LIBRARY ✔

22.kapitola

Winter Jackie:

Nebo jsem si to alespoň myslela. Wade za mnou totiž popoběhl a chytl mě za zápěstí. Nasupeně jsem se na něj otočila a zavrčela: ,,Co po mně ještě chceš?"

Koukl se mi do očí a řekl: ,,A co když to chci taky?"

Nechápala jsem o čem mluví, protože jestli teď chce, to co chci já.. Tak si chce urvat hlavu, vykastrovat se a vystavit svoje vnitřnosti na náměstí. Ano, přesně toto bych mu teď nejraději udělala. Asi jsem byla ve svých myšlenkách moc dlouho protože mi začal mávat rukou před očima.

,,Proč se na mě tak koukáš? Je to děsivý." Ošil se, ale v jeho očích bylo mírné pobavení a ještě něco, co jsem nedokázala identifikovat.

,,Jak se na tebe koukám?" Pak jsem si vzpomněla, že předtím něco říkal.

,,A co jsi předtím říkal?" Po této mé otázce nade mnou protočil oči, stále mě nepouštěl, ale i když vypadal, že se mu více jak nechce a je z této situace celkem otrávený odpověděl mi.

,,Ptal jsem se tě na to, co by se stalo kdybych to chtěl také?" Nechápavě jsem se na něj zadívala a on mi odpověděl: ,,No, že bych chtěl to co ty."

Koukal se na mě vážně, ale já se prostě zasmát musela. Nemohla jsem smích zastavit ani po pěti minutách a on na mě nechápavě zíral. Po dalších dvou minutách, kdy už mi můj záchvat pomalu mával na rozloučenou, a on se na mě pořád koukal, teď již trochu nazlobeně. Malinko jsem se ho zalekla, ale nedala jsem to najevo.

,,Co máš přesně na mysli?" Nadzvedla jsem obočí, obě dvě jedno mi nikdy nešlo, i když jsem si to trénovala před zrcadlem. Chtěla jsem se ujistit, že oba myslíme na to samé. I když nevím, jak by si dokázal utrhnout hlavu, poté se vykastrovat a jako třešničku na dort vystavit svoje vnitřnosti na náměstí, ale budiž.

,,No, myslím to, že bych také chtěl, aby to mezi námi bylo takové jako před a na mých desátých narozeninách." Pořád mě držel, sice ne už tak pevně, ale stejně to bylo dost na to, abych se mu nedokázala vysmeknout. 

V první části jeho proslovu jsem byla šťastná, nevím proč, ale prostě jsem byla šťastná. Slastně jsem zavřela oči, protože ty vzpomínky byly opravdu hezké, a přiznejme si to, některé i sladké.. Ale jakmile se zmínil o jeho oslavě desátých narozenin, rychle jsem oči otevřela, mysl se mi zatměla a měla jsem co dělat, abych mu jednu nevrazila. Zostra jsem se nadechla a opět vydechla.

,,Fajn, takže ty chceš zopakovat jeden z nejhorších dnů v mém životě? Abych se zase ztrapnila? Abych znovu prožila den, kdy přijdu o svého nejlepšího kamaráda a zároveň největší lásku mého života?" Začali mi téct slzy po tváři, a jeho stiskl povoloval. ,,Protože jestli tohle chceš, tak se z tebe stal ještě větší hajzl, něž jsem si myslela." Rukou, kterou jsem neměla v jeho sevření jsem si utřela slzy z tváří a snažila se, marně musím podotknout, potlačit další. I v jeho očích jsem viděla, že nemá k pláči daleko.

Jeho stisk povolil a já se mu vysmekla. Nějak jsem doufala, že se mě pokusí zastavit a řekne něco ve smyslu, že on mě také vždy miloval, ale ne.

Udělal něco úplně jiného.

Wade Easter:

Ano nevím, jak mě to napadlo, ale musel jsem to udělat.

Toužim po tom, už tolik let a teď mám příležitost. Ty slova, co řekla mě zahřála a zabolela v jednom. Pořád jsem si ten její proslov přehrával v hlavě.

,,..nejlepšího kamaráda a zároveň největší lásku mého života?" 

Ona mě miluje? Nebo spíše milovala, protože poté o mně prohlásila, že jsem vůl.

Stejně jsem to musel udělat.

Vím, že se teď všechno změní, ale já to prostě udělat musel.

•••

Hlásím se s dalším dílem! :-)

Přijímačky mám za sebou a já doufám, že jsem je udělala úspěšně. Výsledky se dozvím v pondělí, nebo ve čtvrtek.. :-/ 

Jinak strašně moc děkuji ta 4.5K reads! A cca. 540 votes! Moc mě to potěšilo, když jsem se dnes koukla na Wattpad!

w/♥

Specko_07