LIBRARY ✔

16.kapitola

|Winter Jackie|

,,Ahoj Wade," řekla jsem.

Chvíli bylo ticho, ale poté se ozval jeho nechápavý a trochu roztřesený hlas.

,,J-j-jak v-víš kd-do j-jsem?," nad jeho tónem hlasu jsem se musela ušklíbnout.

,,Prostě to vím. A nepovím Ti jak!"

,,Víš, že to není fér?," zeptal se a já si úplně představila jeho obličej jak na mě vražedně kouká.

,,A co není fér?," zeptala jsem se ho, i když jsem až moc dobře věděla, o co se jedná.

,,No, přece to, že Ty víš mé jméno, ale já nevím tvoje!," podle jeho tónu hlasu jsem poznala, že je mírně vytočený. Spíše více mírně, než jen mírně.

,,A chtěl bys vědět, kdo jsem?" Jeho odpověď mi byla více než jasná. I tak jsem se musela zeptat.

,,Jasně, že chci vědět, kdo je za holka z knihovny!" Teď bych řekla, že byl více než jen více jak mírně vytočen. Celkem jsem se ho i bála. I tak jsem, ale udělala, to co po mně chtěl. I když to úplně přímo nevyslovil.

Už jsem obcházela regál, abych mu také dala vědět, kdo jsem. To jsem, ale ještě nevěděla, co se bude dít dál. Obešla jsem regál a stála před ním.

,,Ty jsi tady byla celou tu dobu?," zeptal se a bylo vidět, že je dost překvapený. V jeho očích se mihlo několik emocí, ale žádná z těch, co by se mi líbila. Bylo tam znechucení, smutek, výsměch, pobavení, naštvání,... Prostě všechno, ale žádná láska, něžnost, či vášeň..

,Proč jsem to udělala?' říkala jsem si v hlavě. Bylo mi ze sebe samé špatně. Opravdu nemám nárok na jeho lásku, ale na znechucení?

,,J-j-joo," vykoktala jsem ze sebe nakonec. I když se mi vůbec nedařilo mluvit. Vlastně se mi to povedlo až na několikátý pokus. Chtělo se mi trochu brečet a tak jsem měla hlas roztřesený, asi tak jako on v momentě, kdy jsem ho oslovila jeho jménem.

,,Vážně, jsi tam byla celou dobu ty?," němě jsem přikývla a raději o krok ustoupila, protože jsem se ho, teď již hodně, začala bát.

,,A jak dlouho víš, o tom, že já jsem byl na druhé straně?"

,,T-t-tý-ýde-n-n," kuňkla jsem vystrašeným hlasem. Vůbec jsem svůj hlas nepoznávala.

,,Cože? Řekni to ještě jednou a nahlas!" Zařval na mě a přiblížil se, až nebezpečně blízko. Bohužel jsem neměla již kam couvat, protože v době našeho rozhovoru jsem docouvala až k dalšímu regálu, a ten mi zabraňoval k tomu, abych mohla couvat dále a udržovat mezi námi dostatečnou vzdálenost.

,,Týden," vydechla jsem již hlasitěji.

,,Celý týden? To mi chceš, jako říct, že Ty již týden, víš, že já jsem na druhé straně a nijak nezabráníš dalšímu setkání? Pořád sem budeš lézt a snažit se se mnou udržet kontakt? Jak sis vůbec mohla myslet, že po zjištění Tvé identity se s Tebou budu nadále bavit? Ani náhodou holčičko, na to můžeš rovnou zapomenout!"

Jeho slova mě hodně ranila a poté, co jsem mu řekla proč jsem sem pořád chodila, jsem se rozbrečela a byla již doopravdy rozdrcená na kusy.

Hlavně mé srdce.

,,Chodila jsem sem stále, protože jsem se do Tebe zamilovala!," můj tón hlasu byla až směšně nešťastný a pisklavý.

,,A to sis jako myslela, že já jsem do Tebe tajně zamilovaný a pak se dáme dohromady? Jak sis to mohla myslet? Vždyť Ty jsi jen nula! Nic jiného než nula, naprostá nicka, kterou nikdo nechce!"

Vysmál se mi do obličeje.. A pak odešel.

A já jsem sjela zády po regálu a rozbrečela se.

CRRR.

Uslyšela jsem budík a s rychle tlukoucím srdcem jsem se posadila na posteli.

,Byl to jen zlý sen' říkala jsem si v hlavě, a doufala, že to jednou nebude skutečnost. 

•••

Omlouvám se, že je kapitola až teď, ale nebyl čas.

Děkuji za všechny votes a komenty!!♥♥♥

I l♥ve you!

@Specko_07