Vlčí krev III. - KONEC

VE WOLF'S LOTU NA NÁVŠTĚVĚ

Audrey seděla za stolem a usrkávala svého černého čaje s mlékem, když se vedle ní posadil Adam ve svém oblíbeném triku s velkým medvědem a se širokým úsměvem na tváři.

„Dobré ráno, Audrey," zašveholil nadšeně a šťouchl dívku do ramene. „Tak jak ses dnes vyspala?"

„Celou noc jsem přemýšlela nad tím, cos mi včera řekl a taky nad tím, že jsem včera viděla něco, co mě docela dost překvapilo."

„A co to bylo?" vyzvídal.

„To ti neřeknu, ono se to v pravou chvíli ukáže," odpověděla Audrey, která nejenže to viděla, ale dokonce to i slyšela. Ani Samuel, ani Mason si jí nevšimli, jak tam tak ležela na kraji lesa a čekala, až bude moct odejít. Nechtěla je poslouchat, ale nešlo to přeslechnout, a tak teď věděl, že Samuel je věštec, že ví, že má tajemství, a že už před více než patnácti lety řekl Dině, že si vezme Noaha. Život někdy umí být vážně krutý.

„Fajn, ale půjdeme k tomu Noahovi, že jo?" ujišťoval se Adam, kterému zřejmě nic nemohlo pokazit náladu.

„Jasně! Až řekneš, vyrazíme," ujistila ho Audrey s úsměvem a Adam okamžitě vyskočil na nohy.

„Tak na co čekáme? Jedem!"

„Ale Adame, je sedm ráno, pochybuju, že budou vzhůru a ž nás tam tak brzy budou chtít!" protestovala dívka, ale bez úspěchu. Adam už byl na půl cesty k autu. Dívka si povzdechla, dopila svůj čaj, umyla hrnek a začala se šourat za ním. Najednou jí nepřišlo jako tak skvělý nápad jet k Noahovi, pozorovat Dinu a prolézat jim celý dům. Ale Adam už seděl v autě na sedadle spolujezdce a horlivě na ni mával, aby pohnula tím svým malým zadkem a oni mohli vyrazit. Popoběhla tedy, posadila se za volant, otočila klíčkem v zapalování a auto se rozjelo.

„Doufám, že se takhle nebudeš tvářit i u nich, protože to by jim asi zrovna náladu nezvedlo," poznamenal Adam, který vedle ní nadšeně seděl a vyplacával si do stehen rytmus nějaké písničky, kterou dívka nepoznávala.

„Neboj, pokusím se usmívat," odpověděla Audrey a zašklebila se na něj. Vyprskl smíchy a ona se neudržela a za chvíli se oba popadali za břicho smíchem, přičemž ona se snažila nenabourat do každého stromu nebo auta, kolem kterého projeli. Naštěstí se brzy uklidnila a po pár minutách zaparkovala na stejném místě, jako předchozí den. Následoval hluboký nádech a výdech, pak vystoupila z auta a následovala Adama, který už poskakoval u hlavních dveří a čekal, až se postavím vedle něj, aby mohl zazvonit. A taky silně zmáčkl zvonek, který začal na chodbě hlasitě zvonit, jen co Audrey došlápla na poslední schod. Na chodbě se ozvaly pomalé ospalé kroky a za chvíli už se dveře pomalu otvíraly a za nimi stál Noah ve svém šedém triku a černých kalhotách na spaní. Rozespale si je prohlížel a bylo na něm vidět, že před chvilkou vstal a ještě mu to úplně nemyslí. Slova se tedy ujal Adam.

„Čau brácho, přijeli jsme vás s Audrey navštívit a podívat se, jaké to tady máte!" Audrey měla chuť jednu mu ubalit a rychle se vypařit. Noah jen něco zahuhlal, otevřel dveře dokořán a oba vlkodlaci vešli dovnitř. Někdo sešel do poloviny schodiště a pak se chodbou roznesl Dinin zvučný hlas:

„Kdo to je?!"

„To je Adam a Audrey," zavolal na ni Noah a Dina zaskučela.

„Sakra lidi, víte vy vůbec kolik je hodin?!"

„Je sedm hodin a dvacet jedna minut!" křikl na ni Adam a ona znovu zaskučela.

„Co tady chcete?"

„Chtěla se zeptat, jestli si nedáte něco k pití," řekl teď už probuzený Noah mírně a Audrey se na něj usmála.

„Já si nedám nic, před chvílí jsem měla čaj."