Vlčí krev III. - KONEC

DÉMON

Všichni se podívali směrem, kterým ležely dveře od sklepa, a na chvíli nevěděli, co dělat. Jen se jeden na druhého nervózně dívali a přešlapovali z nohy na nohu. Minutu ticha, která byla ve skutečnosti dlouhá minut šest, přerušil až Nathan, který si prohrábl rukou vlasy.

„To ji tam necháme klidně trpět?" zeptal se frustrovaně a podíval se po svých společnících. „Jen tak?"

„Málem zabila Masona!" vyhrkl Samuel, který se nad Masonovou tváří nakláněl a ochranářsky ho bránil. „A kdyby ti nepomohl Noah, jsem si jistý, že bys ani ty nedopadl jinak. Rozcupovala by tě na kousíčky a pak ty kousíčky předhodila krkavcům!" chrlil ze sebe a mával u toho rukama takovou vervou, že od něj všichni udělali dva kroky dozadu, aby náhodou neskončili na zemi.

„Ale ona za to nemůže!" pokusil se urovnat situaci Noah. „Je to, jako s Nathanem. Když to na něj přijde a popadne ho amok, nic s tím nezmůže ani on, ani my. Je vlastně bezbranný ve svém vlastním těle! Říkám to správně, Nathane?" chtěl se ujistit a Nathan stroze přikývl. Sám by to nepopsal lépe. Bezbranný ve svém vlastním těle. Přesně tak se pokaždé, když se to stalo, cítil.

„Je mi jedno, jestli za to může, nebo ne! Málem ho zabila! Podívejte se na něj!" vykřikl a ukázal na Masonovo tělo, které se jen lehce zvedalo v mělkém dýchání. Nikdo se na něj nechtěl podívat zblízka. Mason vypadal, jakoby na něj zaútočila smečka hladových lvic. Ruce měl na cáry, jak se snažil krýt si hlavu a obličej. Koleno, které konečně bylo na svém místě, měl opuchlé a zbarvené všemi možnými barvami, od fialové až po zářivě žlutou, a tržných ran měl tolik, že Dina měla co dělat, aby je co do večera stihla všechny sešít. Díky bohu už se jí podařilo zastavit veškeré krvácení a Mason se mohl začít pomalounku hojit.

„Samuele," zašeptal Isaac a udělal k němu pomalý, ale jistý krok. „Ta dívka za to nemůže. Oliver to v její krvi našel už tehdy, když k nám přišla, ale nikdy nás nenapadlo, že by se mohlo stát něco takového. Já sám nerozumím tomu, co se to před několika minutami vlastně stalo, ale hodlám tomu přijít na kloub a napravit to, i kdyby mě to mělo stát mou vlastní krev!"

„A co krev někoho jiného?" zeptal se Samuel šeptem, aniž by spustil z Masona oči.

„Prosím?" nechápal Isaac.

„Co kdyby musela být prolita krev někoho jiného? Co kdybyste zjistili, že to, co se s Audrey děje, se nedá zastavit a že to bude horší a horší?! Dokázali byste se jí zbavit? Byli byste schopný ji zabít?" Isaac zalapal po dechu a udělal krok dozadu.

„Jak jsi na něco takového přišel, Same?" podivil se Noah, kterému při jeho slovech naskočila husí kůže.

„Protože něco podobného už zažil," ozvala se od stolu Dina a zvedl k ostatním své moudré tmavé oči. „Oba už jsme to zažili." Její výraz byl tajemný, stejně jako intonace jejího hlasu. To vše dohromady způsobilo u všech přítomných vlkodlaků, kromě Samuela a Masona, který o sobě nevěděl, okamžitou a úplnou strnulost. „Něco velice podobného se stalo jeho otci, mému strýci, Ikarovi," pokračovala, aniž by přestala s šitím. „Byl to neuvěřitelný muž a skvělý vlkodlak. Naše rodina mu vděčí za hodně, včetně toho že stále existuje. Všichni jsme ho milovali a vážili si ho, jak lidé, tak vlkodlaci. Jednou, když se vydal na loveckou výpravu, daleko za polární kruh, napadl ho lední medvěd, obrovský lední medvěd. Ikarus s ním svedl nelítostný boj, který už od začátku nemohl vyhrát a po téměř hodině a půl boje o přežití, prohrál. Jeho muži medvěda odehnali dříve, než se mohl do Ikarovi mrtvoly pustit, a odvezli svého přítele zpět domů. Jeho manželka, Samuelova matka, byla žalem úplně bez sebe, a jakmile jeho tělo položili na zem, vrhla se k němu a svého milovaného objala. Věděla, že zemřel ještě dříve, než domů stačil doběhnout posel. Pokládali jsme to za důkaz spojení jejich duší, když se jeden druhému oddali, a když se ho tehdy dotkla, stalo se přesně to samé, jako mezi Nathanem a Audrey včera večer. Teprve včera mi došlo, že to, co bylo mezi Ikarem a jeho ženou, nebylo spojení duší, ale pouto, přesně takové, jako mají Nathan s Audrey. Tím, že se svého zesnulého manžela dotkla, mu navrátila život. Stále nerozumím tomu, jak je něco takového možné, ale je to tak. Pouto dokáže vrátit život tomu, se kterým vás poutá dohromady. A tak Ikarus obživl, avšak jeho temná stránka, stín, který čekal uvnitř jeho těla a byl utlačován jeho dobrotivou duší, nabil jeho smrtí na síle a získal tak moc dostávat se sem tam na povrch. U Ikara se čím dál častěji objevovali záchvaty zuřivosti, a jejich intenzita se stále stupňovala. Když zabil svého nejmladšího, teprve šestiletého, syna, rozhodla se rodina, že musí zakročit.