoho nepodvedl!"

S nikým to příliš neotřáslo.  Tito muži byli patrně zvyklí na takové výbuchy vzteku, proto je ani Ryanův řev příliš neodradil. Neustále se snažili vymanit ze sevření ochranky, některým se to sice povedlo, ale ti to nakonec stejně vzdali. 

Ryan po tomhle vystoupení okamžitě zamířil k baru, kde si objednal panáka whiskey. Obyčejně nepil, jenže tahle situace si prostě žádala mírně otupení smyslů. Klopil do sebe sklenku a opřel se o pult. 
„Pernej den, co?" ozvalo se z vedlejší stoličky. Vedle něj seděla nepříliš vysoká žena s tmavě rudou rtěnkou. 
„Mhm," zabručel Ryan a automaticky do sebe kopnul další várku alkoholu. Odfoukl si vlasy a bez jediného vysvětlení zamířil do svého pokoje.

Moc dlouho se v něm nezdržel. Rychle se převlékl do saka a tvářil se, jako by se nic z toho nestalo. Proslov měl. Kravatu si strčil do tašky, protože mu ji vždy uvazoval Tony, jenže ten tu teď nebyl. Bůhví, kde vlastně byl. 
Zabouchl za sebou dveře a svižným krokem zamířili k výtahu. 

... 

Kostel, ve kterém měl probíhat obřad byl nádherně vyzdobený a všichni hosté se zdali být šťastní. I on zapomněl na ranní příhodu s reportéry a usmíval se od ucha k uchu. Jeho malá sestřička se vdávala. Přišlo mu to jako věčnost, kdy za ní chodíval do nemocnice, kde ležela v kómatu. V té době ho pomalu opouštěla naděje.