LIBRARY ✔

24.kapitola

Winter Jackie:

Jeho stisk povolil a já se mu vysmekla. Nějak jsem doufala, že se mě pokusí zastavit a řekne něco ve smyslu, že on mě také vždy miloval, ale ne.

Udělal něco úplně jiného.

Pomalu jsem kráčela od něj se svěšenou hlavou. Popravdě jsem se cítila jako zpráskaný pes.. Když na mě Wade tlumeně zavolal: ,,Win! Win, počkej."

Ani to moc neznělo jako rozkaz, ale já se stejně otočila. Byla jsem hodně zvědavá, co mi chce říct. Zvedla jsem hlavu a svůj pohled zaměřila na něj. Chvíli jsme si jen koukli do očí a pak udělal jeden váhavý krok ke mně.

,,Co chceš?" zavrčela jsem nepříjemně, i když jsem vůbec nechtěla, aby to tak vyznělo.. Bylo mi ho takhle nějak líto. Sice se chová jako hajzl, ale takovéhle chování si nezaslouží. Nebo spíše, ho mám na to až moc ráda.

Nic neříkal a pořád se ke mně přibližoval. Udržoval se mnou oční kontakt. Pod jeho pohledem jsem se cítila nepříjemně. Ošila jsem se a podle jeho slabého úšklebku jsem poznala, že to viděl. Odvrátila jsem od něj pohled, i když to bylo těžké. Zdálo se mi jako by mě chtěl zhypnotizovat.. 

Už byl úplně u mě. Stále nic neříkal. Sklonil se úplně ke mně, jeho dech jsem cítila na své tváři.. Znovu jsem se otřásla. Teď si toho určitě musel všimnout. Také, že si toho všiml. Nahodil ten svůj hnusný arogantní úšklebek, který se mi na něm vždy hnusil. Ostatním holkám se líbí, ale mně ne. Není jako ten jeho pravý úsměv, který se u něj v posledních letech moc nevídá. Což je škoda, protože pak je naprosto k sežrání.

Odstrčila jsem ho od sebe. Zahlédla jsem jeho zmatený, nechápavý a trošku i pobavený pohled.

,,Nech mě už na pokoji! Nechci tě už víc vidět. Nikdy!" řekla jsem důraznějším hlasem a otáčela se na odchod. Bylo těžké mu lhát, ale nějak jsem to dala. Nechtěla jsem mu říkat ty slova, která jsem mu řekla. Ale přišlo mi, že to budoucna by to mohlo být správné. I když se mi po jeho přátelství hodně stýská, a nikdy jsem neměla tak dobrého kamaráda jako byl právě Wade, když jsme byli malí. Vyzní to možná blbě, ale ani Tabby na něj nemá.

On pro mě byl tím nejlepším. Až do té osudné oslavy jeho desátých narozenin, kdy jsem to všechno zkazila. Nikdy jsem to neměla udělat, měla jsem si to zakázat a neudělat tu osudovou chybu, která zničila celé naše kamarádství. Možná by jsme teď nebyli na ostří nože, já stále tajně zamilovaná do něj. Ale spící s pomalu vším, co kolem mě projde, jen abych na něj zapomněla. Možná by jsme teď byli spolu, protože postupem času by se do mě Wade zamiloval a miloval by mě tak, jako já miluji jeho. I když se mi to těžko přiznává, je to tak.

Nenechal mě dojít daleko, jen asi tři nebo dva kroky. Dnes již podruhé mě chytil za zápěstí a popotáhl mě směrem na jeho hruď. Když jsem do ní narazila byla pevná, jen takto se nedalo úplně určit, jestli má nebo nemá pekáč buchet. Ale to je jedno, jeho hruď je tak i tak dost pevná. Prostě jako vytesaná z kamene.

Chvíli si mě podržel za ruce na své hrudi, ale pak mě celkem hrubě přirazil na zeď.. Zvedl mi ruce nad hlavu a naklonil se ke mně. Dýchala jsem přerývavě a hrudník se mi nepravidelně zvedal. Jeho dech ztěžkl. Když jsem s ním navázala oční kontakt ztěžka polkl. Dlouhou dobu jsme si dívali do očí, ani jeden z nás nechtěl přerušit oční kontakt. 

Mé oči nakonec přeci jen sklouzly na jeho rty. Setrvala jsem na nich pohledem jen chvíli a poté se mu opět kukla do očí. Ztmavli mu. Jeho oči byli úplně temné. Zakousla jsem se do rtu, když se jeho oči přesunuli z mých očí na mé rty.

Už se ke mně nakláněl a celou dobu mi koukal na mé rty. Které jsem stihla pootevřít. Pustil mé ruce a přendal je na mé záda. Já jsem sví ruce přesunula na jeho ramena.

Byl už úplně skloněný ke mně. Naše rty dělily jen milimetry. Na poslední chvíli jako by si to rozmyslel a svou hlavu mi zabořil do mého ramene. Upevnil svůj stisk kolem mých zad a já jsem byla jako v transu. Tohle jsem opravdu nečekala.

On mě objal? Proč mě nepolíbil? Proč to udělal? A proč to neudělal?

Tyhle otázky létali mou hlavou, tedy dokud jsem na svém rameni neucítila něco vlhkého.

Opatrně jsem pootočila hlavou, abych mu viděla do obličeje. A tomu, co jsem viděla jsem nemohla uvěřit. Kdyby mi tohle někdo řekla, tak bych se mu vysmála do obličeje a v nejmenším bych mu nevěřila.

On mě objímá a brečí?

,,Promiň. Moc se ti omlouvám! Nikdy jsem nechtěl, aby se to stalo"

•••

MOC VÁM DĚKUJI ZA více jak 11K READS, 913 VOTES a 101 KOMENTŮ!

JEN DÍKY VÁM JE LIBRARY NA 6.MÍSTĚ V TEEN FIKCI!♥

P.S.: Moc se omlouvám za ne-aktivitu, ale je toho teď hodně. Budu se snažit novou kapitolu vydat, co nejdříve. Jestli nemáte, co číst a chcete si zkrátit na další díl můžete si přečíst nějaký příběh od hokejkaa-11 ;-) Já osobně doporučuji Boy Of Songs nebo He changed my life! ;-)

ILY♥

Specko_07