Tahle část mi přijde o ničem, až na konec:) Omlouvám se za chyby....Začínám psát ještě jednu story a byla bych ráda kdyby jste si to přečetli:)..Jmenuje se Fame Or Normal Life..Je to fan faction o Avanu Jogiovi, ale Justin tam taky bude hodně:)
Jestli se vám story líbí zanechce prosím vote a komenty:)
"Luce?" Křikla jsem do domu na svou sestru. Bez odezvy. Šla jsem se tedy podívat do jejího pokoje, zaklepala jsem a nečekala jsem na pozvání a vešla jsem dovnitř.
"Potřebuješ něco?" Mile se usmála.Posadila jsem se k ní na postel a spustila:
"No víš, naše škola pořádá ples a mě pozval jeden kluk, jenže nemám šaty"
"Pozval tě ten Dustin nebo jak se jmenuje?"
"Jmenuje se Justin a ano pozval mě, ale nejdu s ním" Svraštila nechápavě obočí.
"Proč jsi ho odmítla? A s kým teda jdeš?"
"Protože se musí naučit, že nedostane vše co chce.Kluk se kterým jdu se jmenuje Avan"
"Měla bys ho donutit aby se do tebe zamiloval" Uvažovala Luce nahlas.
"Ale máme zakázané e sbližovat s lidmi, mohlo by mu to potom zlomit srdce" Namítla jsem.
"To ano, ale z toho se dostane"
"Nemůžu mu to udělat" Zakroutila jsem hlavou a Luce přimhouřila oči.
"Proč ne? Ty ho začínáš mít ráda? Blair, už tak dost riskuješ když sis našla tu kamarádku, nesmíš ho mít ráda!" Skoro na mě křičela.
"Nemám ho ráda jasný? Jen mu nechci ublížit!"
"No ale budeš muset! A znám tě dost dlouho na to, že můžu říct že ho máš ráda.Pochop to, jestli ho chceš napravit musíš ho přimět aby se do tebe zamiloval"
"Co se to tady děje?" Do pokoje vtrhl Michael.
"Nic. Nasadila jsem falešný úsměv a odešla z pokoje.Jak mě může nutit zlomit mu srdce?A navíc by se do mě ani nezamiloval.Andělé v sobě sice mají něco co přitahuje všechny, ale ne až tak že nás milují.Šla jsem do svého pokoje.Sedla jsem si na postel a přemýšlela.Možná má pravdu, už mi docházejí nápady takže to alespoň zkusím.I když vůbec nevím jak se mám chovat, nikdy jsem se nikoho sbalit nepokoušela.Z přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře.Dovnitř vešla Luce.
"Než něco řekneš, přemýšlela jsem a zkusím to" Rozhodně jsem řekla a ona se nadšeně usmála.
"Dobře, ale teď už to neřeš, musíme vymyslet jaké šaty budeš mít na plese"
VEČER
Jen tak jsem ležela na posteli a dívala se do stropu, když mi zazvonil mobil - ano mám mobil, ale to jen do té doby než se vrátím domů - Přejela jsem prstem po obrazovce, čímž jsem přijala hovor.
'Haló?'
'Ahoj Blair.Tady Justin'
'Kde jsi vzal moje číslo?' Zamračila jsem se.
'Od Fay'
"Drbna" Řekla jsem si pro sebe, ale Justin to slyšel a uchechtl se.
'Co chceš?'
'Pozvat tě na ples'
'Už jsi mě zval, odmítla jsem, jdu s Avanem'
'Ale no ták, vím že chceš jít se mnou' Slyšela jsem smích v jeho hlase.
'Pleteš se.Sbohem' A típla jsem to.
DEN PLESU
Dneska je ten ples.Luce mě zrovna líčí.Je to můj první ples takže se těším, ale vlastně tam jdu hlavně kvůli práci.
"Hotovo" Oznámila mi nadšeně Luce a šla nejspíš pro šaty.Uslyšela jsem zvonek a následně otevírání dveří.Avan. Proběhlo mi hlavou.
"Blair už jsi připravená? Je tu Avan!" Křikl na mě Michael.
"Ještě ne!" Křikla naoplátku Luce zrovna když jsem se chystala odpovědět.Přišla znovu do pokoje a v rukách držela šaty.Oblékla jsem si je a potom jsem přešla k zrdcadlu.Sama bych se nepoznala.Andělé jsou sice krásní, ale teď všechno ještě vynikalo.S Luceiným doprovodem jsem sešla schody dolů přímo za Avanem a Michaelem.Oba dva strnuli na místě když mě uviděli a to mě hrozně znervózňovalo.
"Ehm, můžeme jít?"Nervózně jsem se usmála a oba se probudili z tranzu.
"Jasně.Vypadáš nádherně" Pochválil mě Avan a já jsem se začervenala. Pochválil mě i Michael a potom už jsme vyjeli na ples.
Když jsme dorazili, našli jsme si místo na sezení, ale moc dlouho jsme neseděli.
"Chceš si zatancovat?" Usmál se.
"Ale je to neumím" Nervózně jsem odpověděla a on se uchechtl.
"Každý umí tancovat.Tak pojď"Chytil mě za ruku a tahal mě na plac mezi ostatní tančící páry.Při tanci jsem vyhlížela Justina, ale nikde jsem ho neviděla.
Písnička skončila a oni pustili nějaký slaďák, Avan už se chystal přistoupit blíž ke mě, ale někdo ho chytil za rameno a tím ho zastavil.Byl to Justin.
"Sorry kámo, teď je řada na mě"S úšklebem řekl Avanovi a ten odešel ani nevím kam.
"Nechci s tebou tancovat" Sykla jsem.
"Ale no tak, jen jeden tanec" Chtěla jsem odmítnout, ale pak jsem si vzpoměla na to, proč tu vůbec jsem a přikývla jsem. Přistoupil blíž ke mě a objal mě kolem pasu, já jsem ho chytla kolem krku a začali jsme tancovat.Celou dobu jsme byly potichu, jen jsme se dívali jeden druhému do očí.
"Proč mě nenávidíš?"Zeptal se, a mě se zdálo že se v jeho očích zablýskla bolest, ale to se mi určitě jen zdálo.
"Protože jsi jen arogantní hvězdička, která si myslí že se kolem ní točí svět, copak jsem ti to už neříkala?"
"Nic o mě nevíš"
"Ale vím.A nebyl jsi to ty co mi řekl že jsem jen nicka?" Na tohle nic neřekl. Jen se ke mě začal přibližovat nebezpečně blízko.Ztuhla jsem a nevěděla jsem co mám dělat.Chystá se mě políbit? Ano.Dělily nás jen centimetry a.....
