Vlčí krev III. - KONEC

NALEZENI

Domů dojela pozdě v noci a ani se nenamáhala se svlékáním. Prostě si lehla pod peřinu a v tu ránu usnula. Ráno ji probudil Isaac, který venku udílel rozkazy a připravoval auta na cestu. Audrey proloupla jedno oko a zašilhala jím na noční stolek, kde stály digitální hodiny oznamující, že je půl páté, a hned na to otevřela i druhé oko, prostřela si je pěstmi, a protáhla se. Spala maximálně čtyři hodiny, ale při představě toho, co ji ten den čekalo, byla čilá a vyspalá, jakoby prospala celý den. Vyhrabala se z peřiny, přiskočila ke skříni, natáhla na sebe maskáčové kalhoty, které dostala k narozeninám od Masona, a černé triko, stáhla si v koupelně krátké vlasy do vysokého culíku, a poté seběhla po schodech dolů do haly, kde si obula své oblíbené trekové boty. Vypadala jako mladší Lara Croft a dokonce se i tak cítila. Mocná, silná a neporazitelná. Kolem ní prošel Samuel a jen co si jí všiml a pořádně si ji prohlédl, zkameněl jako sloup a jen na ni zíral.

"Dobré ráno, Same," pozdravila ho Audrey a s úsměvem zasalutovala. Samuel se nezmohl na nic jiného, než zahučení, které ale přitáhlo pozornost ostatních, kteří přicházeli a stejně jako Samuel se dostávali do stavu strnulosti. Dívka neměla ani ponětí, co se to děje. Věděla, že vypadala dobře, ale že by to oblečení mělo na ostatní až takový účinek, to nepředpokládala. "Ehm, lidi, jste v pohodě?" zeptala se nejistě a zamávala jim rukama před očima. Isaac polkl a kývl.

"To jen, že vypadáš fakt dobře, Audrey. Vypadáš tak nějak..."

"Drsně? Jakoby někomu chtěla utrhnout hlavu? Jako Lara Croft? Prostě strašně sexy?" házel jeden nápad za druhým Adam, kterého při tom posledním Piper laškovně praštila do ramene.

"Spíš jsem chtěl říct, že vypadáš, jako bys šla do války za spravedlnost a odplatu."

"Taky že jdu. Už je hotová snídaně? Mám hlad."

"Jasně, zlato. My už jsme jedli, ale něco jsme ti tam nechali," řekla Piper a mrkla na svou nejlepší kamarádku. Vypadala vážně úžasně. Adam měl pravdu. "Škoda, že nemůžu jet s vámi," postěžovala si svému manželi a ten ji vzal do náruče.

"Jsi teď těhotná, Pipe. Už nedáváš pozor jen na sebe, ale i na to malé, co se nám brzy narodí."

"Jak brzy? Až za skoro osm měsíců!" opravila ho a přitáhla si jeho tvář, aby ho mohla políbit na rty. "Ale i tak se na to malé strašně těším!" zajásala a on se na ni usmál.

Audrey do sebe naházela snídani rychlostí blesku a jen se modlila, aby se jí neudělalo špatně a ona se uprostřed bitvy nepozvracela - byla si jistá, že by to moc efektivní nebylo. Rychle pomohla ostatním se všemi přípravami a brzy už stála před domem a čekala, co jí Isaac řekne, aby udělala. Ten se před ni postavil a hloubavě se jí zadíval do očí. Černé do zeleno-modrých.

"Pojedeš s Nathanem a Masonem. Vy budete přední linie. Snaž se si neublížit a nenechat se zabít, jo?" Audrey kývla a vlezla na zadní sedačky velkého Jeepu, který řídil Nathan a Mason se zamyšleně díval do mapy.

"My víme, že Eve by měla být někde tady," řekl a ukázal na místo kolem onoho města.

"Určitě bude v blízkosti nějaké menší řeky, nebo potoka a dál od všech míst na kempování," dodal Nathan, který už šlápl na plyn a auto se rozjelo směrem k bráně.

"A je nějaký bližší plán toho, co budeme dělat, až tam dorazíme?" zeptala se dívka, která se na své přátel dívala, jako na tenisovém turnaji. Hlava jí lítala od jednoho k druhému.

"Najdeme tu smečku a rozprášíme ji na prach," řekl Mason.

"Ale Eve necháte mně. Chci si tu mrchu pořádně užít." V Nathanových očích byla vidět touha. Ohromná touha po smrti té holky, která mu tak zpackala život.