It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 15

Drazí přátelé. Dnes zde zveřejňuji dvě poslední kapitoly. Jak můžete vidět, spějeme ke konci. 
...

Desítky roztržených obálek, stohy pečlivě uschovaných dopisů a několik plných krabic, se teď válely na konferenčním stole Ethanova čerstvě zesnulého otce. Mezi krabicemi našli i několik vytištěných e-mailů, nikdy nepřijaté SMS zprávy, nejrůznější otcovy vlastní zápisky a poznámky, které čtenáře uvedly do děje. Psalo se v nich velice stručně.

Zajistil jsem všechny dopisy, které přišly i odešly z domu. Bylo těžké je střežit, ale podařilo se mi to. Zablokoval jsem Ryanovu IP adresu a s pomocí několika techniků zajistil, aby byli sami pro sebe v podstatě mrtví. Takhle už Ethana nebude trápit nějaký teplouš a brzy na sebe zapomenou. 

Ethan se plně soustředil na čtení dopisů, které mu nikdy nebyly doručeny. Zvládl jich přečíst jen několik. Na ostatní neměl sílu. Byla mezi nimi pozvánka na několik různých událostí. Vše, co se týkalo Ryana, bylo uchováváno celou tu dobu v tátově kanceláři a on o tom neměl ani ponětí. Přepadl ho neskutečný vztek. Byl si vědom toho, že jeho otec právě zemřel, a proto se snažil jej nedávat najevo. Celé ty roky, kdy se snažil o komunikaci. Všechny ty dopisy, které Ryanovi psal. Ta důvěrná psaní, ve kterých se mu svěřoval. To vše četl jeho otec a Ryan nikdy nespatřil.

Ohlédl se po černovlasém, který byl rudý vzteky. On se nesnažil svůj hněv skrývat. Čtením dopisů okamžitě vystřízlivěl. Hodil po Ethanovi pohled a poté dopisy adresované jemu nastrkal do prázdné krabice.

„Četls, co napsal?"
„Nemůžu tomu uvěřit. Myslel jsem... Myslel jsem, žes mě odřízl, že je prostě konec. Po dvou letech jsem to vzdal. Smířil jsem se s tím," udýchaně konstatoval Ryan, který si právě povoloval knoflíček u košile.
„Taky jsem si to myslel. Blbě se mi smiřovalo s tím, že bys ztratil zájem si dopisovat. Nechápu, kde vzal peníze na to izolování čísel a IP adres, ale očividně mě za to musel nenávidět," utrousil a prohrábl si vlasy. Pomalu vstal, aby kufr se svojí částí dopisů zavřel a položil zpět na poličku. Měl v plánu si dopisy přečíst později. Ryan mu opatrně položil ruku na rameno. 
„Nejlepší teď bude, když odsud vypadneme..."
„Musím zůstat s mámou..."
„Právě tvoje máma mi řekla, ať tě pak vezmu pryč... Občas lidi potřebují truchlit sami."

Společně opustili dům Ethanových rodičů. Bylo až děsivé, jak stejný byl. Za ta léta, kdy tu Ryan nebyl, se prakticky nezměnil, jen na trávníků přibylo pár okrasných květin. Vzadu stál park, kde spolu jako mladí trávili čas. 

Taxík zastavil před místem, kde se konala hostina Jessiiny svatby, odkud museli tak narychlo odejít. Ačkoliv čtením dopisů strávili asi dvě hodiny, oslava samozřejmě pokračovala i do brzkých ranních hodin a hluk uvnitř snad jakoby ještě zesílil.

