LIBRARY ✔

13.kapitola

○|Winter Jackie|○

Pořád jsem se v mysli vracela k události, která nastala na začátku tohoto dne. A teď tím nemyslím tu část, kdy jsme se s Canem nemohli přestat smát. Mám namysli tu část dne, těsně před tím, než jsem kvůli té události přišla pozdě do třídy.

Bylo to divné, všichni se na nás otočili a začali si něco šeptat. Ne, že bych na to nebyla zvyklá, ale tohle bylo už moc. Jedna z mála věcí, co jsem pochytila z jejich šepotu a nenápadném pokukování po nás, bylo to , že nemohli uvěřit tomu, že vedle sebe jde Jackie s Easterem a nic si nedělají. Dokonce ani nepošťuchují,.. Prostě nic.

Místo toho jsme byli zamlklí a neměli se k úsměvu. Myslím, že všichni museli poznat, že se něco děje. Bohužel i na této hodině jsem byla nucena sedět Wadeem, protože ta malá zrádkyně, která si říká nejlepší kamarádka, mě OPĚT vyměnila, za Nica. Budu se jí pak muset zeptat, jestli mezi nimi něco není. Už po několikáté jsou ve své těsné blízkosti a nic se neděje. Žádné hádky, tahání za vlasy,.. I když to tahání za vlasy spíše ne, protože Nico nemá dlouhé vlasy.

No, ale to je teď jedno.

Naštěstí další hodinu jsme spolu neměli a já si mohla, alespoň na chvíli, vydechnout. Nechtělo se mi věřit v to, co se tam málem odehrálo. Vždyť mi si málem dali pusu..

Snažila jsem se na to nemyslet a proto jsem veškerou svou pozornost přesunula na výklad profesorů. Ale bylo to marné. Každou hodinu jsem na to, alespoň jednou pomyslela, což je hodně špatné. A ještě horší je to, že moje bujná fantazie si tam domýšlela úplná dotyk našich rtů a následnou dravou a naprosto žhavou líbačku s mým úhlavním nepřítelem. O jedné hodině jsem to již neunesla a praštila svou hlavou o desku stolu. Vydalo to celkem slušnou ránu, až jsem se divila. Asi mám moc dutou hlavu.

Všechna pozornost byla na mě. I Wadeovo, který díky bohu neseděl se mnou, ale s Nicem. Tabby se přemohla a šla si sednout ke mně. I když se mi zdálo, že se jí od Nica moc nechce, ten také nevypadal moc nadšeně, když si k němu Wade sedl.

,,Slečno Jackie? Je vše v pořádku?" zeptala se mě milým hlasem naše třídní učitelka Teaba York. Při vzpomínce na její křestní jméno jsem se musel ušklíbnout. Chudák, ve škole to musela mít s takovýmto jménem strašné.

,,Nic není v pořádku." řekla jsem nepřítomným hlasem. Vůbec jsem netušila proč jsem jí neodpověděla kladně, ale řekla jí pravdu. Cítila jsem ty pohledy najednou intenzivněji, asi je zajímalo, co je s Winter.

Pak zazvonilo na obědovou pauzu. Využila jsem jí po svém.

Jako vždy jsem zavítala do místní školní knihovny a šla k danému regálu. Na druhé straně byl slyšet pohyb a po chvíli letěla jedna knížka volným pádem dolů. Netuším, co to do mě vjelo, ale řekla jsem to. A už to nemohla vzít zpět. Jak jsem po vyslovení zjistila byla to chyba.

,,Ahoj, Wade."

•••

Snad Vás tato kapitola nezklamala. :-) Nakonec jsem to, co jsem původně zamýšlela rozdělila do dvou kapitol, takže v té příští se máte na co těšit. Jestli se to tedy ovšem povede, tak jak bych chtěla. :-)

btw. Tuto kapitolu věnuji svému milovanému MOTORU♥!Protože včera poprvé porazil Přerov a vede v sérii 1:0! Snad se to dnes podaří znovu. :-))♥

Specko_07