It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 4

Ethanova první noc v Paříži byla poměrně uklidňující, bylo mu jasné, že tohla byla jeho poslední noc, kdy mohl bez omezení spát. Teď už přicházela ta horší část - pracovní. Uši mu nepříjemně drásal zvuk otravného budíku, býval by ho vypnul, kdyby sám od sebe nepřestal houkat. Přetočil se na bok a skopl ze sebe zahřátou peřinu. Měl ještě obě oči křečovitě zavřené a teprve, když se po hmatu dostal do koupelny, je otevřel, aby viděl, co z něho zbylo. Vlasy mu trčely všemi směry, oči měl stále lehce přivřené a ruku přeleželou.

Nakonec se konečně vypachtil z pokoje, když bylo něco kolem půl osmé ráno. Na obyčejnou snídani měl jenom džíny a ledabyle zastrčenou košili, jako by se jeho důstojnost smyla spolu s ospalky. Kráčel pokoj od pokoje, než se zastavil u přeplněného výtahu. Očkem kmitnul po hodinách, času měl dost, ale na výtah se mu rozhodně čekat nechtělo, lidí bylo moc. Odkráčel si to rovnou ke schodišti, pár pater ho přeci nezabije.

Uslyšel cinknutí. Několik lidí si vystoupilo. Výtah byl přeplněný a musel zastavovat snad v každém patře. Raději by preferoval schody, kdyby tolik nepospíchal. Z několika stran se na něj lepili chlápci, nějáké kozatice, které ho vůbec nezajímaly, v poslední řadě tu byl i jeho mladičký asistent Adam, který přijel několik hodin po něm. Dalo by se o něm říct, že byl hodně všestranný. To se mu na něm líbilo, asistent opravdu na vše. Konečně vyjeli nahoru, kde sídlil jeho přepychový pokoj. Vtrhnul do něj jako hurikán, jen aby stihl dnešní jednání. Jeho hodinky ukazovaly krátce po půl osmé ráno. V devět hodin mu začínala první schůze. Letmo se zahlédnul v zrcadle, přesvědčivý odraz jeho důslednosti, ostře řezané rysy, jemné strniště a malinko delší vlasy, které se volně vznášely v prstencích. Vypadal jako opravdový vůdce, uznaný člověk. Zezadu k němu přišel Adam a objal ho kolem pasu, jindy by se ohnal, teď jen tupě sledoval, jak jeho napnuté svaly klesají a nepokouší se uniknout stisku milence.

,,Jsi hrozně krásný, Ryane, víš to?'' Slova se mu odrážela v hlavě ještě pár sekund, otočil se na něj, aby mu řekl pár nezbytných slov, místo toho jen skenoval tu mladou tvář, ty oči, byl krásný, ale jeho srdce ten pocit moc neoplácelo. Cítil se prázdný, nevěděl čím to bylo, měl vše, na co si jen mohl vzpomenout. Otřel se mladšímu o rty, jemně je pojmul do těch svých, ale rázem je zase pustil, aby se mohl převléknout do obleku. Odkryl svou opečovávanou hruď, kterou hned přikryl bílou, téměř průsvitnou košilí a přes ní hodil tmavě modré sako. Už tolik nesledoval svoje okolí, soustředil se na úpravdu svého vzhledu, načež se od zrcadla prudce otočil a vzal nezbytný kufr. ,,Co tam budu dělat?'' Ozval se za ním Adam. Na to by uplně zapomněl.

,,Ty nepojedeš se mnou, zařídíš další schůze a budeš se modlit, ať ten spor dopadne dobře, jinak jsme na mizině.'' Vydechnul nanicovatě. Nedal na sobě znát žádné obavy, ovšem v hlavě se mu tvořilo hned několik katastrofických scénářů, kdy pařížšká firma vyhrabe tolik důkazů, že rovnou skoční na ulici. A co potom? Tak dlouho si budoval firmu, tak dlouho dřel a když se jeden den něco posere, bude to fakt v prdeli.

Ulice Paříže se hemžily lidmi, kteří spěchali do práce nebo kamkoliv. Neměl čas sledovat krásu této země. Čas mu zabíjela schůze, na které měl být už za deset minut. Proběhl mezi domy, věděl, že hotel byl velmi blízko, ale v názvech ulic se prostě nedokázal orientovat. ,,Sakra.'' Hlesnul si pro sebe. Vypadal vážně komicky, jak mu upravené vlasy nepoddajně vlály ve větru. Když uviděl vysokou budovu, tiše zajásal, byl u svého cíle. Dovnitř už vešel jako opravdový sympaťák, nechyběl mu rychlý krok. Uvnitř konferenčního sálu měli čekat jeho poradci a hlavně právník. Za pět minut devět. Začal trošku panikařit. Začal vzpomínat, jak to bylo. Osmé patro, druhé dveře vpravo? Ne, ne. To je hotel. Ach ano. Zatímco mu to v hlavě docvaklo, šinul si to k výtahu. Třetí patro, místnost číslo 25. Tak to bylo. Uvolněně mu klesla ramena. Vyproducíroval se po nekonečně dlouhé chodbě a otevřel dveře do místnosti číslo 25.

