It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 10

Nakonec se případ v Paříži vyřešil. Ani jedna strana nebyla poškozená a Ryan, jemuž záleželo na výsledku, si tak mohl konečně oddechnout. 
S napětím pozoroval, jak byl poslední papír podepsán a uložil si jej, stejně jako šéf druhé firmy, do kufru. Nepohodlně zavázanou kravatu, kterou mu ve spěchu utahoval Adam si konečně povolil, což mu přispělo k lepší dýchatelnosti, jako i to konečně otevřené okno v konferenční místnosti. 
,,Pánové bylo mi potěšením, jsem rád, že se to vše vyřešilo bez jiných opatřeních a myslím, že tuto schůzku můžeme uzavřít. Nashledanou.''
Od stolu se postupně zvedalo několik mužů, jejich oblečení se většinou podobalo tomu Ryanovému, skládalo se z prostého obleku a elegantního pera na náprsní kapse. Potřást si s ním rukou přišli snad všichni kromě Ethana, který se z místnosti vypařil jako pára nad hrncem. 
 

A Ryan, ačkoliv si to ani nepomyslel, Ethana už v Paříži neuviděl.

*O 2 měsíce později*

,,Zlato? Mohl bys nám napustit vanu?''
,,Zase se chceš společně koupat? Vždyť se tam skoro nevejdeme!'' Zaprotestoval Ethan. Lehce nadzvedl obočí, když ho přítel objal kolem pasu a svými rty začal na kůži vytvářet vlhké cestičky. S Nathanem se usmířili, stálo je to sice hodně úsilí, ale nakonec mu to jeho blonďatý snoubenec oplatil. Ethan byl vždy zvyklý chodit na jistotu. Jak dlouho by mu to s Ryanem vydrželo, než by se zase museli rozdělit? Pomyšlení na to nedokázal snést, navíc některé roky prostě vrátit nešly. Ta léta, kdy myslel, jak se mu asi daří, co vlastně dělá, jestli má přítele, jestli na něj zapomněl už dočista. Z přemýšlení ho vytrhlo vlastní vzdychnutí. ,,Jsem takový vůl.'' Zašeptal si sám pro sebe. 
,,Říkal si něco, brouku?''
,,Ne, ne.. jen, že bychom tam mohli být při svíčkách, co na to říkáš?''
,,Tak dobře.'' 
Hnědovlasý několika dlouhými kroky prošel obývací pokoj jejich prostorného bytu a zamířil rovnou k nepříliš velké koupelně. Podobně na tom byla i vana, sice se tam sotva vešli, ale na sex byla jako dělaná. Zapnul kohoutek a když se voda začala spouštět na dno zašpuntované vany, otočil se na svůj odraz v zrcadle. Od té doby, co se vrátit se mu na tváři vytvořilo pár vrásek, čas od času nachází v poště časopisy s titulkem o Ryanovi a jeho podobizna tam taky nechybí. Poslední dobou se jeho portrét začal střídat s fotkami různých sportovců, se kterými Ryan nakrátko byl. Lhal by, kdyby řekl, že mu to bylo ukradené. Nevědomky otevřel časopis a četl a četl, dokud ho nevyrušil něčí hlas nebo vlastní nevyrovnané vědomí. Z kuchyně se ozýval Nathanův hlas, Ethan zavřel kohoutek s vodou a za pochodu do obýváku si sundal svoje propocené tričko. 

,,Lásko, prosím tě, mohl bys mi přinést mobil? Mám ho v ložnici.'' 
,,Samozřejmě'' Zabručel hnědoočko. Přišel si jako služka. Než si zase stihnul sednout, vydal se směrem do ložnice, aby obešel vzorně ustlanou postel - na což si nedokázal zvyknout - a z nabíječky vytáhl Nathanův samsung. Nikdy by dobrovolně nešmejdil v jeho telefonu, ale jako na potvoru začal mobil vibrovat. Na displayi viděl jméno Lucas. Nezvedl to. Jeho podvědomí dělalo, že si jména nevšiml. Odevzdaně mobil odnesl Nathanovi, který jej zvedl a zamknul se v kuchyni, aby jej nikdo údajně nemohl rušit od práce. 

