Medicine

20.

  Doktor se usmíval. No a co, že toho vypil možná trochu víc než byl ten zbytek rumu?  Vše měl dokonale pod kontrolou. Ano,  Finnian se mu tu možná trošku rozsypal, ale jinak bylo všechno perfekt. 
"Takže, " doktor se na chvíli odmlčel, " zbraň. Proč si myslíš,  že ji tady mám?"

Finn se na něj jen roztěkaně díval. Lehce se chvěl. Nevypadalo to, že mu v nejbližší době odpoví. Doktor si povzdechl.

"Neboj se. Pokud budeš spolupracovat, nic se ti nestane. Nic moc, víceméně." 

 Mladíkův výraz se v téhle chvíli se dal popsat asi jako: K smrti vyděšený. Jeho pohled neustále přejížděl ze zbraně zpátky k němu. Nutilo ho to začít smát. Nevěděl proč, prostě to tak bylo. Naštěstí to nutkání nakonec povedlo celkem zastavit. Celkem. V jednu chvíli se, ale úplně neudržel a místností se roznesl tichý, snad potlačovaný, smích. Finnian, ačkoliv nechtěl a nejraději by si za to jednu vrazil, nadskočil. Kazatel  si byl jistý, že za celou dobu, co v téhle "branži" dělal, nepotkal nikoho, kdo by na tom byl tak špatně už ze začátku. Ale vážně, jak to plánoval vydržet až dokonce? Na tohle si doktor odpovědět nedokázal. Popravdě, jediná možnost, která ho napadla, byla nepřípustná. Alespoň tedy pro něj.

'Ledaže by neplánoval...'

 Tuhle skutečnost si, ale doktor odmítal přiznat. Teda ne, že by mu na něm nějak záleželo. I když... On sám nevěděl, jestli mu na něm záleželo nebo ne. Kdyby mu na něm nezáleželo, tak by se asi nenabídl udělat celý tenhle "test", na druhou stranu jeho to bavilo. Nějakým zvláštním, pokrouceným způsobem se mu líbilo ubližovat mu takhle. Bavilo ho to a zároveň to nesnášel. Nevěděl proč. Snad kvůli tomu, že Finnian byl jeho pacient. Nebo kvůli tomu, že mu přirostl k srdci. Či snad kvůli tomu, že v něj měl Finnian důvěru? Pořád neměl nejmenší tušení. Ale jedno věděl určitě: Pokud měl Finnovi někdo ublížit, musel to být doktor. Nikomu jinému než sobě by to nedovolil.

 Pistoli si přehodil z ruky do ruky, prst položený na kohoutku. Ruku se zbraní poté přesunul přesně doprostřed před mladíka. Ten se v tu chvíli namáčkl, co nejvíce mohl proti opěradlu gauče, přičemž hlavou mírně praštil do stěny.

"Levá nebo pravá," zeptal se doktor.

Mladík se na něj překvapeně podíval.

"P-prosím?"

"Levá nebo pravá?"

"Co?"

"Co já vím, třeba kravata," řekl nevrle, někdy si vážně připadal, jakoby mluvil s idiotem.

Mladík se zamračil, snad přemýšlel. Obočí se mu přitom lehce nakrčilo.

"Jak si mám vybrat kravatu, když ji nevidím?"

Doktor si povzdechl. 'To jako vážně?'

"Prostě si vyber. Levá nebo pravá?"

"P-pravá," vydralo se z Finniana po chvíli.

Kývl hlavou a pistoli přemístil k mladíkově pravé noze. Hlaveň přiblížil, co nejblíže se stehnu, ale ne tak blízko, aby se ho přímo dotýkal.

Finn polk, jeho zorničky najednou rozšířené poznáním. Začal zběsile kroutit hlavou.

"N- ne, ne, ne, ne! Prosím! Nedělejte to."

"Jinak to nejde," vydechl tiše doktor.

Mladík se začal třást, v očích se mu zaleskly slzy. Nechápal, proč mu to doktor dělal. 

"Prosím, pravou ne," zakňučel tiše, slzy mu začal téct naplno.

"Vybral jsi si ji."

"N-nemohla by to být levá," nevěřil, proč se na to ptal.

Naklonil se k Finnianovi a rukou mu otřel slzy. Chvíli se na něj díval, bezeslova, bez sebemenšího projevu emocí na tváři, pak promluvil, bez výrazu v hlase.

"Vážně, by jsi chtěl skoro přijít i o druhou nohu?"

"N-ne," odpověděl po chvilce nalomeným hlasem.

"Tak vidíš," řekl tiše a natáhl kohoutek.

Mladík zavřel křečovitě oči. Nepokoušel se bránit, věděl, že by mu to stejně nepomohlo. Jeho tělo, ale pořád ovládal třes.

Doktor se na chvíli zasekl. Vážně se to chystal udělat? Byl si jistý, že tohle mu mladík pravděpodobně už nikdy neodpustí. Ale musel to udělat. Oni, jeho milovaní přátelé, by mu udělali něco daleko horšího a to nechtěl.

Opřel si čelo o to Finnianovo, v jakémsi rádoby uklidňujícím gestu. Překvapivě to mírně pomohlo, Finnův třas se zmírnil. Ale jeho hluboké, roztřesené nádechy zůstaly stejné.

"Omlouvám se," vydechl tiše, na hranici slyšitelnosti, " nakonec to bude dobré."

Místností se ozval ohlušující výstřel.

- 

Ahoj! 

Takže další kapitola je tady <3 Mám pocit, že mě za ni jeden určitý člověk asi zabije(Co na to říkáš Whity? :D Stejně jsem mu nakonec ublížila :b) :D.