It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 8

Odhodil jeho flanelovou košili k dalším kusům nepotřebného oblečení a svými rty prozkoumával zakázané území v podobě odhaleného hrudníku. Pomalu se zbavoval dalšího přebytku, jako by nutně potřeboval cítit jeho pokožku, která mu byla důvěrné známá. Na ten pocit si zvykal několik sekund, cítil, jak jeho tváře nabraly červeň. Musel se odpojit, aby nabral druhý dech. Cítil, jak je každá buňka jeho kůže vzrušená jedním a tím samým člověkem, zároveň s tím se mu v hlavě vybavoval obraz jeho blonďatého přítele. Ryan znovu pootevřel rty, aby do nich pohltil ty Ethanovy, ten ho jemně odstrčil a vstal, ačkoliv na sobě měl jen dobře padnoucí kalhoty.
,,Co se děje?'' Zeptal se něžně, v odrazu pokojového zrcadla měl dobrý výhled na jeho šlachovitá záda, dokonce pohodlně viděl i svojí zarostlou tvář, jenž vzhlížela v mírném zděšení.

,,Mám přítele, to víš.'' Zamumlal, chytl si tvář do dlaní a opře se o komodu s borového dřeva, kterou sebou pod tlakem jeho zhroucení ani nehnula.
,,Vím, ale.. promiň. Já.. jen se mi vybavilo, jak jsem tě miloval a to tvého přítele postavilo na nejméně důležitou věc.''

Tiše vydechnul. Opřel se hlavou o jeho hruď, jako by jen ta mohla ukončit jeho trápení, zavřel oči, aby se nemusel vystavovat výhledu na pokoji, kde se válely kusy odhozeného oblečení. Cítil, jak ho Ryan jemně hladil po zádech. 
,,Něco by mě zajímalo.''
,,Povídej'' Odvětil černovlasý a podíval se na Ethana, který k němu teď vzhlížel.

,,Proč si mi nezavolal? Nikdy? Já ti pořád psal, všude...ale nikdy se mi nedostalo odpovědi.''

,,Tohle už jsem ti říkal.. mně nic prostě nepřišlo.'' 
,,Nevěřím ti.'' 

Ryan pomalu vydechl, nechtěl se hádat, proto Ethana chytl oběma rukama za ramena a hluboce se podíval do jeho očí, aby v něj měl jistotu, ,,říkám ti pravdu, protože já se pokoušel o to samé..''
Ethan ho od sebe znovu odstrčil, přičemž tentokrát jej modrooký chytl za obě paže a drsně ho políbil na rty. Nenechal ho se ani nadechnout a líbal ho tak, jako nikdy, když měl příležitost. Dokonce více, než když se naposledy loučili. Jeho ruka sjela z paží pomalu na holé boky a jedním pohybem je k sobě nemilosrdně přitlačil. Slyšel, jak Ethan tiše vzdoruje, ale jeho nadávky pomalu ustupují v tiché vzdychání.  Svými polibky pokračoval přes krk rovnou k hrudníku, až sjel k tříslům, která políbil, až Ethan těžce zafuněl a stáhly se mu svaly, jak se snažil odolávat. Vnímal jen svůj přerušovaný dech a přes příliš hlušný tep vlastně nemohl slyšet nic jiného. Pomalu zacouval k posteli, kam se posadil a sevřel deku, aby nebyl příliš hlasitý. Jakmile se Ryan přesunul znovu k jeho rtům, tentokrát se kochal výhledem na jeho tvář. ,,Co to děláme?'' Zašeptal, ale ani náznaku, že by toho snad chtěl nechat. 
,,Já nevím, ale potřebuju to, potřebuju tě.''

. . . 

,,Jaký je tedy váš názor? Máme podložené důkazy pro tento případ?''
,,Nejsem si jistý, jestli je máme nutně prokazatelné, pan York by měl být zproštěn obžaloby, dokud není jasné, že přístroj, který poskytl této firmě byl nutně zničený.''
,,Pane Yorku, co k tomu máte vy?'' V konferenčním sále se to hemžilo důležitými hlavami, ačkoliv Ethan seděl na druhé straně obřího proskleného stolu, jako by Ryan cítíl dotyk na svém rameni, což mu dodalo jakousi energii, aby vstal a utáhl si sytě rudou košili až ke krku.

,,Jak jsem již říkal, škodu můžeme nahradit i bez soudního procesu, ten mimo jiné okrade obě firmy, takže příjdeme o peníze tak jako tak, doufám, že si to vezmete k srdci, pánové, abychom tady pro nic za nic neseděli další měsíc.''
,,Myslím, že to má něco do sebe. Tak se tu sejdeme za tři dny a vyhodnotíme řešení. Můžete jít.'' 
Po slovech hlavního aktéra problému se všichni zvedli a spěšně opustili místnost, jenže zela na uplném konci chodby. 

...
,,Ethane.. počkej.''
Zastavil se. Ryan ho dobíhal ještě s utaženou kravatou a chytl ho za paži, načeš se mu Ethan vysmekl a naštvaně přidal do kroku. ,,Co chceš? Nemůžu už takhle dál, vždyt..'', ztiší hlas a téměř zašeptá, ,,vždyť já jsem podvedl svého přítele.''
,,Já.. já vím.. ale myslel jsem.'' 
,,Co sis myslel? Že jakmile tě po patnácti letech uvidím, zase se zamiluju?''
,,Možná.. Tak mi prostě řekni, že ke mně nic necítíš a já tě nebudu už otravovat.'' 
,,Jenže to je ten problém,'' odmlčel se a zastavil své kroky těsně před výtahem, ,,to já právě říct nemůžu, protože bych lhal.''

,,Tak v čem je tedy problém?''
,,Jsme zasnoubení.'' Vydechl. Ryan cítil, jak se mu do hrudi zapíchlo nekonečně mnoho bolestivých trnů, pomalu se narovnal a potlačil slzy.

,,To.. to ti přeju.'' Těžce zafuněl. 
Oba se na sebe dívali s odstupem, dostali dovnitř výtahu a stáli tam prostě jak očarovaní.
,,Patnáct let jsem se po tobě sháněl, všude jsem tě hledal..až před několika měsíci jsem to vzdal.. a pak si se tu objevil ty. Zrovna několik týdnů, když jsem konečně řekl ano.''
,,Třeba se to tak mělo stát.''

,,Ne nemělo. Já, já.. nevím co dělat. Nemůžeš ode mě chtít, abych Nathana dál podváděl a pak za ním přijel, že se nic nestalo a vzal si ho. Já prostě naprosto nevím, co dělat.''
,,To by ti mělo říct srdce.''
,,Já vím.''
Po těchto slovech si ho přitáhl do krátkého polibku, kdy pevně svíral jeho kravatu. 

,,Co ti teď říká srdce, Ethane?'' 
Ten jako vyjevený stál na stejném místě a přivřel oči, aby si představil, jaké to pro něj bylo. V tu chvíli chtěl pořád víc a víc. Potom mu došlo, že se Ryana asi nezbaví. ,,Já nevím.. prosím.. nech, nech mě být.'' 


. . .

Ryan s únavou a možná i se zklamáním přišel do svého pokoje, kam o několik vteřin později vběhl i Adam, na kterého by snad uplně zapomněl. Vlezl si k němu do postele a jako přítulné kotě se začal dobývat k jeho rtům. Ryan se jen vyčerpaně otočil.

,,Co se děje?'' Zeptal se.

,,Prosím.. běž, běž pryč. Už spolu nebude dál spát.''
,,A to proč jako?''

,,Protože o to prostě nestojím. Už ne''