"Měj se Danieli" řekla jsem mému kamarádovi, který zrovna odcházel na Zemi. Docela jsem mu záviděla. Od té doby co jsem se vrátila domů, cítím se prázdná a osamělá i když kolem sebe mám pořád nějaké anděly.
Daniel mě objal a následně přímo přede mnou zmizel. Povzdychla jsem si a sedla si na lavičku. Ano, i v nebi máme lavičky. Pevně jsem zavřela oči a představovala jsem si místo, kde právě teď chci být. Oči jsem znovu otevřela a byla jsem ve Stratfordské škole kam jsem chodila i s Justinem a s Fay.
Navštěvuju je ve skoro káždé volné chvíly kterou mám. Ani jeden sice netuší že tam jsem, ale i tak jim pomáhám. Pomáhám jim i s takovými maličkostmi, jako jsou testy. Stala jsem se jejich strážným andělem, na nic jiného se už v podstatě nesoustředím a nikdo to neřeší. Je to můj nový život.
Správa že jsem zemřela, všechny zasáhla, ale nejvíc Justina a Fay. Všichni k nim neustále chodili se slovy 'Upřímnou soustrast' a já věděla, že je to pro ně ještě těžší když o tom někdo takhle mluví a proto jim měním nálady. Další schopnost kterou andělé mají. Když chci aby byly šťastní, smutní nebo cokoliv jiného, dokážu to zařídit, ale neumím jim odebrat všechen smutek a ani tu psychickou bolest kterou cítí.
"Slečno Hamiltonová vnímejte mě prosím! Poslední dobou jste pořád duchem nepřítomná a neposloucháte nic z toho co vám říkám a stejně tak pan Bieber. Měli by jste se vzpamatovat" nadávala jim Striggsová a já se na ni zamračila i když to nemohla vidět.
"Jděte do háje" odsekla jí Fay.
"Co prosím? Tohle vám nebudu tolerovat! Vím, že vás zasáhlo co se stalo slečně Edwardsové ale jestli se nezačnete chovat normálně, budu o tom muset informovat vaše rodiče" hned když to dořekla, Justin se zvedl ze židle a prostě odešel ze třídy. Máchla jsem rukou a tím zavřela šuplík od učitelského stolu, zároveň jsem tam přivřela učitelčinu sukni a zařídila, aby se šuplík jen tak neotevřel a potom jsem hned vyběhla za Justinem.
"Pane Bieber hned se vraťte!" křičela za ním učitelka a chtěla pro něj jít, ale když vykročila vpřed, sukně se roztrhla. Celá třída se začala smát.
Justina jsem našla na chodbě. Zatnul ruku v pěst a udeřil s ní do zdi. Zasyčel bolestí a tak jsem k němu rychle přiběhla, dotkla se jeho zápěstí a vyléčila jsem zlomeninu, kterou si tím zbůsobil. Rozhlédl se kolem sebe jakoby vycítil mou přítomnost, ale potom zakroutil hlavou a podíval se dolů.
"Jsem tady" šeptla jsem i když mě nemohl slyšet. Znovu mu začali stékat slzy. Nikdy jsem se s ním neměla takhle sblížit. Měla jsem ho prostě napravit a odejít.
Možná že kdybych mu dala nějak vědět že jsem na živu, dostal by se z toho rychleji. Napadlo mě. Vím přesně jak to udělám. Máme sice zakázané jakkoli prozrazovat naši přítomnost, ale já to musím udělat.
***
Po hodině se Justin jako vždy zdržel ve třídě. Přešla jsem k tabuli a soustředila se na křídu která ležela u ní. Nemohla jsem ji sice chytit do ruky, aly za pomoci své mysli jsem s ní mohla hýbat. To jsem zjistila nedávno, když jsem kopla do toho stolu a soustředila se na to, aby spadl a povedlo se mi to.
