Vlčí krev III. - KONEC

MASON NA NÁVŠTĚVĚ

Od nepovedeného tréninku s 'temnou Audrey' - jak jí říkal Noah - uběhlo už několik dalších dní a Mason se konečně dostal z postele, ve které ho Samuel pořád držel, a zakazoval mu téměř se pohnout, pokud to nebylo krajně nutné. Vyklouzl ze svého pokoje někdy kolem druhé hodiny ráno, když si byl jistý, že Samuel tvrdě spí, a opatrně se po schodech vydal k Audrey, která, ač stále odmítala jíst, vypadala pořád stejně. Když sestoupil po kamenných schodech do chladného a temného sklepa a zvedl a zapálil starou petrolejovou lampu, kterou skoro nikdo nepoužíval, Audrey už ho ze svého malého prostoru pozorovala překvapenýma očima.

„Co tu děláš, Masone? Neměl bys spát a uzdravovat se?" zašeptala, i když bylo nemožné, aby je někdo slyšel - leda by měl stejný problém jako Audrey, a to neměl nikdo, dokonce ani Nathan.

Mason pokrčil rameny a zvedl ruku, ve které držel několik kusů oblečení. „Přišel jsem ti dát nové oblečení. Vždyť už jsi na sobě skoro dva týdny neměla nic jiného, než to, co je celé od krve! Tuma, převleč se a dej mi to staré. Rovnou ti to vyperu a dám do skříně," řekl a hodil co nejblíž ke kleci svazek oblečení. Dívka se na svého věrného kamaráda usmála a protáhla ruku mříží. Jakmile se její kůže otřela o kov, elektřina zaútočila a dívčinou rukou projela rána, která by snad porazila i vola. S dívkou to ale ani nehnulo. Prsty nahmatala tepláky a za ně si přitáhla celou hromádku.

„Tys myslel úplně na všechno, co?" ušklíbla se, když vyndala cestovní taštičku s kartáčkem na zuby, pastou a hřebenem.

„Přece vážně nechceš, aby se ostatní udusili tvým zkaženým dechem!" zhrozil se na oko Mason a vytáhl zpoza rohu malinkatý kyblíček s vodou. „Na, to máš místo umyvadla." Dodal a opatrně ho položil ke kraji klece. Dívka si ho s vděkem přitáhla do svého vězení a s nadšením malého dítěte, které vidí kartáček poprvé v životě, si začala čistit zuby.

„Masone, jsi nejlepší! Nechápu, proč to nikoho jiného nenapadlo?" postěžovala si, když skončila se svou očistou a oblékla se, zatím co k ní byl vlkodlak otočený zády, aby jí nechal alespoň trochu soukromí.

„Protože oni nevědí, co vím já, Audrey. Já vím, že ty jsi mi ublížit nechtěla. Vím, že to byla 'temná Audrey', ne moje-stále-usměvavá-Audrey. Je mi jedno, jestli to ostatní vzdali, protože já najdu způsob, jak tě té mrchy uvnitř tebe zbavit!"

Audrey jen stěží přemáhala slzy. „Ale co když jiný způsob není, Masone? Kdyby se neobjevil Nathan, zabila bych tě, a kdyby mě Noah nepraštil tou pánví přes hlavu, zabila bych i jeho! Co když se ze mě vážně stává monstrum? Co když se té 'temné Audrey', svého démona, nezbavím a on mě nakonec ovládne? Já nechci nikomu z vás ublížit!" řekla rozhodně a posadila se na starou matraci, na které už dva týdny spávala.

„Zatím ses ani jednou nezměnila v 'temnou Audrey', co jsi v kleci, no ne?" podotkl Mason a dívka přikývla. „Jak je to možné?" položil si nahlas otázku Mason a Audrey nad ní zapřemýšlela.

„Že by tu nebyly žádné podněty, které by ji uvnitř mě probudily?" navrhla a skousla si spodní ret s takovou silou, že ucítila v puse železitou pachuť krve.

„Jaké podněty? Co to u tebe vyvolalo předtím?" chtěl vědět Mason, který si vzal ze staré dřevěné truhle deku a zabalil se do ní před klecí, ve které Audrey seděla v turku na posteli a usilovně přemýšlela.

„Myslím, že to bylo Samuelovo posmívání se mi. Když jsem byla malá, děti okolo se mi hodně posmívaly. Kvůli rovnátkům, protože jsem měla vši a rodiče mi oholili hlavu, kvůli tomu, že jsem si povídala sama pro sebe, prostě kvůli všemu, co se mnou nějak souviselo. Ve škole jsem kvůli tomu své spolužáky napadala a mlátila, ale většina učitelů pro to měla pochopení. Na střední už to ale tak lehké nebylo a tak jsem všechnu tu nenávist prostě ignorovala a ona se usazovala někde ve mě, a to, jak se mi Samuel posmíval, že se nechám tak rychle a snadně přeprat, asi způsobilo ten výbuch, kterým ona přišla na scénu..." řekla a zadívala se na Masona, který před ní seděl s pytlíkem sušenek, a rozdělovala je jen mříž plná proudu.