Pomalu se začínám připravovat na cestu domů. Je mi jasné teď už Justin není takový hajzl jako na začátku.Víte jak jsem říkala, že už chci domů? Rozmyslela jsem si to....Jasně že se těším až se se všemi setkám a až nebudu mít žádnou těžkou práci, ale na druhou stranu mi bude chybět Fay....a Justin.Nejspíš jsem se do něj zamilovala a to znamená problém.
Do ruky jsem si vzala telefon a vytočila jsem jeho číslo.V telefonu to zachrastilo, což značilo že to zvedl.
"Justine, potřebuju si s tebou promlu.."
"Blair?" Nedomluvila jsem, protože v telefonu se ozval neznámý hlas nějakého muže.
"ehm...Kdo jste?" Zeptala jsem se.
"Ty jsi mě nepoznala? Známe se moc dobře andělíčku" Muž se zasmál a potom mi to došlo..Lucifer.
"Co chceš Lucifere a proč máš Justinův mobil? Je v pořádku? Varuju tě, jestli mu něco uděláš tak..."
"Tak co andělíčku? Ty proti mě nic nezmůžeš" Zase mě přerušil a mě se nahrnuli slzy do očí.Lucifer je schopný všeho.
"Co od něho chceš?" Zašeptala jsem.Strašně jsem se o něj bála.
"Od něj nic. To od tebe. Potřebuju tvůj medailonek"
"Na co ti bude? Je bezcenný! " Byla jsem zmatená. Proč by ho chtěl? Je to jen obyčejný medailonek, který jsem našla.V telefonu se zase ozval jeho smích.
"Bezcenný? Neumíš si ani představit jakou moc má. Už dávno bych si ho vzal, ale můžu ho od tebe dostat jen dobrovolně. Být tebou bych jednal co nejrychleji nebo se tvému kamarádovi stane něco ošklivého, andělíčku" Položil mi telefon a jsem rychle seběhla schody dolů. V obýváku jsem našla Michaela a Luce jak se dívají na televizi.
"Lucifer má Justina! Prý chce nějaký medajlonek nebo co. Musíme ho zastavit a najít Justina!" Zakřičela jsem histericky a oba se s trhnutím otočili.
"Blair, uklidni se!" Křikla Luce když jsem nepřestávala mluvit.Ztichla jsem a posadila se na sedačku.
"Víš jak jsem ti říkala že tady mají víc problémů než Justina? Právě to je ten problém. V tomhle městečku se usadili démoni" vzdychla a začala vyprávět dál "Ten medajlonek co jsi našla.. Patřil mocnému archandělovi, uzavřel tam duše andělů a démonů.Není ro obyčejný medailonek, má sílu o které si všichni můžou jen enchat zdát. Mohl by s ním ovládnout svět a práve proto se nesmí dostat do jeho rukou"
"Ale musíme zachránit Justina" Řekla jsem potichu a slza mi stekla po tváři.
"Podívej Blair, vím že jsi se do něj zamilovala, ale znáš pravidla..a taky znáš Lucifera, je možné že Justina nezachráníme" Naštvaně jsem se na ni podívala.
"Jistěže ho zachráníme! Jak to vůbec můžeš říct? Jsme andělé, nemáme snad lidi chránit?" Byla jsem rozrušená a křičela jsem na ni.Musíme ho zachránit..
"Co je pro tebe důležitější? Zachránit jednoho obyčejného člověka nebo celý svět?" Sklopila jsem oči dolů a poprvé pořádně popřemýšlela. Jsem anděl, měla bych chránit lidstvo.A to taky udělám.Zachráním Justina.Lucifer bude litovat.
"On není jen obyčejný člověk!" Chtěla jsem vykřiknout, ale nakonec jsem ze sebe horko-těžko dostala: " Tak dobře, budu chránit ten medailonek a obětuju Justina pro dobro všech. Chtěl by to tak" Vydechla si a usmála se na mě.Spolkla mi ti. Nechtěla jsem jí lhát, ale musela jsem.Nenechám ho umřít.
***
Ležím na posteli, v ruce držím medailon a přemýšlím co všechno umí a jestli bych s ním nějak mohla porazit Lucifera, ale pořád mi to připadá jen jako obyčejný medailonek. Ze zoufalství mi znovu začali téct slzy a jedna dopadla přímo doprostřed zdobeného kroužku na medailonku, ten začal modře zářit a pálit tak, že jsem ho musela pustit. S vykulenýma očima jsem se na něj dívala a pomalu jsem k němu natahovala ruku abych se ho dotkla.Už nepálil a tak jsem si ho znova vzala do ruky. Kroužek který býval bílý, najednou zmodral. Nechápu co se stalo, ale teď nemám čas to řešit.
Je půlnoc takže Michael a Luce už spí. Otevřela jsem okno v pokoji a za pomocí křídel jsem sletěla dolů.Přemýšlela jsem kam by mohl Lucifer Justina vzýt, ale nenapdalo mě žádné místo, tak jsem rozhodla jít na louku na kterou často chodím, trochu popřemýšlet.
Prodrala jsem se mezi stromy a u velkého stromu uprostřed jsem zahlédla světlo. Zamžourala jsem očima a zalapala po dechu. Lucifer.
*Z POHLEDU JUSTINA*
Ucítil jsem bolest v břichu a tlak na rukách. Otevřel jsem oči a uvědomil si, že jsem svázaný u stromu na louce. Co se to děje? Pamatuju si jen, že jsem šel domů, předemnou se objevil nějaký chlap a pak nic. Jen tma. Pokusil jsem se dostat z provazu, ale marně.
"Podívejme se kdo se nám probudil" Slyšel jsem něčí hlas a hlavu jsem prudce otočil doprava, alech se podíval kdo to je.Ze stínu se vynořila mužská postava.
"Kdo jste?" Zašeptal jsem. Nezmohla jsem se na nic víc. Co po mě chce?
"Jsem přítel tvé malé kamarádky" Zasmál se a dodal: " Nebo spíš nepřítel" Popošel dřív a já mu díky měsíčnímu svitu uviděl do tváře. Byl to muž tak kolem 25- let. Tmavé oči a černé vlasy.
"Ona ti o mě neříkala? No vlastně se ani nedivím, nemá mě příliš v oblibě, tak jako všichni andělé" Slovo 'andělé' spíš vyprskl. Došlo mi že mlůví o Blair a dostal jsem strach. Co když jí něco udělal?
"Co ode mě chcete?" Zeptal jsem se tiše a on se usmál.
"O tebe nic. Ty jsi jen návnada aby tě přišla zachránit. Je mi jasné že tě tady nenechá" Nic z toho jsem nechápal. Co po Blair chce?
"Co když nepříjde?"
"Věř mi že příjde. Nenechala by někoho koho miluje.A teď dost s nudnými otázkami" Řekl a posadil se, já byl radši ticho. Jak to myslel že by nenechala někoho koho miluje? Mě přece nemiluje..
"Lucifere!" Uslyšel jsem její hlas. Strhl jsem pohled před sebe a byla tam ona. Přišla mě zachránit?
