ZASE DOMA

4.9K 321 17
                                    

Jen co si sedla do auta, usnula a neprobudila se, ani když auto najelo na příjezdovou cestu k domu a z hlavních dveří se ven nahrnula celá smečka. Isaac, kterému Margaret volala, už věděl o všem, co se v domě na Sibiři stalo a tak jen pokynul Nathanovi, aby dívku odnesl do jejího pokoje a uložil ji. Nedokázal si ani představit, jakým peklem si musela projít, když každý den po téměř čtyři měsíce, strávila několik hodin na Nikolajově operačním stole se všemi těmi nástroji, které by si snad ani netroufl představit.

Jen co byla Audrey ve své posteli, vrátil se Nathan do obývacího pokoje, kde seděla celá smečka a popíjela horký čaj se sušenkami. Posadil se na své místo u krbu a zadíval se do černých uhlíků. Všichni byli naprosto zticha. Až ohlušující ticho narušil Isaacův hluboký nádech a ostatní se k němu otočili.

„Musím vám něco říct. Musíte to vědět, abyste zabránili tomu, že se Audrey nějak těžce rozruší," mluvil klidně a potichu, ale všem bylo jasné, že přijde něco velkého, a taky, že ano. „Audrey byla celé ty čtyři měsíce dost brutálně mučená tím proklatým Rusem, ještě že už je mrtvý, a je možné, že si z toho zážitku ponese nějaké následky."

„Jak to myslíš, brutálně mučená?" zeptala se Piper, která byla bledá jako stěna.

„Nikolaj Garjačikov byl vždycky strašný zmetek, Piper. Chtěl jít na medicínu, ale otec měl pro něj jiné plány a tak si Nikolaj udělal svou soukromou ordinaci v labyrintu pod domem, kde přivazoval k lékařskému stolu nebo sedadlu nebohé a většinou nevinné lidi, a operoval je za živa. Audrey mu připadala velmi zajímavá, a to proto, že se o ní doslechl mnoho věcí, třeba to, že je pravděpodobně tím nejlépe vyrovnaným vlkodlakem na celé planetě, a tak ho zajímalo, jak dívčino tělo funguje, a jak se hojí. To, co jsem se dověděl od Margaret, je strašlivé a já Audrey obdivuji za to, že tu teď s námi je, protože kdybych já byl na jejím místě, byl bych zemřel."

„Co jí udělal?" zavrčel ze svého křesla Nathan, kterého pohled by mohl vrhat blesky.

„Já nevím, zda je to dobrý nápad..."

„Mluv!"

„Vyřezával jí kusy orgánů, masa, svalů, prostě všeho, a čekal, za jak dlouho se jí začnou obnovovat. Podle všeho jí udělal i trepanaci lebky a to tak velkou, že nebyla několik dní schopná jakékoli komunikace nebo pohybu. Prováděl na ní strašlivé věci, a je na nás, abychom jí těch vzpomínek alespoň trochu zbavili a abychom jim zabránily vyplynout na povrch."

„A ty orgány jí dorostly?" zeptal se Oliver, kterého by nikdy nic tak strašného nenapadlo, ale jako vědce ho ta informace, a touha po ní, přitahovala.

Isaac kývl hlavou. „Ano, Olivere, vážně jí ty orgány začaly dorůstat."

„Neuvěřitelné," zamručel postarší vlkodlak a promnul si bradu. „Velmi zajímavé."

Seděl na křesle v jejím pokoji a spal. Usnul už před pár hodinami, ale neměl to původně vůbec v plánu. Chtěl zůstat vzhůru, kdyby se náhodou probudila a něco potřebovala, ale všechen ten strach, co o ni měl, ho totálně vyčerpal a jemu se přeci jen začala klížit víčka, až se propadl do světa snů. Audrey se probudila, ještě než se Slunce vůbec vyhouplo přes obzor, a teď s úsměvem pozorovala spícího Nathana, který se se svými téměř dvěma metry složil na její malé křesílko. Vypadal tak klidně a spokojeně. Jeho tvář byla uvolněná a vypadala až dětsky. Jeho výraz byl blažený a ona mohla jen hádat, o čem se mu asi tak mohlo zdát.

Posadila se a přitáhla si kolena k bradě. Opřela si o ně hlavu a rukama si zajela do krátkých vlasů, které už tak krátké nebyly. Chtělo to zase ostříhat a ona přemýšlela, že to asi svěří Piper. Na mysli jí vytanula vzpomínka na to, jak ji předchozí den přivítal na letišti. Jak ji pevně objal, jakoby už ji nikdy neměl v plánu pustit, a ona vdechovala jeho vůni, která byla tak omamná, že si vážně připadala, jakoby stála uprostřed lesa na jejich pozemku, a nadechovala se čistého, lesem provoněného, vzduchu. Dívala se na něj a bylo jí jasné, že toho muže miluje. Skousla si spodní ret a ušklíbla se nad tím, co ji v ten moment napadlo. Věděla, že Nathan nemá nijak rád překvapení, nebo strašení, ale ona to prostě musela udělat, i když věděla, že jí za to nebude úplně vděčný. Opatrně se vyhrabala z postele, a co nejtišeji se postavila na bosé nohy. Podlaha ji studila do chodidel, ale Audrey to bylo v ten moment jedno. Měla svůj cíl, a nějaká studená podlaha, ji od něj v žádném případě nemohla odvrátit. Připlížila se k němu a připravila se ke skoku. Odrazila se od země, opustila podlahu a letěla. Čekala, až do něho narazí, ale nic takového se nestalo. On ji totiž chytil, a to v žádném případě nečekala. Najednou ležela zpátky na posteli, schoulená v jeho pevném objetí a se smíchem se mu snažila vyvléct.

Vlčí krev III. - KONECKde žijí příběhy. Začni objevovat