Vlčí krev III. - KONEC

V NEMOCNICI

Audrey zastavila před nemocnicí na prázdném parkovišti tak prudce, až brzdy zapískaly, vyskočila z auta a okamžitě vběhla do budovy. Mí rodiče měli bouračku! Mamka a taťka se vybourali! A já s nimi tak dlouho nemluvila! Co kdyby umřeli a já se o tom ani nedozvěděla! Oni by nevěděli, jak jsem teď šťastná! Běhalo jí hlavou, když přiběhla k recepci a začala se ptát sestry, která měla zrovna službu - byla to mladičká černoška s krásnou tváří a velkýma hnědýma očima, které by jí mohl kde kdo závidět -, kde najde své rodiče.

"Počkejte, jak jste říkala, že se jmenují?" chtěla vědět slečna a zadívala se na monitor počítače.

"Peytonovi. P-E-Y-T-O-N-O-V-I. Jeffrey a Fiona," odpověděla a sestra kývla hlavou.

"Jeffrey a Fiona Peytonovi, dobře," zopakovala a pak zvedla k Audrey tvář a usmála se na ni. "Požádali, zda by mohli být na jednom pokoji. Je to pokoj číslo 197, druhé patro a od výtahů doleva." Audrey poděkovala a rozběhla se k výtahům. Měla štěstí, jeden postarší pár zrovna do jednoho nastupoval a dívka k nim ještě přiskočila, než se dveře zavřely. Zmáčkla druhé patro a když se výtah zastavil a jeho těžké dveře se otevřely, vyšla ven a dala se doleva, přesně jak jí sestřička řekla. Jsou mimo nebezpečí, nemusím běžet! Opakovala si stále dokola, aby udržela své nohy v režimu chůze, a za chvíli narazila na dveře pokoje 197, byla na místě. Zaťukala a čekala na vyzvání.

"Pojďte dál!" ozval se matčin zvučný, i když teď trochu nakřáplý hlas, a Audrey sáhla po klice a vešla do místnosti. Pokoj byl velký akorát tak na dvě postele a malé křeslo v rohu u okna. Její rodiče leželi každý na svém lehátku, matka blíže ke dveřím, otec u okna, a jen co vstoupila, zeširoka se na ni usmáli a pokynuli jí, aby se k nim posadila. "Zlatíčko, tak oni se ti nakonec dovolali?" zeptala se Fiona Peytonová a natáhla k dceři nezlomenou ruku a pohladila ji po tváři. "Snad tě z něčeho nevyrušili a nezkazili ti plány."

"Byla jsem zrovna na svatbě kamarádky, ale to je v pořádku. Jsem ráda, že volali."

"Já jsem si říkal, že máš nějaké hezké šaty. I když tedy meruňková ti zase tolik nesluší." Vložil se do rozhovoru otec, kterému visela noha, celá v sádře, zavěšená ve vzduchu a kolem krku měl límec.

"Já vím, tati, ale bylo to přání nevěsty, aby ostatní vypadali hůř," řekla a zasmála se. "Ale co vy? Jak se to stalo? Jste v pořádku?" strachovala se o své rodiče, kteří se na ni ze svých postelí spokojeně smáli.

"Jsme v naprostém pořádku. Já mám jen zlomenou ruku a naražená žebra, protože jsem řídila, a Jeff si zlámal celou nohu a hnul si s krkem, ale taky bude v pořádku. Jeli jsme zrovna od Agnes. Spadala jí podzimní jablka, tak nás požádala o pomoc. Před týdnem si chudinka hnula se zády a pořád jí bolí, tak jsme jí jeli pomoct, a jak jsme se vraceli, tak nám najednou pře cestu přeběhl velký hnědý pes a já strhla volant a narazila do stromu u krajnice. Ale jsme v pořádku. Dokonce jsme si i sami zavolali pomoc. Vážně jsi sem nemusela tak spěchat, zlatíčko naše," řekla Fiona a pohladila svou dcerku po ruce.

"Pes, říkáte?" ujišťovala se Audrey, které se rozjel mozek na plné obrátky. "Hnědý?"

"A vážně obrovský, takového bych doma rozhodně nechtěla!"

