Náš projekt do školy už je hotový a po celou dobu co jsme na něm pracovali se mnou Justin skoro nepromluvil.Snažila jsem se navázat s ním konverzaci, abych už mohla vypadou z téhle země, protože se mi moje city k němu začínají vymykat kontrole.
Myšlenky mi proudily hlavou zatímco jsem létala nad loukou kterou jsem nedávno objevila.Jemný vítr mi pročesával vlasy a já jsem zase prožívala ten nezapomenutelný pocit.Ještě párkrát jsem obletěla louku a poté jsem přistála na pevné zemi, zatáhla jsem křídla a chystala se odejít zpátky domů.
"Co...co to..bylo? Co jsi zač?" Uslyšela jsem za sebou koktavý hlas a v tu chvíli jsem ztuhla.Pomalu jsem se otočila na patě a uviděla jsem vyděšeného Justina.Přemýšlela jsem nad vhodnou výmluvou, ale veděla jsem, že z tohohle už se nevyhrabu.Udělala jsem váhavý krok blíž k němu a on ustoupil.Píchlo mě v srdci když jsem si uvědomila že se mě bojí.
"Nemusíš se mě bát" Řekla jsem tiše a udělala jsem další krok blíž k němu "Všechno ti vysvětlím" Povzdychla jsem si, sedla jsem si a opřela se o 'strom snů' jak jsem si ho sama nazvala.
"Tak mluv" Zašeptal sedl si na proti mě, ale držel si bezpečnou vzdálenost.Řekla jsem mu o sobě všechno. Kdo jsem, proč tu jsem, kdo jsou Michael a Luce, co všechno dokážu, prostě všechno.Jeho pohled už nebyl vyděšený, spíš užaslý.
"Normálně bych ti nevěřil, ale jelikož jsem tě právě viděl lítat, myslím si že mluvíš pravdu" Trochu se zasmál a já jsem přikývla.
"Jaké to je? Myslím, být andělem" Podíval se na mě s otázkou v očích a já se podívala do země.
"Dokonalé.Nedá se to popsat slovy, ale má to i pár nevýhod"
"Jaké?"
"Většinu svého života jen sleduju jak si lidé užívají.Mohou dělat chyby ale ty si já dovolit nemůžu.Jsou svobodní, ale já patřím bohu.A taky se nemůžeme zamilovat do člověka" Při poslední části věty jsem se na něj podívala.Ústy naznačil 'aha' a při tom přikývl.
"Počkej a říkala jsi, že jsi tady jen kvůli mě?" Přikývla jsem a on se usmál.
"Jsi něco jako můj strážný anděl?"
"I tak se to dá říct,ale jsem tu jen proto abych tě napravila a zavedla na správnou cestu a myslím, že se mi to daří" Pousmála jsem se "Víš doufám, že o tom nikomu nesmíš říct, že ano? Jinak bych ti musela vymazat pamět a to já nechci.Nikdy nevíme co všechno lidé zapomenou"
"Nikomu to neřeknu, slibuju...Co se stane až mě napravíš?" Zeptal se trochu vystrašeně.
"Odejdu domů" Usmála jsem se, ale on se zatvářil sklesle.V očích jsem mu zahlédla smutek.
"To proto jsi říkala že s tebou nechci nic mít?" Přikývla jsem a Justin se zadíval jinam.
"Justine?" Strhl pohled zase na mě "Proč jsi se choval tak hrozně?" Věděla jsem že je to asi kvůli jemu otci, ale chtěla jsem to slyšet od něho.
"Po tom co můj otec umřel, byl jsem na dně a novináři s jejich otázkami mi moc nepomohli.Nevěděl jsem co bez něj budu dělat a ani se mi nechtělo žít. Trochu jsem se vzchopil kvůli mámě ale své pocity jsem zakrýval tím, že se ze mě stal hajzl.Neviděl jsem jiné řešení" V očích se mu zableskla slza, ale zamrkal a tím ji zapudil.Ani jsem si nevšimla, že se přisunul blíž ke mě, ale najednou se naše kolena v sedě dotýkaly.
"Můžu tě políbit?" Zeptal se šeptem.Nezmohla jsem se na nic než přikývnutí.Moc dobře jsem věděla že je to špatné, ale bylo mi to jedno.Myslela jsem jen na to, že zase ucítim jeho rty.Naklonil se ke mě a už po druhé mě políbil.
