4.

160 21 4
                                    


Stará konvice zapískala. Doktor se vydal zalít čaj. Z konvice se vyvalila pára, z vedlejší místnosti se ozvalo šoupání. Doktor si povzdechl a na tác naskládal šálky, vaničku s mlékem, nějaké sušenky a konvici s čajem. Usmál se, vzal ono provizorní občerstvení a vydal se k průchodu do hlavní části jeho kanceláře. V klenbě se zastavil a chvíli se se sobeckým potěšení, díval na situaci odehrávající se před ním. Mladík se svou zdravou nohou snažil odsunout taburet, zatímco balancoval na té nemocné. Ačkoliv to byla velmi zábavná podívaná, nepatřila do doktorova morálního přesvědčení. Tác položil na konferenční stolek a přešel k mladíkovi.

„Vše v pořádku?"

„Ano, jen jsem chtěl přisunout tenhle kus... tenhle kus nábytku blíž ke křeslu...,"odpověděl nervózně mladík.

„Měl jste mne zavolat," usmál se doktor.

„Zvládnul bych to sám, víte pane doktore."

„Mohlo by se vám něco stát," odvětil doktor. „raději se posaďte, já to udělám."

„Díky," poděkoval tiše mladík.

~~~

Mladík se podivně zkroutil, když jeho ruce vylétli a sevřeli jeho pravou nohu. Doktor, jenž zrovna zařazoval scripta, s lehkým zmatením vzhlédl.

„Jste v pořádku?" vykřikl.

Doktor k němu přispěchal. Sevřel jeho ramena, nutíc ho opřít se o opěradlo.

„Co se stalo?"

„Moje noha, najednou začala... Připadám si jako by ji propichovalo tisíce jehel," odpověděl chraplavě mladík.

„Jen zůstaňte-"

Mladík se opřel čelem o doktorovu paži.

„Je mi špatně...," tiše vydechl.

Doktor povolil sevření, zrovna ve chvíli, kdy se mladíkovo teď již bezvládné tělo sesunulo k zemi.

Omlouvám se za poslední přidanou kapitolu na začátku února, máme prázdniny takže by kapitol mohlo vyjít více, abych to trochu dohnala. Budu ráda za každý vote nebo komentář^^

MedicineKde žijí příběhy. Začni objevovat