Vlčí krev III. - KONEC

PIKNIK

O rok a půl později...

"Kdo si dá ten krvavý steak?" zavolal Isaac a osm rukou se vyšvihlo vysoko do vzduchu. Alfa se tomu zasmál a sáhl do misky na marinování pro další kus masa, který hodil na gril. Byl horký letní den a Canavarova zahrada byla plná smíchu a radosti. Dina s Nathanem seděli na velké kostkované dece a krmili jeden druhého jahodami. Už téměř rok byli manželé, ale zamilovaní byli pořád stejně. Jako puberťáci. Mason se Samuelem se sice nevzali oficiálně, ale hned poté, co po Evině konci dojeli domů, si před zraky celé smečky řekli, že se budou milovat do konce svých dní, a jeden druhého nikdy neopustí. Teď seděli u zahradního stolu a vybírali jedno z deseti vlkodlačích dětí v dětských domovech. Rozhodli se, že stejně jako Isaac udělají dobrou věc a zvětší tak i své štěstí.

"Máš tak krásného chlapečka!" pochválila paní Peytonová Piper jejího malého usměvavého syna Dereka, který se válel na dece spolu s maminkou a tetou Fionou a na obě se vesele zubil. Adam stál kousek od nich a vše, co se s jeho synem, nebo jeho ženou dělo, okamžitě fotil, aby rozrostl jejich třetí rodinné album. Rozhodl se, že nastoupí zpět do práce a tak si zřídil ve městě svou vlastní stavební firmu. Už postavil více než deset domů a Wolf's Lot se tak začínal pomalu ale jistě rozrůstat.

Oliver se velice vášnivě bavil o mutaci vlčích genů s Jeffem Peytonem, se kterým seděli pod stromy ve stínu, jelikož jak se ukázalo, Jeffův dědeček byl vlkodlak, a Jeff o nich celý život věděl, jen si to nepřipouštěl, aby se neprořekl a nevypadal před ostatními, jako blázen. Peytonovi se na stará kolena, jak říkali, přestěhovali do Wolf's Lotu, aby byli blízko své dceři, a aby byli blízko celé její nové rodině.

Noah stále pracoval ve své ordinaci, ale bral už méně sezení, aby se mohl věnovat své krásné ženě, která dostudovala a stala se učitelkou na základní škole, kde učila angličtinu a biologii v páté třídě. Vracela se domů sice unavená, ale nadšená a pokaždé si udělala čas na to, aby si s Noahem otevřeli večer láhev vína a zahráli si scrabble. Noah pokaždé prohrál, ale čím více prohrával, tím svou dívku miloval víc. K jednadvacátým narozeninám jí koupil starý psací stroj, který si vždy tak přála a ona za necelý půl rok napsala knihu pro děti, která se díky známostem Jima Rollinse, který se stal Audreiným patronem, stala na několik měsíců bestsellerem. Noah s Audrey spolu lehali každý večer do jedné postele a každé ráno se probouzeli v objetí. Milovali se a byli šťastní, ale něco v jejich vztahu chybělo. Jen jedna věc, která by to dovedla do dokonalosti.

Noah stál s Isaacem u grilu a zamyšleně krájel zeleninu na salát. Audrey zmizela před několika minutami v domě a ještě se nevrátila a on o ní měl starost.

"Nepřeháněj to s tou starostí, Noahu, aby ti kvůli tomu neutekla!" varoval ho s úsměvem Isaac. "Je to přeci jen žena, té to vždy bude trvat o něco déle, než jsme zvyklí."

"Já vím, ale přeci jen bych rád věděl, jestli se něco nestalo."

"A co by se tak asi mohlo stát? Maximálně si šla přepudrovat nos," řekl Nathan, který se objevil vedle nich a ukázal na steak, který ležel na keramickém talíři, obložený zeleninou a s opékanými bramborami. "Ten si můžeme vzít?" zeptal se a Isaac kývl.

"Jak dlouho se vy dva budete spolu dělit o jídlo?" chtěl vědět Noah, kterému jejich chování kolikrát ani nedalo spát a byl jen rád, že si nakonec Dinu nevzal.

"Jak dlouho to jen půjde," odpověděl Nathan, vzal si talíř a příbory a s hlasitým smíchem se rozběhl zpět ke své ženě, spokojeně rozvalené na dece.

"Kde jen ta Audrey..." začal, ale nedokončil, protože se od domu ozvalo jeho jméno.

"Noahu!!!" křičela Audrey a běžela k němu tak rychle, jak jen jí to kristusky na nohou dovolovaly. V ruce mávala podlouhlým bílým předmětem a její tvář zářila, stejně jako její široký úsměv. "Noahu!" vykřikla a skočila na něj s takovou vervou, že měl co dělat, aby se neskácel na zem. "Noahu povedlo se!" ječela mu do ucha a on na ni nechápavě civěl. Audrey přestala na chvíli jančit a strčila mu před obličej onu bílou věc, která vypadala skoro jako propiska, ve které po chvíli rozeznal těhotenský test.

"To znamená, že..."

"Jsem těhotná!" vypískla nadšeně, odhodila test do trávy za sebou a nadšeně svého přítele políbila. "Jsem těhotná, Noahu! Budeme mít rodinu!" To už uslyšel i zbytek přítomných, a ti začali okamžitě nadšeně vykřikovat a halekat. Další dítě do Canavarovic smečky, do Canavarovic rodiny. Noah postavil svou smíchem rozehřátou dívku na zem a o krok od ní ustoupil.

"Já doufal, že na to najdu vhodnější příležitost, ale lepší už asi nebude, takže," začal a pomalu si klekl na jedno koleno do trávy a sáhl do kapsy od kraťasů, odkud vytáhl malou sametovou krabičku. Všechen povyk rázem utichl a pohledy všech se zaměřily jen na ten malý předmět v Noahových rukou. "Takže, Audrey Marie Peytonová. Moc tě miluju a udělal bych cokoli, jen abys byla šťastná. Miloval jsem tě už od první chvíle, kdy jsi překročila práh našich dveří a budu tě milovat navždy, protože ani smrt nás dva nerozdělí. A tak se tě tu teď ptám. Vezmeš si mě? Staneš se mojí ženou a uděláš mě tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem?" S tím otevřel krabičku a v ní se na prudkém letním slunci zableskl prstýnek s malým kamínkem, který byl usazený uprostřed rozkvetlého stříbrného leknínu.

"To je leknín?" zeptala se Audrey, která už neudržela slzy a ty jí vytryskly z očí a začaly jí stékat po tvářích.

"Je to ano?" chtěl vědět Noah a dívka několikrát kývla.

"Ano, ano, ano!" vyjekla, Noah ji zvedl do náruče a zatočil s ní kolem dokola. Poté jí postavil na zem, sehnul se k jejímu břichu, a zašeptal. "Už se na tebe moc těším, miminko."