Vlčí krev III. - KONEC

TEMNÁ AUDREY

Isaac se zvedl od stolu a židle zavrzala o podlahu. Veškerý šum v místnosti rázem utichl. Alfa dostal slovo.

„Dneska to vypadá, že Vám žádné úkoly nedám. V posledních měsících tu byl naprostý klid a tak nevidím žádný problém v tom, nechat Vám trochu svobody, takže si dnes dělejte, co chcete, ale buďte připravení, kdybych Vás někoho náhodou potřeboval." Zbytek smečky přikývl a Isaac kývl hlavou. To bylo vyzvání k odchodu. Všechny židle se začaly odsouvat od stolu a lidé pomalu vstávali a vycházeli jednou nebo druhou chodbou ven. Audrey se vydala následovat Piper do jejího pokoje, aby si mohly 'promluvit', když ji za ruku popadl Mason a otočil ji čelem k sobě.

„Co takhle si zatrénovat?" zeptal se a mrkl na ni. "Jsem si jistý, že jsi a venku moc netrénovala a že tě v klidu dokážu porazit, aniž bych se nějak extra zapotil." Dodal a ušklíbl se n ani.

„Přeprala bych tě, i kdybych netrénovala roky," odfrkla si Audrey a začala se rozhlížet po Piper. Našla ji, jak stojí mezi dveřmi a vyčkávavě ji pozoruje. „Ale ne teď, jdeme s Piper něco řešit."

„Jdete drbat, jen to přiznej!" rýpl si zase. Audrey se zoufale podívala a svou kamarádku, která se odlepila od zdi a vydala se směrem k nim.

„Tak co je tady za problém?" zeptala se a založila si ruce na prsou. Vypadala jako strážník, který přijel na místo činu a snaží se provést výslech, mezi svědky.

„Chci, aby se mnou šla Audrey na trénink, ale ona tvrdí, že spolu musíte jít něco řešit!" odpověděl klidně Mason, který už byl na takové chvíle více než zvyklý. „Právě jsem jí chtěl říct, že můžeme jít trénovat třeba až za hodinu, až to vy dvě dořešíte..."

„To asi nepůjde," zarazila ho, "protože my to budeme řešit déle než jednu hodinu. Takže návrh je takový. Teď půjde Audrey n ten hloupý trénink - stejně nic nezapomněla a ty asi skončíš na zemi - a pak si spolu my dvě sedneme a pořešíme to!" řekla, otočila se a zmizela v chodbě vedoucí do místnosti s krbem. Audrey se otočila na své přátele.

„Tak můžeme?" zeptala se a tvář se jí rozzářila. Tréninky s Masonem jí vážně chyběly. Díky nim se vypořádávala s velkou vlnou agrese, která sem tam přišla i do jejího domu.

„Nepůjdeš se převléct?" podivil se Samuel, který stál za Masonem a pozoroval ji se zdviženým obočím. Dívka se podívala, co si to vlastně oblékla. Černé tepláky, její oblíbené, a triko školy. V tom rozhodně do bláta nešla.

„Hned tu budu!" křikla za nimi a rozběhla se do svého pokoje.

Když se převlékla a seběhla dolů do haly a otevřenými dveřmi ven, zastavila se na štěrkové cestě a nakrčila čelo. Nikdo tam nebyl. Kde jen ten Mason zase vězel? Proběhlo jí hlavou, a pak její jemný sluch zaznamenal lehké zašustění. Audrey se přikrčila a vyhnula se tak Masonově noze, která proletěla vzduchem v místě, kde ještě před chvílí byla její hlava. Mason zanadával a připravil se k dalšímu úderu. I tomu se, teď už narovnaná, Audrey vyhnula a podrazila vlkodlakovi nohy. Mason se svalil na zem do jediné louže, která tam byla, ale velmi rychle se oklepal a vyskočil zpátky na nohy.

„To od tebe nebylo vůbec hezký, podkopnout mi nohy!" zavrčel na ni.

„A vystartovat na někoho, kdo je k tobě otočený zády je snad hezké?" neodpustila si poznámku Audrey a rozběhla se k němu. Ohnala se po protivníkovi pravačkou, ale uhnul. Zkusila tedy levačku, hezky zespoda do brady, ale i tuhle ránu Mason bez problému odklonil. Sakra, asi vážně vyšla ze cviku. Teď byla řada na Masonovi. Ušklíbl se na ni a začal jí zasypávat jednou ránou za druhou. Dívka si kryla tvář a krk, ale i tak dostala spoustu vážně silných úderů, až se jí z toho začala motat hlava a ona o pár metrů couvla.