"Blair si tady týden a vůbec jsi nepokročila"Michael skoro křičel.Někdy má takové divné nálady a prostě začne zmatkovat i když to není třeba.
"Chce to čas a ty to víš. Zatím jsem ho ani nepotkala"Povzdychl si.
"Já vím, promiň" Nechápu tyhle jeho nálady, je horší než holka.Přikývla jsem a odešla do svého pokoje. Sedla jsem si k oknu a koukala se na hvězdy na obloze. Jsem tu jen týden a už se mi stýská po domově. Najednou jsem uviděla jak padá hvězda.Slyšela jsem, že lidé věří tomu, že když padá hvězda tak si mají něco přát a ono se to splní.Moc jsem tomu nevěřila, ale přesto jsem to zkusila.
"Přála bych si co nejdřív splnit úkol a vrátit se domů" Zašeptala jsem se zavřenýma očima.Vzpoměla jsem si na ten úžasný pocit při létání a tak jsem šla dolů za Michaelem.
"Michaeli?"Našla jsem ho v obýváku.Sedla jsem si za ním na pohovku a dívala se na něj dokud se ke mě neotočil.
"Děje se něco?" Nazdvyhl obočí při jeho otázce.
"Nemůžu si zajít zalítat?Půjdu někam kde mě nikdo neuvidí, prosím" Udělala jsem na něj psí oči, nikdy tomu neodolá.
"Dobře, ale pečlivě si vyber místo! Jestli tě někdo uvidí, nevyžehlíme si to jen tak"Usmála jsem se a přikývla.Šla jsem se oblíknout a vyšla z domu.Trvalo to asi půl hodiny než jsem našla dokonalé místo.Byla to louka a kolem ní byl hustý les.Všude už byla tma takže mě nikdo neuvidí.Roztáhla jsem křídla a vzlétla.Letěla jsem jak nejrychleji to šlo.Zase jsem cítila ten vítr ve vlasech.Ten pocit se ani nedá popsat, prostě to bylo úžasné.
Lítala jsem tam skoro hodinu a potom jsem si jen tak lehla do trávy a zase se koukala na hvězdy.slyšela jsem šustění tak jsem se rychle zvedla a otočila se za tím zvukem.Chvilku se nic nedělo ale pak z lesa vyšel Justin.Když mě uviděl, zamračil se.
"Tohle je moje místo" Pokroutila jsem očima.
"Máš to tu snad podepsané?" Nazdvyhla jsem obočí.
"Vlastně mám.Támhle na tom stromě"Ukázal na dva stromy zapletené do sebe přímo uprostřed louky.
"Tak to je smůla, protože já se nikam nechystám.Buď odejdi nebo to tady budeš muset semnou vydržet" Sladce jsem se usmála.
"Ty asi nebudeš fanynka že?" Zasmál se.
"A vypadám snad na to?"Vím že bych na něj měla být hodná jestli ho chci napravit, ale k tomu se dostanu.Překvapilo mě, že šel ke mě, lehl si a obrátil pohled ke hvězdám.Lehla jsem si stejně jako on.Bylo ticho, které ale on přerušil.
"Je to krásné že?" Zeptal se šeptem.
"Ano to je.Jak jsi to místo našel?"
"Brával mě sem táta" Zašeptal, nejspíš aby se mu nezlomil hlas.Slyšela jsem tu bolest.
"A teď už ne?" Věděla jsem že ne, jeho táta umřel před dvěma roky.Přesně v tu dobu to s ním začalo jít z kopce.Musela jsem v něm ale probudit nějaké pocity.
"Umřel" Podívala jsem se na něj a viděla, že měl slzy v očích.
"To je mi líto" Zašeptala jsem. Možná že není až tak špatný...
"Nemysli si že teď budeme kamarádi nebo tak. Pořád jsem hvězda a ty jsi jen nicka"Spletla jsem se. A musím uznat že to zabolelo.
"Ani bych s tebou nechtěla být kamarádka.Jsi sobecký, arogantní blb, kterému záleží jen na sobě.Ubližuješ lidem kteří tě milují.Nevím jestli jsi takový doopravdy nebo je to jen maska za kterou se schováváš ale tak jako tak jsi kretén.Zvedla jsem se a odešla.