Ethan se posadil s Ryanem u baru a popíjel koňak s ledem. Alkohol ho příjemně pálil na jazyku a uklidňoval jeho roztřesené tělo. 
„Jsem podle tebe necitlivý?" zeptal se Ethan po druhém panáku a prohlížel si zadumaného Ryana.
„Proč si to myslíš?" 
„Protože mi před několika hodinami zemřel otec a já jsem pro něj neuronil ani slzu."
„Myslím si, že je to úplně normální," promluvil klidně Ryan a soucitně ho pohladil po hřbetu ruky.
„Jestli myslíš kvůli těm dopis-."
„Ne," přerušil ho Ryan, „myslím kvůli všemu, čím sis prošel. Nesnesl pomyšlení mít syna gaye. Nesnášel jakéhokoliv muže ve tvém životě, včetně mě. Byl to sobecký člověk. Vím, že o mrtvých by se mělo mluvit jen hezky nebo vůbec, ale já to prostě musím říct." 
Ethan ho mlčky poslouchal. Alkohol mu opět začal kolovat v krátce vystřízlivěném těle. Nebyl ale opilý. Jen cítil, jak se mu trochu motá hlava a je mu horko.
„Myslíš, že by věci byly jinak? Mezi námi dvěma?"
„Nevím... Nathana bys potkal tak jako tak. A já zase Adama."
„Kdybychom o sobě ale věděli... Kdybychom si psali. Třeba bychom..."
„Ethane, já nevím. Strašně rád bych si to myslel, ale tohle jsou všechno jenom konspirace. Já jen vím, že kdybych o tobě věděl, dvakrát bych si rozmyslel, s kým bych spal."
„Do háje," vydechl Ethan a prohrábl si zpocené vlasy. Utápěl se ve mnoha výčitkách, okem přesto pozoroval Ryanovu mladší sestru, jak drž okolo pasu svého nového manžela.
„Je to patnáct let, co jsem tě naposledy viděl," pokračoval Ethan, „patnáct let, co jsem ti dal sbohem. Nikdy jsem na tebe nezapomněl. Postupně jsem na tebe myslel čím dál méně, ale neuplynul den, kdybych si na tebe nevzpomněl." 
Ryan teď držel obě jeho ruce ve svých a vpíjel se mu pohledem do očí. Ten říkal všechno. 

Vyjeli společně do patra, kde se nacházely pokoje pro svatební hosty. Oba dva už měli něco málo vypito, ale nebyli opilí. Těžko říct, na co si připíjeli. Jestli na sebe, na jeho otce, na Jess nebo na dopisy, které našli.
„Ráno odjíždím," vypadlo z Ryana, ,,dostal jsem nabídku v Houstonu.
Ethan mlčky přikývl.
„Nechtěl bych, aby sis myslel, že..."
„Že jsi nechtěl, aby mezi námi něco bylo," odtušil Ethan, „Ryane, moje láska k tobě nikdy nezmizela, ale oba moc dobře víme, že tohle nemá smysl. Já mám život tady, ty se stěhuješ pryč. Nebyli jsme pro sebe stvořeni. Tohle není pohádka.... Možná je k tomu důvod, abychom se kolem sebe jen míjeli. Jsme jen pitomá středoškolská romance.
„Jsme jen pitomá středoškolská romance," opakoval po něm Ryan.
„Pitomá, idiotská středoškolská romance." 
„Stupidní, nesmyslná, středoškolská romance," připojil se znovu Ryan. Ve vteřině, jakoby oba náhle spustil jakýsi spínač, se jejich rty spojily v polibek. Ani jeden si nebyl vědom, jak dlouho trval. Náhle se ale ocitli v Ethanově pokoji a strhávali ze sebe košile. 

Dvě nahá těla se zmítala pod náporem rozkoše. Dva alkoholem opojení muži, vzdychali tomu druhému do ucha. Jejich hrudi se zvedaly s každým přírazem.  Ani na vteřinu nepomysleli na to, že by přestali. Že by se snad odtáhli a skončili tuhle pitomou středoškolskou romanci. 
Leželi vedle sebe. Ryan objímal Ethana kolem ramen a Ethan měl hlavu položenou na jeho hrudi. Mlčky tam leželi se zavřenýma očima. Ani jeden si nebyl jistý, jestli ten druhý už spí. Věděli jen, že za několik hodin si dají další sbohem.