LIBRARY ✔

20.kapitola

Wade Easter:

Sluchátka, knihovna, Winter.

Celou dobu si tam, nejspíše, povídám s Winter. Tato nová skutečnost, mě opravdu překvapila. Jak-to, že jsem jí nikdy nepoznal? Svou nejlepší kamarádku z dětství? Bohužel jen z dětství, a bohužel jen kamarádka. Jak moc rád bych s ní byl. Něco víc. Víc než nejlepší kamarádi z dětství. Kteří se teď nenávidí.

Ale počkat. Když jí o tom knihovnice řekla, tak po mně střelila pohledem. Sice jen na chvilku, ale jelikož jsem jí celou dobu pozoroval, tak jako poslední dobou často, i když teď více nápadně, tak jsem ten pohled viděl.

Ona o tom věděla? Věděla, že jsem za tím regálem já, a stejně si se mnou povídala? Ona o tom věděla, a nikomu neřekla, že jsem tam já. Nezničila mi mé postavení a image rebel-boye.. Takže jí asi nejsem tak šumák, jak říká. Pořád jí na mně záleží a to je dobře.

Zamyšleně jsem jí pozoroval, no spíše, doslova, propaloval pohledem. A jsem si vědom, že o mém pohledu věděla. A nijak mě to netrápilo. 

Po nějaké době se zeptala, jestli může jít na záchod. Ten nový učitel, jehož jméno jsem neznal a nijak mě to netrápilo, jí nechtěl pustit. Ona se stejně zvedla a šla. Celkem mě dostalo, když jí oslovil slečno Okey..

No nic. Poté, co za ní zaklapli dveře, které jsem pak propaloval pohledem, do mě loktem drkl Nico. Otráveně jsem se na něj otočil, protože mě vyrušil ze zírání a propalování dveří zlostným pohledem.

,,Běž za ní!" Rukama mě popoháněl, abych šel.

,,Proč bych měl?" Bylo mi jedno, co mi na to odpoví, protože jsem si již uklízel tu jednu propisku a kus papíru do tašky. Ano jsem vzorný student, a nosím si vše.

,,Hej, vole počkej!" Stáhl mě zpět na židli.

,,Co je? Nejdříve mě popoháníš a pak zase nechceš, abych šel!" Rozhořčeně jsem na něj vyštěkl, protože jsem nutně potřeboval jít za ní.

,,Neboj, hned za ní můžeš vyběhnout, jen mi vrať tu propisku." Koukal jsem se na něj jako na ducha. Až po chvíli jsem si uvědomil. 

Beze slova jsem jí mrskl na lavici a šel. Učitele jsem úspěšně ignorovala a šel dál. Vím, že za mnou něco řval i Nico. Asi něco jako: ,,Nemáš zač!"

Nijak jsem se nad tím nepozastavoval a vyšel ze dveří na chodbu. Byla asi v půlce chodby, tak jsem na ní zakřičel.

,,Win!" Nijak nereagovala.

,,Winter!" Místo zastavení, ještě zrychlila. Opravdu mě štve. Snad jediná holka, která ode mě utíká. Všechny ostatní ještě běží ke mně blíž. Jako vosy na led.

,,Krucinál Winter! Zastav!" Své naštvání jsem se již ani nesnažil skrývat. Opravdu jsem byl. A to hodně. Uviděl jsem jak otáčí hlavou, jako by něco hledala. Pak jsme se blížili k dívčím záchodkům. Ať na to ani nemyslí. Ne, jen to ne.

,,Ne Winter, nechoď tam!" Zoufale jsem za ní křikl. Ale bylo pozdě. Něco si pro sebe zamumlala, úplně jsem neslyšel, ale tipl bych to na něco jako: ,Ups. Pozdě'

Sakra. Opravdu s ní potřebuji mluvit.

Rozhlídl jsem se kolem, za to, co jsem se teď hodlal udělat, bych si zasloužil shořet v pekle. Ale jsem přece rebel-boy, a průšvihy se ode mě očekávají. Hlavní je, že mám když-tak výmluvu. Ale přiznejme si, že vysvětlovat můj čin větou: ,Jsem rebel-boy a musel jsem to udělat, abych si udržel svojí image', by asi nebyla nejlepší.