Vlčí krev III. - KONEC

MASON & SAMUEL

Mason seděl na terase a listoval rodinným albem, když se vedle něj ozvalo odkašlání a on se na dotyčného otočil v očekávání začátku rozhovoru. Za ním se o dveře opíral Samuel a spokojeně si ho prohlížel.

„Děje se něco, Samuele?" zeptal se Mason a druhý vlkodlak jen zavrtěl hlavou.

„Vypadáš tak šťastně a spokojeně, je uklidňující se na tebe dívat, když se tak cítíš," odpověděl mu a posadil se vedle něj na druhé lehátko. Jen co to udělal jejich paže, od sebe dělila vzdálenost necelého metru, oba to ucítili. Bylo to tam zase. To zvláštní brnění, kterému ani jeden zprvu nepřikládal nějakou velkou váhu, dokud se nezačalo objevovat stále častěji a s mnohem větší intenzitou. Poprvé se objevilo ten den, kdy "temná Audrey" vyplula na povrch a málem Masona zabila. Samuel se o něj staral celý další týden, a nehnul se od vlkodlaka téměř ani na krok, jen aby se ujistil, že Mason dýchá a je v pořádku. Jen co se Mason zotavil a postavil na nohy, ono podivné brnění vzrostlo. Stačilo, aby od sebe stáli na několik metrů, a už tam zase bylo. Neviditelné, ale přítomné a téměř hmatatelné. Nikdo jiný jakoby si toho ale nevšiml. Co jen to mohlo být? Oba dva si tuto otázku pokládali, ač věděli naprosto přesně, o co se jedná. A jak tam tak Samuel seděl a vzduch mezi ním a Masonem brněl a div že nepraskal, ohlédl se zpět do své minulosti.

***

Samuel se nikdy nikomu nesvěřil s tím, že netouží po životě s ženou. Nikdy ani žádnou dívku neměl, ale nikomu z jeho rodiny to nepřišlo zvláštní, protože v době, kdy byl malý chlapec, se v jeho rodině stále ještě držela tradice, že dívku svému synovi vybírá otec a matka na základě jejich vlastního názoru. Samuel byl tak osvobozen od všech trapných situací, do kterých se dostávali jeho přátelé, kteří si dívky v okolí namlouvali a bohužel většinou bez úspěchu. Když začal myslet na ostatní a začal toužit po nějakém vztahu - i když ne v takovém, jaký by si přála jeho rodina - byl už jeho otec několik let po smrti a matka neměla na nějaké vybírání vhodného partnera ani pomyšlení. Pak se v osmnácti letech poprvé proměnil a objevil v sobě ono zvíře, které se první měsíce nekontrolovatelně dralo na povrch a jelikož v domě, ve kterém s matkou žil, nebyl ani jeden vlkodlak - všichni po smrti Samuelova otce odešli - musel se s tím vším vypořádat sám. Tak se stalo, že se uzavřel do sebe, přestal chodit do školy a stranil se všem svým přátelům, především Davidovi Snowovi, kterého už několik let miloval. Přišlo mu to zvláštní, mluvit o tom, co ke svému kamarádovi cítil, jako o lásce, ale cítil to tak a tak to prostě bylo, a poslední věc, kterou by chtěl udělat, bylo ublížit mu. Samuel jakoby se ve svých osmnácti letech vypařil ze světa. Propadl se do země a později ani jeho matka nevěděla, kde její syn je a kdy se naposledy ukázal doma. Když oslavil dvacáté narozeniny, sám v lesích, kde nikoho nikdy nepotkal, kromě dvou nebo tří obrovitých medvědů, pár kusů vysoké a sem tam nějakého hlodavce, rozhodl se, že už se nechce dál skrývat a předstírat, že neexistuje. Vrátil se domů, kde našel svou matku s novým mužem, kterého nikdy předtím neviděl, ač jeho drahá matika tvrdila, že už byl několik let jejich sousedem, a rozhodl se ji opustit. Matka plakala, prosila ho na kolenou, aby neodcházel, ale Samuelovi bylo jasné, že jiná možnost není. Vysoký, statný muž s tmavou čupřinou a hustým obočím se na něj díval pohledem, který jasně naznačoval, že ho tam nechce. Chtěl jeho matku jen pro sebe a Samuel to naprosto chápal. Rozloučil se tedy s matkou, která plakala novému muži do ramene, vzal si své věci a opustil ten dům, do kterého už se nikdy nevrátil. Od té doby to byl jen on sám a nikdo jiný. Potloukal se po Kanadě a hledal práci. Pokaždé se na několik týdnů usadil v nějaké zapadlé vesnici nebo menším městě a vykonával podřadnou činnost, jako třeba mytí nádobí v zapadlých hospodách a barech, instalatéra a opraváře, jednou dokonce i šoféra jednoho opilce, který si ho zaplatil na měsíc dopředu. Dělal prostě to, co mu zrovna přišlo pod ruku, a nestěžoval si. Sem tam se našel nějaký ten muž, se kterým Samuel na chvíli zapomněl na tu samotu, která se mu rozprostírala v srdci, ale to většinou brzy skončilo a on šel dál. Z několika prací ho vyhodili, když se dozvěděli o jeho odlišné orientaci a on musel zmizet, jak nejrychleji to šlo, jen aby si na něj třeba nevzali flintu. Potloukal se zase jednou po nějakém malém městě, jehož jméno si ani nepamatoval, když zaslechl, jak se v jedné z garáží baví skupinka chlapů o smečce vlkodlaků. Samuel tomu nerozuměl, vždyť přeci o existenci jeho rasy nikdo neměl vědět?! Zastavil se jen několik metrů od pootevřených vrat a nasál pach okolí. Do nosu ho udeřilo povědomé pižmo. V garáži sedělo pět vlkodlaků, a Samuela to vážně zajímalo. Posadil se na svůj pytel s věcmi a opřel se zády o jednu z vedlejších garáží. Nastražil uši a zaposlouchal se do probíhajícího rozhovoru.