Medicine

10.

        Mladík, jehož pozornost se dosavaď upírala kamsi do hlubin neustávajícího lijáku, obrátil svůj pohled na doktora.

"Takže chcete, abych přestal brát prášky od doktora Collinse?"

Doktor, sedící na židli vedle postele, se pousmál.

"I tak se to dá říct. Ano, chci aby jste je přestal brát."

"Teprve mi je nasadil," namítl mladík.

"Je snad on váš psychiatr?"

"Ale cítím se díky nim líp a dokonce i šedá začala mizet," nedal se mladík.

"Chcete, abych byl já váš doktor nebo on?"

Doktor se nevzrušoval. Zůstal ledově klidný. Věděl, že vyhrál a jako vždy k tomu stačila jen trocha jednoduché manipulace. Sice možná nebyla manipulace s nemocným člověkem zrovna morální, ale doktor nikdy moralista nebyl. Kdyby taky byl, pracuje někde jinde. Po chvilce ticha mladík znovu promluvil.

"Kdybych je přestal brát...dostal bych od vás jiné?"

Doktor se pousmál. Tak jednoduché, jako sebrat dítěti bonbón. Chvíli přemýšlel, přemýšlel jak téhle situace využít v jejich prospěch. Mohl by realizovat svůj plán, jejich plán, mnohem dříve. Zavděčit se, získat si důvěru...možná se dostat i do vedení... Vytvořil si několik myšlenkových map, zvážil možnosti a pak...A pak vše splynulo v jedno. Nabylo podobu. A doktor po dlouhé chvíli ticha promluvil.

"Samozřejmě, že ano a budou mnohem lepší než tyto."

"Tak jo," usmál se mladík, "nebudu je brát...Ale kdy dostanu ty vaše?"

"Poté, co vás pustí. Na našem dalším sezení."

"Dobrá. Budu se těšit," nepatrně se usmál. Doktor byl dnes nějak zvláštní.

"Takže," pronesl doktor," s těmi prášky přestanete už dnes."

"A co s nimi mám udělat? Budou kontrolovat, jestli je beru."

"Mluvte tišeji ano?" Mladík kývl hlavou na znamení souhlasu," Vždy ten prášek schovejte a až vás propustí dejte je nějakému bezdomovci, bude vám vděčný," doktor se usmíval. Už brzo...

"Kdy vás pustí?"

"Eh? Co jste říkal,  pane doktore? Moc jsem neposlouchal... omlouvám se."

"Z nemocnice. Kdy můžete odejít?"

"No...to přesně nevím," odpověděl po chvilce mladík.

"Fajn, zeptám se doktora Smitha až budu odcházet."

"Pane doktore?"

"Ano?"

"Nevíte kde mám mobil," zeptal se zdráhavě mladík.

"Někde tu bude. Podívám se po něm."