"Víš, nechci aby sis to bral nějak osobně..."
"..."
"Jenom jsem někoho potřeboval, oni někoho potřebovali, a ty jsi byl zrovna po ruce..."
"..."
"Chápu, že jsi možná zmatený, unavený...cokoliv, dobře? Ale ocenil bych, kdybys se alespoň uráčil odpovědět."
"Tykáte mi...?"
"Chci vaši odpověď, souhlas, nemám zájem o probírání etikety."
"Na co bych vám měl odpovídat? Vždyť....je vám to stejně jedno...Nejsem nijak důležitý.."
"Shh, mluvte trochu tišeji! Nechcete snad, aby přišli ti horší?"
"...Proč?"
"Eh?"
"Já...věřil...jsem vám..."
"Cože?"
"...Proč jsem to vždycky já? Proč si vždycky myslím, že to bude jinak? Proč jsem ta-tak stupi-stupidní..."
"Shh, uklidněte se. Není zde žádný důvod pro slzy."
"...Zabijete...mě?"
"Ne..Pokud nebudeš dělat problémy, tak ne."
"Mhmm...pustíte mě...?"
"Prosím?"
"Vy...držíte mě...pustil byste?"
"Ah..umm..Jistě. Omlouvám se, síla zvyku.."
"C-co bude...s mojí rutinou?"
"Trochu se bude muset změnit."
"..."
"Já...mohl bych vám říkat -doktore-? A..."
"A?"
"Mohl by jsme mi znovu vykat?"
"Oh? Vypadá to, jakože chcete simulovat naše sezení...no tak dobrá, pro vaší rutinu, ale jen když budeme sami, dobře?
"Děkuju, jak...jak vám mám říkat, když-"
"Nemluvit na mě."
"Ah.."
"Nemáte žízeň, hlad ?"
"Ne."
"..."
"..."
"No, já už budu muset jít."
"Mhm..."
"..."
"Kde je má hůl?"
"Nebudete ji potřebovat."
"Ale-"
"Zkuste se ještě vyspat."
"..."
-
Další díl :3 Snad se líbil, každý vote nebo komentář potěší^^
ČTEŠ
Medicine
Mystery / ThrillerSvého psychiatra zbožňoval. Pan doktor byl vždy milý, dobře mu poradil a rád kdykoliv pomohl. Svého doktora měl rád, snad ho i určitým originálním způsobem miloval a bezmezně mu věřil. Tedy až do chvíle než se po jednom sezení probudil v...
