Medicine

23.

"Hej! Vzbuď se."
"Dok-to-re?"
"Ano, jsem to zase já. Vypadám snad nějak jinak?"
"N-Ne?"
"V to doufám, Finniane. Tak. A teď mě nech nasadit ti tohle."
"Šátek?"
"Výborně, dokážeš rozlišit šátek. A ano šátek. Přes oči. Chápeš?"
"Snad ano... "
"Skvěle. To jsi velmi schopný. Víš čeho, ale schopný nejsi?"
"..."
"Nemůžeš chodit."
"C-co?"
"Klidně si to zkus."
"Jak to může-"
"-zkus to. Hmm?"
"..."
"No?"
"...Argh... "

"Dávej trochu pozor. Mohl sis rozbít hlavu, Finne."

"..."

"Vše v pořádku?"

"Ne."

"To je dobře. Moc dobře."

"Proč?"

"Myslím, že by bylo více než zvláštní, pokud bys byl ve své situaci v pořádku. Ať už fyzicky nebo psychicky..."

"V tom máte asi pravdu, ale já to myslím vážně."

"To mě nepřekvapuje?"

"Já... Nemůžu jít, připadám si, jako bych nemohl ani stát. Pustíte mě?"

"Proč bych měl? Sám jsi před chvílí řekl, že ani nezvládneš pořádně stát."

"To je jedno. Pusťte mě. Prosím."

"..."

"..."

"Hm..."

"Pustil jsem tě."

"..."

"Spadl jsi na zem."

"Toho bych si nevšiml..."

"Hm. U mých bot vypadáš hezky."

"C-co jste to právě teď řekl?"

"Nic, jen že bych potřeboval přeleštit boty."

"...Když to říkáte. Já osobně v nich vidím odraz žárovky."

"Jsou špinavé. A teď, zvedni hlavu, Finne."

"..."

"Ano, přesně tak. A teď mě nech zavázat ti ten šátek."

"..."

"Výborně."

"..."

"Řekni mi, Finniane, bojíš se mě?"

"...Doktora, kterého znám se nebojím, ale toho šílence přede mnou? Toho, co mění nálady, jako na běžícím pásu? Toho možná ano."

"Možná?"

"..."

"No tak, odpověz. Tohle mě zajímá."

"Já... On... On má doktorův obličej a já se doktora nebojím. Myslím, že ho mám rád. Ano... Rozhodně mám rád doktora a jeho úžasnou osobnost...-"

"Ale?"

"Ale škoda, že muž, co stojí přede mnou, není zdaleka tak úžasný, jako byl doktor."

"..."

"..."

"Oh, takže ty mě máš rád?"

"..."

"Taková škoda, že doktor, kterého znáš, byl jen maska."

"..."

"Počkej?! Ty sis-? Ty sis vážně myslel-? Tak to tě budu muset zklamat, rozdvojením osobnosti vážně netrpím."

"..."

"Oh, je to docela překvapující, jak moc čistý jsi. Tak zvláštní, nezvyklé. Jsi docela speciální."

"..."

"No tak, nebreč. Dokonce začínám přemýšlet, že tě při mém plánu nechám přežít."

"Přežít co?"

"To tě nemusí zajímat. Ale nemyslíš, že by bylo hezké se odsud dostat pryč?"

"Takže, bych mohl odejít? Vrátit se ke svému životu?"

"Ne. Oh, ne. Bože, vážně? Samozřejmě, že ne! Ještě bys mě tam někde nahlásil na policii, nebo nějaké podobné instituci."

"Tak... Co by se se mnou stalo?"

"Vzal bych si tě s sebou. Pryč. Možná i do jiné země."

"Cože?!"

"Ano! Vzal bych si tě. Byl bys... můj."

-

  Další kapitolka na světě! Jak se vám líbila :3 Vote a komentář potěší^^

Také bych chtěla poděkovat, že tahle kniha přesáhla už 1k přečtení! Moc děkuji <3 Takže tímto bych chtěla poděkovat komukoliv, kdo tohle právě čte <3