Křída vyletěla vzhůru a já si v hlavě pomalu opakovala slova která chci napsat. Křída se začala pomalu pohybovat po tabuli a když Justin uslyšel ten zvuk, zvedl hlavu aby se podíval co se děje. Prvně se tvářil vyděšeně, ale když viděl co tam píšu, v očích se mu mihlo poznání a radost. Musíš jít dál. Blair. Dopsala jsem poslední písmenko a doufala že to zabere.
"Nikdy nepůjdu dál. Pomůžu ti a dostanu tě z toho místa kde zrovna jsi. Nezastavím se, dokud se nevrátíš" řekla a já hned spanikařila. Ten vzkaz měl zařídit aby se Justin posunul dál a zapoměl na mě, ale zařídil pravý opak. Musím to napravit.
Svou energii jsem tentokrát soustředila na Justinovu mysl. Našla jsem vzpomínku na to, co se právě stalo a jednoduše ji zničila. Nebude si pamatovat nic z toho co se teď stalo. Mohla bych ho donutit zapomenout i na mě, ale to je moc riskantní. Mohla bych tím zavinit totiž že by zapoměl i na to že je ve Stratfordu něco přes dva měsíce a taky by mohl zapomenout na jeho chování a stal by se zase tím arogantním zpěvákem. To nemůžu riskovat.
*O TÝDEN POZDĚJI*
Tenhle týden probíhal stejně jako předchozí dny. Pořád jsem byla na zemi a ochraňovala své kamarády. Zatím se nic nezměnilo a oba dva byli pořád smutní. Trhalo mi to srdce.
Justin o mě neustále psal písničky, ale jen jednu se zatím rozhodl ukázat světu. Jmenuje se Nothing Like Us, ale je mi docela líto, že odmítl nahrát Be Alright, písničku kterou složil když nám v cestě stál Lucifer.
Dneska je středa a první hodinu mají Angličtinu. Sedla jsem se na volnou židli vedle Justina, protože s Fay tuhle hodinu nemají společně jinak by seděli spolu. Za poslední dobu se dost sblížili za což jsem moc ráda. Stojí jeden při druhém.
Do třídy vešla učitelka, ale nebyla sama. Za ní šla blonďatá dívka se sklopenou hlavou takže jí nešlo vidět do obličeje, ale i tak jsem hned věděla kdo to je. Joyce.
"Žáci tohle je Joyce Montgomeryová, bude studovat na naší škole" oznámila učitelka a otočila se na Joyce "slečno Montgomeryová běžte si prosím sednou za panem Bieberem do poslední lavice" při jejích slovech jsem pocítila neskutečnou žárlivost. Musím se s tím smířit. Utěšovala jsem sama sebe. Takhle to má být.
"Ahoj" pípla nesměle když přišla k jeho lavici. Stoupla jsem si a ani jsem neřešila jestli do ní narazím. Stejně bych prošla skrz ní a ona by si toho ani nevšimla.
"Čau" odsekl jí s nezájmem a dál si něco čmáral do svého sešitu.
"Co to kreslíš?" snažila se navázat konverzaci.
"To není tvoje věc" vyjel na ni a ona se radši stáhla. Viděla jsem na ní co si o něm myslí a bylo mi to hrozně líto. Podívala jsem se co to vlastně kreslí a nepřekvapilo mě co tam vidím. Byla jsem to já.
"Tak hele nezajímá mě že jsi slavnej Justin Bieber, ale takhle se ke mě chovat nebudeš. Jsi jenom arogantní debil" nad tímhle jsem se musela zasmát. Stejná slova jsem mu řekla asi stokrát.
"Nic o mě nevíš tak mě nech laskavě napokoji" zasyčel na ni a to bylo to poslední co si řekli. Moc hezký první dojem jsi udělal na tvou budoucí ženu, Justine.
Taková část o ničem:3 Zase jsem to vůbec nekontrolovala takže tam bude asi hodně chyb:D
Hope you'll like it:)
