" Blair neměla jsi tam chodit! Jak jsi mohla být tak hloupá? Mělo ti být jasné že Lucifera neporazíš a už vůbec ne sama!" Luce opakovala pořád to stejné dokola a při tom šíleně máchala rukama všude kolem sebe. Já seděla u našeho jídelního stolu se sklopenou hlavou a vyčítali si to, co se stalo Justinovi. To kvůli mě málem zemřel, měla jsem se už dávno vrátit domů aby na mě zapoměl!
" Já vím že všechno je moje vina! Celý večer mi to opakuješ pořád dokola, ale to nám nepomůže ke zničení toho parchanta. Přestaň se zaměřovat na to abys mi vynadala jako bys byla moje matka a soustřeď se na to jak zastavit Lucifera" vyprskla jsem na ni, protože už jsem to nevydržela.
"Blair má pravdu, musíme ho zastavit a tohle nám v ničem nepomůže Luce" ozval se klidně Michael a my obě jsme k němu strhli pohled. Já vděčný, ale Luce se na něj mračila, protože se jí nestává často že by jí někdo odporoval "Teď jsme v tom společně a i když nemůžeme Lucifera zabít, můžeme ho alespoň poslat zpátky do pekla" nejradši bych ho zabila, ale tím by se narušila rovnováha mezi dobrem a zlem, což není dobré.
***
* "Justine prosím probuď se" vzlykala jsem nad jeho nehybným tělem a v duchu jsem se modlila k Bohu aby byl v pořádku i když mi bylo jasné, že je to téměř nemožné vzhledem k díře v jeho hrudníku způsobenou Luciferem.
Slzy plné smutku vypouštíš,
jak zachránit ho?
Jen nad tím přemýšlíš.
Kouzelná voda je k tomu klíčem,
tak užij ji
ať už nikdo není sklíčen.
Dokážeš ho zachránit Blair. V hlavě se mi ozval neznámý, ženský hlas šeptající báseň a já hned věděla co udělat. Hlavu jsem si položila k Justinové hrudi a slzy nechala stékat dovnitř rány. Po chvilce jsem se odtáhla a viděla jak se bodnutí pomalu, ale jistě hojí. Mírně jsem se usmála a zvedla hlavu vzhůru k nebi .
"Děkuji" zašeptala jsem*
Pořád moc nechápu co se to včera vlastně událo, když mi někdo našeptával jak zachránit Justina. Věděla jsem že to byl někdo z nebe, ale kdo? Že by nad námi bohové drželi ochrané ruce? Jestli ano, tak je to jedině dobře. Pomoc totiž budeme potřebovat.
Zachumlala jsem se do deky na gauči v mém pokoji, protože v posteli ležel Justin. Byl hrozně vyčerpaný a navíc jsme ho teď nemohli nechat samotného, tak teď bude u nás. Jeho máma si myslí že spí u kamaráda Ryana nebo jak se jmenuje.
"Blair?" uslyšela jsem tichý šepot, který se ozval od postele a otevřela jsem oči.
"Ano?" zašeptala jsem zpět k němu a čekala na odpověď.
"Strašně se bojím" Já taky " Ne o sebe, ale o svou rodinu....a o tebe" on se o mě opravdu bojí? Nad tímhle jsem se musela trochu pousmát.
"Všechno bude v pořádku. Za chvilku se ubudeš moct vrátit ke svým fanouškům a budeš si zase žít svůj život" uklidňovala jsem ho i když jsem si nebyla vůbec jistá že je to pravda. Nevypadalo to že by chtěl ještě něco říct a tak jsem znovu zavřela oči a snažila se usnout.
"Across the ocean, across the sea
Startin' to forget the way you look at me now
Over the mountains, across the sky
Need to see your face and need to look in your eyes
Through the storm and, through the clouds
Bumps on the road and upside down now
I know it's hard babe, to sleep at night
Don't you worry
Cause everything's gonna be alright,
-ight,-ight be alright, -ight
Through the sorrow,
Through the fights
Don't you worry
Cuz everything's gonna be alright,
-ight,-ight be alright, -ight"
Uslyšela jsem ten nejdokonalejší hlas a zaposlouchala se do písničky, kterou jsem od něj nikdy neslyšela.
"Ta je tvoje?" zeptala jsem se když dozpíval.
"Právě teď mě to napadlo. Jestli to přežijeme tak ji dodělám a nahraju ji" z jeho hlasu jsem slyšela že se usmíval. Divím se že mu po dnešku vůbec bylo do smíchu.
"Měl by jsi už spát. Byl to těžký den" upozornila jsem ho i když bych si s ním raději dál povídala.
"Dobrou noc, Blair"
"Dobrou noc, Justine" šeptla jsem a už zase jsem zavřela oči s úmylsem usnout........ale nešlo to. V hlavě mi běhaly různé myšlenky jako třeby ty, že jsem až po uši zamilovaná do Justina a že jestli se mu něco stane, nepřežiju to. Jsem anděl, nesmím být zamilovaná do člověka! V duchu jsem si vynadala a přemýšlela dál, dokud jsem neusla.
Když jsem se probudila, první věc které jsem si všimla byla něčí ruku obmotaná kolem mého pasu. Došlo mi že ležím na posteli vedle Justina, ale jak jsem se sem dostala? Jsem si na sto procent jistá že jsem usnula na gauči.
I když bych nejraději zůstala v Justinovém objetí, odděla jsem mu ruku z mého pasu a chystala jsem se odejít, ale než jsem vstala, zastavil mě stisk na pravém zápěstí.
"Kam jdeš?" zaslechla jsem jeho chraplavý hlas.
"Ehm... nasnídat se" zalhala jsem, abych mu nemusela říkat, že vstávám jen proto, že je pro mě těžké být v jeho blízkosti. Pustil mě a chtěla jsem odejít ale u dveří jsem se ještě zastavila a se zdvihnutým obočím jsem se otočila.
"Jak jsem se vlastně dostala z gauče do postele?" otočil se na záda a upřel na mě pohled. Bylo mi to nepříjemné, takhle po ránu jsem musela vypadat hrozně.
" Přenesl jsem tě" nevinně se usmál " nechtěl jsem abys musela ležet na tom nepohodlném gauči jen kvůli mě" dodal pořád s neviným úsměvem.
*Z POHLEDU JUSTINA*
*Přenesl jsem tě" nevinně jsem se na ni usmál. Takhle po ránu je hrozně roztomilá. Pomyslel jsem si při tom " nechtěl jsem abys musela ležet na tom nepohodlném gauči jen kvůli mě" neřekl jsem jí že pravý důvod proč jsem ji přenesl ke mě na postel, je ten, že jsem ji prostě chtěl mít co nejblíž u sebe. Bože Bieber co se to s tebou stalo? Zeptal jsem se sám sebe, protože ještě před prázdninama jsem nečekal že bych tohle někdy mohl k někomu cítit. Od doby co se semnou rozešla Selena jsem nevěřil na lásku, ale teď jsem ji znovu poznal. Jen doufám že tohle všechno přežijeme....
Tahle část je zase o ničem, ale alespoň je trošku delší:D Jestli se vám ta story líbí dejte prosím VOTE a napiště komentář, třeba i s kritikou abych věděla že mám na té story něco změnit:) A omlouvám se za chyby.
