14.kapitola

5.1K 344 8
                                    

,,Ahoj Wade"

Sakra, co jsem to zase plácla. Rukou jsem se hned ohnala po mém čele. Vydalo to celkem hlasitý mlaskavý zvuk a bylo mi jasné, že to musel slyšet. Za regálem se pořád ozývaly nějaké zvuky. Znělo to jako by někdo bříšky prstů jezdil po deskách knih. Něco bylo špatně,.. Jak to, že mi vůbec neodpověděl? Nebo neutekl?

Skusila jsem to ještě jednou.. 

,,Wade?"

Pořád nic. Slyšela jsem přibližující se kroky, ale neznělo to na devatenáctiletého kluka. Spíše na pětašedesátiletou knihovnici.. Moje podezření se mi vzápětí potvrdilo, když vystrčila hlavu zpoza onoho regálu, stojící přede mnou.

,,Ah,.. Tebe bych tu nečekala.." zvláštně se na mě koukla a pak pokračovala: ,,Ale to je jedno, mohla bys, prosím tě, zvednout tu knihu, co vypadla když jsem to tu srovnávala?".

Se sotva slyšitelným povzdechem jsem přikývla a dala si vlasy zpět dozadu, protože mi předtím spadli do tváře. Knihovnice se na mě děkovně usmála a šla k dalšímu regálu, kde začala rovnat knihy.

Přemýšlela jsem nad tím, jestli mám na Wadea ještě čekat, tedy jestli to je on.. A nakonec jsem si řekla, že bude lepší když ne. Ještě bych řekla něco nevhodného a tak přiznala svou identitu, i když je pravda, že jsem nad tím nikdy nijak nepřemýšlela a vždy se s ním bavila jak s někým koho znám od plenek. Což je vlastně pravda, protože Wadea znám už nějakou tu dobu. Naši rodiče jsou dlouholetí kamarádi a shodou okolností je Wade-ův otec tátův nadřízený.

Jednu dobu se dokonce snažily o to, abychom spolu chodily. Musím říct, že se mi to celkem i zamlouvalo a Wadeovi nejspíše také. Ten polibek, co by byl, kdyby nezazvonilo, by nebyl náš první. Jednou jsme se již políbily a bylo to na Wadeovo oslavě desátých narozenin. V tu dobu mi bylo ještě devět a byla jsem do něho zamilovaná až po uši.

Před dáváním dárků jsem ho zatáhla za roh a tam ho políbila, poté mi chtěl něco říct, asi, ale zavolala ho jeho mamka na již zmiňované dávání dárků. Když ode mě utíkal ještě jednou se ohlídl a pak se mnou již po celou oslavu nemluvil, byla jsem z toho hodně smutná a vím, že jsem utekla asi dvě hodiny poté, co se to stalo. Měla jsem u něj poté i spát, ale já se na to vybodla a ani se mu neozvala, že tam nebudu. Stejně si myslím, že mu to bylo jedno, že jsem tam nebyla.

A tak začalo to, že jsme se spolu nebavili. Bylo mi to dokonce i líto a to dlouho, až do té doby než mě nezačal ztrapňovat. Bylo nám čtrnáct a on měl svou první holku. Jmenovala se Mirina a už od pohledu mi byla nepříjemná, bylo jí patnáct a chodila o ročník výš. Pamatuji si jak jsem zaslechla kluky, že Wadea obdivují a chtěli by být na jeho místě. Bylo mi do breku..

Ani jsem si neuvědomila, že jsem vyšla z knihovny a namířila jsem si to ke skříňkám a teď si automaticky nazouvám boty. No co.. Jednou mohu odpolední vyučování vynechat.. No i když v posledním měsíci už je to asi desáté vynechání, a to nejsme ani v půlce daného měsíce. Batoh jsem hodila do skříňky, nechtělo se mi ho totiž vláčet po městě. Jen jsem si z něj vyndala peněženku, mobil se sluchátky a klíče. Poté jsem již vyrazila do města a zašla si do své oblíbené kavárny. Dala jsem si tam latté s čokoládovým dortem a nadále přemýšlela a vzpomínala. 

Vše se to točilo kolem Wadea.


•••

Tak jo.. Doufám, že mě nezabijete.. :-D Příští kapitola bude z pohledu Wadea.. :-))

@Specko_07

LIBRARY ✔Where stories live. Discover now