"Tys nikdy psa nechtěla, Fiono," rýpl si Jeff a jeho žena se na něj otočila a zašklebila.

"A nevypadal spíš trochu jako vlk?" tahala z nich Audrey informace, které by její pracující mozek mohl využít.

"Když nad tím teď zpětně uvažuju, tak asi i jo. Měl dlouhý čumák a špičaté kratší uši. Taky docela dlouhý huňatý ocas a celý byl takový huňatý."

"A měl strašně velké tlapy," dodal Jeff a Fiona se na něj otočila.

"Ty ses mu díval na tlapy?" podivila se a on kývl.

"Byly fakt velké!"

"Hele, já si musím zavolat, hned se vrátím," ozvala se Audrey a aniž by čekala na jejich odpověď, vstala a vyšla z pokoje ven na chodbu. Vytáhla mobilní telefon, vytočila Isaacovo číslo a čekala. Vzal to na druhé zazvonění.

"Tak co, Audrey? Jsou v pořádku?!" zeptal se tak rychle, že ho téměř neslyšela, a čekal na odpověď.

"Ano, jsou v naprostém pořádku, ale kvůli tomu nevolám."

"Tak kvůli čemu?"

"Oni tvrdí, že jim přes cestu přeběhl velký hnědý huňatý pes, který vypadal spíš jako větší vlk." Isaac se na druhé straně zhluboka nadechl a vydechl. Taky mu to došlo.

"A ty si myslíš, že by to mohla být..."

"Ne, jsem si sto procentně jistá, že to byla Eve!" vykřikla dívka a všechny tváře na chodbě se k ní otočily. "Pardon," zašeptala a ztišila se. "Já jsem si tím jistá, Isaacu. Pokusila se zabít mé rodiče! To je výzva! Ona nás vyzývá, abychom to ukončili!"

"Ale my..."

"Vždyť víme, kde je! Musíme se jí zbavit, Isaacu! Copak to nedokážeš pochopit?! Pokusila se zabít mou rodinu, unesla Nathana, kdo by to mohl odnést příště, co? Co když si ta mrcha počká a ukradne nám Pipeřinu dítě?! Já nechci dělat unáhlené a katastrofické závěry, ale mysli taky na ostatní, prosím! Musíme udělat, co je správné a zrovna teď je to Evina smrt!" Na druhé straně zavládlo hrobové ticho. "Isaacu?"

"Máš naprostou pravdu, Audrey. Je čas. Vrať se domů a my to tu zatím připravíme. Hned jak přijedeš, vydáme se na cestu!" řekl a zavěsil. Audrey si strčila mobil zpět do kapsy od svetru, který přes sebe hodila, když utíkala k autu, a vrátila se k rodičům do pokoje. Povídali si ještě hodinu a půl, než přišla sestra, že návštěvní hodiny skončily a Audrey musela odejít. Řekla jim, že byla v Rusku, ale jen kvůli práci - řekla, že ji tam Isaac poslal, aby vyzvedla nějaký jeho rukopis, který tam měl jeden jeho známý údajně schovat, aby se k němu nikdo nedostal (což jí přišlo divné, ale nic jiného ji nenapadlo a rodiče to spolkly) - a taky, že se rozešla s Nathanem, což u nich vyvolalo vlnu lítosti, kterou ale okamžitě ukončila tím, že jim začala vyprávět o Noahovi, který se jim líbil o to víc, protože to byl psycholog, měl vlastní dům a věděl, co chce od života. Také se bavili o škole, načež dostala Audrey zprávu od Jima Rollinse, že zkoušky zvládla skvěle, což rodiče velmi potěšilo a zeptali se, zda hodlá stále studovat na dálku. Audrey odpověděla, že rozhodně, protože je její kamarádka těhotná a ona by ráda byla doma, až se to malé narodí. Když se to paní Peytonová dozvěděla, byla štěstím bez sebe a hned začala prosit, zda by nemohli s Jeffem někdy zajet na návštěvu a Audrey jim na to řekla, že se zkusí zeptat. Poté přišla ta mladá snědá sestra a požádala ji, aby odešla. Audrey dala rodičům pusu na čelo, zamávala jim, a zmizela na chodbě.