LIBRARY ✔

17.kapitola

Wade Easter:

Byl jsem z toho celý rozpačitý. Když jsem ten den přišel do knihovny, nebyla tam. Čekal jsem tam asi dvě hodiny. Vynechal jsem kvůli tomu i můj oblíbený tělocvik.

Nepřišla a já z toho byl náležitě smutný.

Když mě to přestalo bavit tam čekat, odebral jsem se ke své skříňce s tím, že půjdu domů. To by, ale nebyl Nico, aby mi mé plány nepřekazil.

,,Kdes by? Wollnut se po tobě ptal!" křikl na mě jen mě uviděl přicházet. Všiml si mě hned jak jsem vešel na chodbu a moje skříňka je hodně vzdálená od knihovny, ale stejně je tam vidět. Takže prakticky řval přes celou chodbu.

Zakroutil jsem nad ním hlavou.

,,Jen mi nebylo dobře." Zalhal jsem, i když jsem věděl, že bude vědět, o tom že lžu. Ve své podstatě mu nelžu, protože mi opravdu není dobře. Ale je pravda, že než jsem vešel do knihovny a zjistil, že tam má záhadná kamarádka není, jsem byl v pohodě.

,,Vole nelži mi! Víš, že na tobě poznám, když něco není v pohodě!"

,,Vážně, já ti nelžu!" Rozhořčeně jsem rozhodil rukama.

,,Jasně. To říkej někomu jinému.." Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval. ,,..Že ona ta tvoje nálada, má co do-činění s Winter?"

Nasucho jsem polkl a modlil se, aby si toho nevšiml. Stejně jako toho, že mě uvedl do rozpaků.

,,Ne. Proč by mělo?" Musím se přiznat.. Nezněl jsem vůbec přesvědčivě.

,,Ahá. Tak tady je ten kámen úrazu.." Vědoucně s usmál a já měl sto-chutí ho prohodit zdí. Nebo mu omlátit hlavu o zeď a následně jeho krví nově vymalovat chodbu.

,,O čem to zase meleš?" Řekl jsem hraným nechápavým tónem hlasu. Jinak bych na něj musel řvát, ve mně to totiž vřelo.

,,Já? O ničem!" Ukázal na sebe a kroutil hlavou v záporném gestu.

,,Dělej, vyklop to!" Už jsem svojí naštvanost dal výrazně najevo.

,,Já jen, že by mě zajímalo, co je mezi vámi dvěma! Protože se k sobě sice chováte strašně.. Ale jedna holubička mi řekla, že vás dneska ráno viděla, před školou. A nechovali jste se k sobě jako dva lidé, co se nenávidí. Nebo jednoduše řečeno, tak jak se chováte posledních několik let." Řekl tiším, ale vážným tónem. Někdy neskrýval pobavení.

Já jsem tam jen stál a emoce se ve mně mísily. Nechápavost, zrada, znechucení, naštvanost, chuť pomstít se tomu, kdo to řekl.. Spoustu emocí. Poslední bylo pochopení, když jsem si vzpomněl na to, co se stalo dneska ráno před školou.

Poté jsem si vzpomněl na to, jak krásně mi bylo, když se její rty dotkly těch mých. Bylo to tuším na oslavě mých desátých narozenin. Chtěl jsem je ochutnat znova. Ale už jsem k tomu neměl příležitost. Je mi líto, že dnes nastala a já jí nevyužil. Měl jsem prostě zrychlit a své rty na ty její přitisknout.

I tak jsem se rozhodl opět zalhat.

,,To musí být nějaký omyl. Dneska ráno jsem zaspal a proto jsem přišel pozdě! A Winn jsem dneska ještě neviděl," jen co jsem to dořekl jsem si uvědomil, co jsem udělal. Já jsem jí řekl Winn a to se ještě nikdy takhle nestalo. Jen dnes ráno, ale to bylo na ní a jen pro ní. A ne při konverzaci s Nicem.

,,To ti tak budu vě-.. Počkej, počkej, počkej!" Chvíle uvědomění, Nicolas Eastwood byl holt vždy pomalejší v myšlení a uvědomování si některých věcích.

,,Jak-s, žes jí to řekl?" Vykulil na mě oči.

,,Nijak" Snažil jsem se mlžit.

,,Já to moc dobře slyšel! Kámo, tys jí řek Winn!" Řekl nadšeně, a vypadal jak dítě stojící před vánočním stromečkem.

,,A proč jsi z toho tak nadšený?" Zeptal jsem se ho nechápavě když mě objal kolem ramen a zasněně se koukal na modrou oblohu nad námi.

,,Vaše děti budou krásné!" Bylo všechno, co mi řekl a poté mě pustil a odešel. Bez nějakého většího vysvětlení.

Vaše děti budou krásné?

Pořád mi to znělo v hlavě nedokázal jsem se toho zbavit po celý den.

•••

Omlouvám se, že je díl až teď, ale momentálně nemám moc času ani chuť do psaní. Budu se snažit polepšit. :-)

Kdyby jste měli dlouhou chvíli neváhejte a koukněte se na profil mého twiňáka. Bude moc šťastná když si přečtete nějakou její povídku.

-----------> hokejkaa-11 <-------------

A já se jí tímto omlouvám, že jsem si na to vzpomněla až teď..! :-D

Specko_07