LIBRARY ✔

6. kapitola

,,Tak se vymáčkni, co tě napadlo?!" přecedila jsem mezi zuby, protože mě už opravdu štvalo to, jak vždycky otevřel pusu, že něco poví a nakonec jí pak zavřel a nic neřekl. Byla jsem blízko k tomu abych ho uškrtila. Ale nechci mít problém.

,,No.. Mohli... Mohli bychom... No jakože..  Ehm.. Říct, že nás poslal domů." vykoktal a nakonec vyhrkl Wade. No jasně.. To mu tak budu věřit, že tohle chtěl na začátku říct. Ale nijak jsem to neřešila a souhlasila s jeho návrhem. A tak jsme  šli do třídy za naším milým panem učitelem Ernandem Wecklifem. Cesta do třídy proběhla v tichosti, ale na Wadeovi bylo vidět, že chce vždy něco říct. Opět.

Opět bez zaklepání jsme vlezli do učebny chemie. Tentokrát jsme měli štěstí. Nic takového, jako v ředitelně jsme neviděli. Wecklif se na nás hnusně podíval, protože jsme nezaklepali, ale já nad ním jen protočila očima.

Já i Wade jsme šli ke své lavici, tím pádem oba dva k jedné a té samé lavici. Cítila jsem na sobě pohledy všech mých spolužáků, které byli zvědavé a nebo znuděné, některé byli i šťastné, že zdržujeme hodinu. Pak tu byl pohled pana Wecklifa, který byl  velmi vražedný. A pak ještě dva soucitné pohledy. Od Nica, Wadeovo nejlepší kamarád, a od Tobby. Mé nejlepší kamarádky, a také budoucí spolubydlící. Protože se budu konečně stěhovat na středoškolskou kolej. Sice jen na deset měsíců, ale i tak na chvilku okusím pravý život studenta. 

Koukla jsem se na Wadea s otázkou v očích, abych zjistila jestli mu je to také nepříjemné. Zjevně mě pochopil, protože jemně kývl hlavou. Už jsme měli všechno sbalené a pomalu se přesouvali ke dveřím. Aby jsme je otevřeli, vyšli na chodbu ke skříňkám, odendali jsme si nepotřebné věci do skříňky a poté odejít z této budovy, kde učí psychicky choří lidé nás normální lidi. Teda až na Wadea, ten je taky psychicky chorý.

,,Easter! Jackie! Kam si myslíte, že jdete?" zakřičel na nás pan učitel Wecklif, byl celý rudý až jsem se divila, že mu nepraskne žilka. Znuděně jsme se na sebe s Wadeem koukli a pak naráz odpověděli: ,,Domů?!". Všichni na nás překvapeně koukali, že jsme po sobě poté nezačali řvát, že nám ten druhý ukradl naše slovo. Wecklifovy šla pára z uší a Nico s Tobby, kteří seděli spolu se na nás hřejivě usmáli. Popravdě si myslím, že Tobby a Nico spolu něco mají. Ale snad ne. Protože na jejich svatbě bych šla beztak za Tobbyina svědka a kdo jiný by šel za Nicovo svědka? Jasně, že Wade.. Musela bych být v jeho blízkosti bůhví jak dlouho. To bych nevydržela. A pak bychom měli stejný pokoj v hotelu, kde by měli svatbu.

Jenom na to pomyslím a je mi zle. Ale zpátky do reality.

,,Co Vám řekl ředitel?" zeptal se Wecklif ,,klidným" hlasem.

,,No...." začal Wade a já na něm věděla, že chce říct pravdu. Jen to ne.

,,Poslal nás domů." řekla jsem s poté kopla Wadea do nohy, aby neprozradil, co jsme tam viděli.

To jsem, ale dělat neměla. Wade totiž vykvikl, jako prasátko, když mu střihají ocásek. A náš ,,nejlepší nejúžasnější nebožejší nejhezčí nejchytřejší" učitel pan Wecklif se naštval. No on už vlastně naštvaný byl. Takže jinak. On se přímo a doslova nasral.  

,,A DOST! TOHLE UŽ NENÍ SRANDA!!!!!" řval z plných plic, ,,VY DVA!" ukázal na nás. 

,,SEDNĚTE SI NA TY VAŠE ZASRANÝ PRDELE A NEOPOVAŽUJTE SE ANI O CHLUP POHNOUT!" na chvilku musel přestat, protože se potřeboval vydýchat a pak pokračoval: ,,KDYŽ VÁM NEDAL TREST TEN ZASRANEJ ŘEDITEL, TAK HO VÁM DÁM JÁ.!"

Nahodil opravdu děsivý obličej a nebála bych se ani říct, že se zbláznil. Řval jako smyslů zbavený a i tak vypadal. Vlasy jako Albert Einstein, vypadal opravdu jako ukázkový příklad pacienta psychiatrické léčebny, nebo jako by byl po zásahu bleskem.

,,JEN MI JEŠTĚ PŘED TÍM ŘEKNĚTE PRAVDU.!" a jéje.. 

Už jsme s prasátkem otevírali pusu, že něco povíme, když on nás nenechal ani promluvit a zařval.

,,ON TAM ZASE ŠUKAL TU MLADOU KRÁVU, ŽE JO?" ou.. takže není celkově oblíbená, a to jsem myslela, že na ní mám averzi jen já.

,,Ano, pane učiteli." zašeptali jsme s prasátkem najednou.

,,JÁ TO VĚDĚL, TA KURVA....." to asi nebylo pro naše uši.. No nic..

,,JINAK ABYSTE VĚDĚLI. TAK VE SVÉ TŘÍDĚ NÁSILÍ NESTRPÍM, TAKŽE VÁŠ TREST BUDE O TO HORŠÍ!"

,,Ale..." nenechal nás to doříct.

,,ŽÁDNÝ ALE! MŮŽETE SI ZA TO SAMI!!!" byl opravdu nepříčetný.

,,CELEJ ROK BUDETE NA VŠECH, OPAKUJI NA VŠECH HODINÁCH SEDĚT SPOLU! VŽDY KDYŽ BUDEME MÍT CHEMII V SUDÉM DATU, UDĚLÁTE SPOLU, OPAKUJI SPOLU NĚJAKÝ REFERÁT A PREZENTACI, CO SE BUDE HODIT K OBSAHU HODINY!"

Všichni zatajili dech a já myslela, začnu brečet, Wade k tomu také neměl daleko.

,,A JEŠTĚ BUDETE MÍT NA STAROSTÍ MATURITNÍ PLES!"

Já se asi půjdu zabít...

VESELÉ VÁNOCE A PŘÍJEMNĚ PROŽITÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY 

přeje Specko_07.