Několik mužů sedělo okolo obrovského stolu. Pohledem vyhledal svého právníka. Byl to postarší muž, kterému svěřil prakticky celou firmu. Prošel okolo muže, který k němu stál zády. Byl o dost vyšší než on, měl tmavě šedé sako a hnědé vlasy. Nic neřekl, jen kývl na pozdrav všem, kteří na něj zírali. Jakmile usednul na židli, které byla hned na uplném konci stolu, do místnosti vešel muž. Byl to šéf firmy, která ho žalovala. Vypadal přísněji než na fotkách, které s googlil, než přijel. Muž podobný jeho věku, ovšem s velmi krátkými vlasy a bez vousů, tudíž to ho dělalo mladším. Když se jejich pohledy setkaly, musel to vydržet a vnitřně nevybuchnout.

,,Tak to abychom začali.'' Rukou pokynul směrem k muži, kterého Ryan viděl pouze zezadu, ten se otočil. Nevěnoval nikomu z nich moc pozornosti.

Ethan přejel pohledem po šéfovi, který mu tak trochu naháněl strach, ale zároveň byl rád, že si vybral právě jeho.

,,Jsme tu, abychom vyřešili ten spor, pokud se to nepodaří, nejspíš to půjde před soud.''

. . .

,,Poskytl jste lživé informace o produktu'' Ryan seděl jako opařený. Nic pro něj nevypadalo dobře. Sledoval hádku mezi právníky, kteří seděli naproti sobě. Nepochytil jméno ani jednoho z nich, ale toho hnědovlasého musel sledovat s jistou ostražitostí. Vypadal, že tohle dělá dlouho, vyznal se v oboru a uměl podat vhodný argument, čehož jeho Ryanův právník nebyl moc schopen.

,,Neposkytl jsem žádné lživé informace, technici se pouze spletli, panu L'ovellovi jsme poslali omluvný dopis, tak nechápu, co tu pořád řešíme.

,,Uklidněte se, prosím, tady jde o vysokou částku.'' Ryan sledoval ručičku hodin, než uběhla pouhá sekunda, zdálo se mu to jako věčnost. Založil si ruce na hrudi a odfouknul pramen vlasů.

Ethan nekompromisně odpovídal na všechny otázky, dokud ho nezastavil pan L'ovell, který potřeboval nutně mluvit. Jednání mělo skončit už před pěti minutami a ani jeho řeči to rozhodně nezachraňovali. Už se bál, že tu shnije jako mladý. Musel myslet na Nathana, který teď určitě seděl v práci. Chyběly mu jeho světlé vlasy a krásný úsměv. Jak se tak zamyslel, nepostřehl pohled mladíka, prý šéfa druhé firmy. Původně si ho chtěl někde najít, ale neměl na to čas, jediné, co věděl, bylo, že se jmenuje York. Kousek z jeho minulosti mu naznačoval, že by to snad mohl být on. Pochyboval o tom. Na planetě Zemi se pohybuje tolik mužů se stejným přijmením.

Muži se začali jeden po druhém zvedat. To už byl konec? Všichni si potřásali rukou, ale on na to nebyl. Zmizel z místnosti. Práce pro něj skončila.

Stejně tak Ryan poděkoval všem, kteří ho zastupovali, i když to byl teprve začátek a stejně nedošli k žádnému racionálnímu řešení. Stejnou cestou se zase vydal zpět do hotel. Bylo ráno, měl celý den pro sebe. Možná by mohl Adama vzít na Eiffelovku nebo se s ním někam projít. Nebo zůstat celý den v posteli a nechat se obšťastňovat jeho ústy. Obojí znělo dost lákavě.

Prošel několika ulicemi, až se konečně dostal zpět k luxusnímu hotelu. Sice pořád nevěděl, jaká ulice to vůbec byla, ale měl malý přehled o městě díky příruční mapě. Tak něják tajně doufal, že to jeho asistent všechno vyřídil a najde ho třeba jako malé překvapení, které by se mu po té stresující události vážně hodilo. Výtah s cinknutím zastavil v přízemí. První věc, která ho zarazila byla, že výtah byl prázdný - až na jednu osobu. A tou osobou byl ten muž z rána, který vedl hádku z jeho právníkem. Tiše pozdravil a Ethan mu jeho slova oplatil, aniž by něco dál zkoumal. Viděl, jak se muž, který byl značně vyšší než on, začal přehrabovat v kufříku. Několik listů mu z něj vypadlo a tak se alespoň sehnul, aby je mohl zvednout. Ryan se do papírů moc nekoukal, ale přecijen jedna věc ho více než vyděsila. Byla tam fotka. Roztržená napůl. Poznával ji. Najednou se mu všechny ty utlačované vzpomínky vrátily. Na té fotce byl on jako mladý. Ethan mu chtěl za zvednutí věcí poděkovat, když si všiml Ryanova výrazu. Ten mlčky svíral zmuchalnou, vybledlou fotografii. Teď mu to začalo dávat smysl. Zvedl svůj pohled a viděl ty oči, o které před patnácti lety přišel.. 
____________________________________________________________________________________
Tak jste se konečně dočkali další kapitolky. Co na ní říkáte? Omlouvám se, že nebyla žádná stará postava, ta se ještě objeví,tenhle díl jsem speciálně napsala k jejich setkání/ poznání. 
Mimochodem strašně moc děkuju za neuvěřitelných 1000 votes na druhé knížce a na první téměř 2000 :3 mám vás všechny moc ráda a děkuju za tu podporu!