LIBRARY ✔

18.kapitola

Winter Jackie:

Vůbec se mi nechtělo do školy. Nejen, že tam bude Wade, ale dnes máme chemii a my na ní máme mít projekt, který nemáme.

Budu se modlit, aby na to zapomněl, nebo lépe aby ho vyhodili. Moc velká škoda by to nebyla, protože nás všechny jen tyranizoval. A stejně nemá na škole žádnou pravomoc, protože je tam od loňského roku.

Do školy jsem nijak nepospíchala, protože jsem se nechtěla setkat s Wade-em hned na začátku dne. Věděla jsem, že se toho setkání nijak nevyhnu, ale i tak jsem se všemožnými způsoby pokoušela ho oddálit.

Přišla jsem přímo se zvoněním.

Měli jsme hodinu s panem učitelem Wecklifem, s tím učitelem, na kterého se opravdu nikdy netěším. A nejsem jediná.

Alespoň, že jsme neměli mít chemii, ale francouzský jazyk. Můj celkem oblíbený předmět a jazyk. Jediné, co tento předmět kazí je právě pan učitel Wecklif.

Vešla jsem do třídy a doufala, že mě Tobby nezradila a bude sedět v naší lavici, která je daleko od té Wadeovo s Nicem. Díky bohu se mi to splnilo a byla jsem ráda, že se neřídila Wecklifovým rozkazem, že mám s Wade-em sedět na každou společnou hodinu.

Učitel ještě ve třídě nebyl, což bylo hodně neobvyklé. Vždy chodí přesně na zvonění, a teď tu ještě nebyl.

Asi dvě minuty po mém příchodu se otevřeli dveře. Nestál v nich, ale náš učitel. Stál v nich sám ředitel. Ano, ten muž, kterého jsme společně s Wadem viděli jak si to rozdává s tou peroxidovou krávou. Jen tak mimochodem, už dlouho jsem jí tu neviděla. Že by jí vyhodili? Co si budeme nalhávat, škoda by jí nebyla.

Vedle něj šla ještě padesátiletá učitelka matematiky a za nimi ještě jeden muž, kterého jsem vůbec neznala. A to mám o lidech u nás vcelku přehled. Když jsou teda blízko mě.

S Tabby jsme po sobě hodily tázavé pohledy a přesunuly jsme svou pozornost, zpět k tabuli. Kde bylo hlavní místo dění.

,,Milí žáci," začal pan ředitel rádoby milým tónem, bylo na něm vidět, že ho ta práce nebaví. A raději by si to teď rozdával někde v kumbále s nějakou z jeho obdivovatelek.

,,Chtěl bych vám představit vašeho nového učitele francouzského jazyka. Pan Wecklif byl vyhozen a vyhrožování žákům a ublížení na zdraví jedné, ze zaměstnankyň školy." Tím určitě myslel tu sekretářku.

,,Na chemii Vás bude mít zde přítomná paní Carpen. To je asi vše." Už chtěl odcházet, když v tom ho chytila paní Carpen, a něco mu zašeptala do ouška.

,,Děkuji za připomenutí, kolegyně." Paní Carpen se na něj uculila, jako nějaká školačka. Bylo mi z toho špatně.

,,Vše co pan Wecklif řekl, nějaké zadání úkolů či tresty, neplatí!" Oddychla jsem si, a to fakt hodně.

Najednou se ozvalo klepání. Ředitel vyzval příchozího dále a před námi se zjevila knihovnice ze školní knihovny. Nikdo si jí moc nevšímal, a já nebyla vy-jímka. Tedy zatím.

,,Omlouvám se, že vám lezu do vašeho rozhovoru s žáky této třídy, pane řediteli. Ale nesu něco tady Winter Jackie." Když to dořekla, zvedla jsem hlavu a cítila jsem pohledy všech na mé osobě.

,,Prosím? To musí být nějaký omyl." Snažila jsem se to zakecat, protože jsem si vzpomněla, že mi tam vypadli moje sluchátka.

,,Ale není. Prosím tě. Jsou to tvoje sluchátka, protože pochybuji, že by Wade měl bílé sluchátka s nápisem ,Winter' napsaným černým permanentním fixem." Teď se na  mě koukali již opravdu všichni a hlavně jsem na sobě cítila Wade-ův pohled. Úplně mi propaloval záda.

,,A, co když jsou opravdu někoho jiného. Někoho, kdo má rád zimu.. Třeba?" Nervózně jsem se poškrábala na zátylku.

,,Ne, u té police s fantasy, nebo sci-fi, či co tam je za žánr. Jsi včera byla jen ty, a poté Wade. Nikdo jiný tam nešel a předevčírem jsem tam uklízela, takže vím, že tam žádné sluchátka nebyli."

Ztěžka jsem polka.

,,Musí být tvoje." Řekla a položila je na mojí lavici, poté odešla společně s panem ředitel a paní Carpen.

Nový učitel nám něco říkal, ale já ho vůbec nevnímala. Ostatním to bylo, asi tak nějak jedno, protože už mi pozornost nevěnovali, co si budeme nalhávat. Vůbec mi to nevadilo.

Jen tři pohledy na mně ještě vyseli. Dva snesitelné a jeden nesnesitelný..

Tobbyin a Nicův pohled se dal snést, protože se na mě koukali s čistou zvědavostí. Poté se asi dvě minuty oba dva, střídavě koukali na mě a na Wadea. Kývli na sebe a začali se věnovat učivu.

Já jsem celý ten proces absolvovala se sklopenou hlavou. A když jsem jí zvedla střetla jsem se s Wadeovým pohledem.

Tohle bude ještě dlouhý den.

•••

Nope. Ještě se nechýlíme ke konci. ;-) I když to tak možná vypadá, ještě bude několik kapitol. :-))

Jinak strašně moc vám děkuji za skoro 2K přečtení a něco málo přes 200 votes! Moc to pro mě znamená! Miluju vás! ♥♥

P.S.: Veselé Velikonoce! :-)

P.P.S.: Ta písnička je úplně TOP! Sice nemá žádnou souvislost s touto kapitolou, ale je prostě mega-úžasná!♥♥ Andy má úžasný hlas!♥

Specko_07