Medicine

18.

Mladík byl vděčný. Doufal, že doktor nebyl zlý, že by ho nezradil, a to se mu vyplnilo.
Na druhou stranu, čím více se temnou chodbou přibližovali ke dveřím na jejím konci, tím se jeho pochybnosti začali zvětšovat.
'Čím méně si toho budete pamatovat, tím to bude lepší.'
Doktorova slova mu zněla v hlavě a pomalu ho začínala k smrti děsit.
Očima zabloudil k doktorovi. Ten na něj jen pozvedl obočí a pokusil se o povzbudivý úsměv, ale sevření na mladíkově ruce ještě přitvrdil.
Před dveřmi se zastavili, doktor mu věnoval pohled.
"Připravený?"
Mladík na prázdno polk. Netušil, co by mu měl říct. Byl připravený? To ani zdaleka. Jak se vůbec cítil? Byl vyděšený? Unavený? Zraněný? Pravděpodobně od všeho trochu.
Doktor povytáhl obočí, pak si zhluboka povzdechl a tiše promluvil.
"Není to tak, že byste měl teď na vybranou."
"Já," začal lehce roztřeseně mladík," zvládnu to."
"V to doufám. Můžeme tedy?"
Jen kývnul hlavou, oči poprvé pevně na těch doktorových.
Ten se lehce usmál, nebo možná taky ušklíbl a zničehonic chytil mladíka jednou rukou pod koleny.
"Ah! C-co to -"
Mladíka přerušil doktor, který si ho  právě vzal do svatebního stylu. Pak jen lehce pokrčil rameny.
"Snad jste si nemyslel, že tam jenom tak vejdete?"
"No, j-já," koktal mladík," samozřejmě, že ne!"
"Dobře, dobře. Hlavně si pamatujte: nereagovat, nehýbat se, neprojevovat se."
Chvíli se na sebe jen dívali. Doktor si lehce povzdechl.
"Nereagovat, nehýbat se, neprojevovat se."
Pořád se na sebe dívali. Mladík jen zmateně nakrčil čelo.
"Prokrista," postěžoval si tiše doktor," chci po vás, abyste zavřel oči a uvolnil se. Je to tak těžké?"
"N-ne, omlouvám se," zašeptal tiše a pokusil se, co nejlépe zvládnout, to co měl.
"Výborně! Taky bych ocenil, kdybyste se přestal červenat. Prosím."

-

Dveře se otevřeli. Do měkce osvětlené místnosti vešel doktor s mladíkem v rukou. Kývl hlavou na pozdrav ke skupině mužů sedící kolem starého, dřevěného stolu. Pozdrav mu byl oplacen sadou různě hlasitých výkřiků. Těžko říct, jestli za to mohla výjmečně dobrá nálada všech přítomných nebo skoro prázdná flaška rumu kolující dokola po desce stolu.

"Co ti tak dlouho trvalo, Kazateli?"
Doktor se podíval na muže, jehož výkřik rozpoznal v té směsici nejlépe. 

"Taky tě zdravím, Jitřenko," ušklíbl se a pohledem se zaměřil na mladíka v jeho rukou," hádej, můžeš třikrát."

Muž propukl v hlasitý opilecký smích a potom se rukou rozmáchl směrem ke starému gauči, který snad kdysi býval překvapivě luxusní.

"Polož ho tam," řekl a flašku sebral dalšímu z mužů přímo od úst," a přidej se k nám. Jeho vyřešíme až," ukázal na flašku," si dáš taky."

Doktor mladíka složil na gauč a ruce mu připevnil provazy k ocelové tyči, jež ke zdi připevnili přesně pro účely, jako byly tyhle. Pak se několika rychlými kroky přesunul ke stolu a sedl si na poslední volnou židli, jeho židli.  

Jitřenka před něj přesunul rum, po kterém doktor s povzdechem šáhl.  Přiložil si ji ke rtům a před tím než se napil, zamířil pohledem k muži, kterému Jitřenka rum sebral.

"Překvapuje mě, že tam ještě něco zbylo. Na druhou stranu po tobě by tam nic nezůstalo, co Jacku?"

"Tak, tak," odpověděl mu Jack a propukl v hlasitý a nepříjemný smích.

K němu se postupně přidalo zbylých osm mužů a to včetně Jitřenky a doktora.

-

Asi další půl hodinu se hráli karty. Nikdo se neobtěžoval hru ukončit, proč taky? Dnes toho měli celkem málo. Byla to jen nějaká sada o deseti kusech pro nějakého zbohatlíka. Nikoho nezajímalo, kdo to byl nebo k čemu ty fotky chtěl, tak dlouho, jak dobře platil. O to tu taky šlo. O peníze. 

Doktor sledoval hru -zatím to vypadalo docela nadějně pro 113- a občas pohledem zabloudil ke gauči, kde ležel mladík. Z jednoho takového pohledu ho vyrušil Jitřenka se svým hlasitým bouchnutím do stolu, díky kterému se teď už prázdná flaška rozkývala.

"Ale no tak! Jdi už kurva do prdele, 113, tohle už je po páté, cos vyhrál! Příště s náma nehraješ."

"Se uklidni Jitřenko, nemůžu za to, že jsem prostě tak dobrej," řekl a pokrčil rameny.

Doktor jejich rozvíjející se hádku pozoroval, pak si povzdechl - dnes už po několikáté- a nakonec se rozhodl zakročit. A to jediným způsobem, jaký zafungoval vždy.

"Co kdyby jsme začali s focením?"

Nikdo neprotestoval. Všichni se postupně zvedli a začali chystat jejich díl.  A doktor? Ten přešel k mladíkovi a sklonil se k jeho uchu.

"Připravený?"řekl šeptem.

Mladíkovi oči se za víčky lehce zakmitaly, ale nic víc se nestalo. Doktor se jen pousmál a odstoupil.

-

Ahoj! Takže nová kapitolka je tady :3 Zase se psalo úplně úžasně, zvlášť s těmi všemi nápady na další příběhy *ironie*. No, doufám, že se kapitola líbila :3 Vote, komentář nebo follow potěší^^

PS: Měli byste zájem o příběh na téma Hades/Persephone nebo něco z řecké mytologie? Popřípadě četli byste ho? Mám totiž poslední dobou pár nápadů na tohle téma a celkem velou obsesi takže...hehe...