Ethan s povytaženým obočím vylezl na gauč a s myšlenkami mimo málem usnul. V polospánku uslyšel tiché bouchnutí dveří a kroky směrem k němu. ,,S kým si mluvil?''
,,Sekretářka.'' Zamumlal, trochu překvapeně, že hnědoočko promluvil. Ethan rozlepil oči. Tvoje sekretářka se jmenuje Lucas, jo?

,,Mami.. počkej, to už stačilo, Anthony moc nemusí zeleninu. 
,,To je v pořádku, paní Yorková..'' Zasmál se snědý chlapík, při každém úsměvu se mírně zachvěl a jeho vlasy zase kousek spadly muži do zarostlé tváře. 

,,Omlouvám se, že musíte jíst u nás, ti fotografové jsou vážně odporní. Vlastně mám pocit, že mě i jeden vyfotil, ale to se mi určitě zdálo.'' Zasmála se. Ryan trochu zvážnil a po poměrně dobrém obědě složil příbory.
,,Děkuji ti, ale my už asi pojedeme, čeká nás náročná cesta.'' 

Sotva po deseti kilometrech Ryan zastavil na malém palouku za městem, kam v době krize vždy chodíval.

,,Víš proč tu jsme?'' Zeptal se svého přítele. S Anthonym se seznámil již dávno, ale oficiálně randit spolu začali po jeho posledním rozchodu před měsícem. 
,,Netuším.''
Ryan si pomalu klekl. Cítil zodpovědnost za svůj čin, ale potřeboval pocit domova a usadit se.

,,Vezmeš si mě?'' Usmál se. Ale ne tak, jako by se býval usmál na Ethana, jako býval chtěl požádat jeho. Protože pro něj manželství nemá moc velkou hodnotu, ale je to papír, kvůli kterému už nebude pokládán za toho, který každou chvíli mění své partnery. Protože to byla lež, oni to nebyli jeho partneři, měl je většinou jen na sex.

O týden později, když Ethan zrovna procházel ulicí  a mířil domů, v  jedné ruce telefon a v druhé zrovna koupený novinový výtisk. Hned na titulní stránce si všiml povědomého obličeje. Ryan York se bude ženit. A nikým jiným není známý fotbalový útočník Anthony Morgan. Sotva si přečetl oznámení a fotku obou z nich, udělalo se mu nevolno. Ze svého nového čísla vytočil to Ryanovo a když mu to konečně vzal, sotva řekl ''ahoj'' a nabroušeným hlasem začal. ,,Tak rychle si mě vyměnil, jo? Na sex jsem ti byl dobrej, ale za dva měsíce se chceš ženit s nějákou barbínou? Kreténe.'' 
,,Kdo-je.. Ethane?''
,,Kdo jiný asi.''
,,Připomeň mi, kdo z Paříže bez rozloučení odjel?'' 
,,Měl jsem důvody.''
,,A teď už nemáš? To ti to snad s panem dokonalým neklape, že mi chceš zničit moje štěstí?''
,,Podvádí mě.'' Bezmyšlenkovitě vyhrnul, jako by to byla jediná přesvědčovací věta, na kterou se zmohl.

,,Jako bys to ty nedělal, viď.''

Ahojkyyyy. Tak skoro po měsíci tu máte nový díl :DD omlouvám se, že mi to tak trvalo, nebudu se na nic vymlouvat, prostě jsem byla líná a hlavně jsem měla spisovatelský blok ._.
Doufám, že se vám to líbilo! :) Pro připomenutí, na začátku června to byl rok, kdy jsem začala psát tuto sérii :3