"Prosím?" řekla jsem hned když jsem zvedla můj zvonící mobil.
"Čau Blair, nudím se, mohla bych se stavit k tobě?" ozvala se hned Fay.
"Promiň, ale zrvona se mi to neho..." nenechala mě domluvit.
"Smůla už jsem u vás" v tom zazvonil zvonek. Omluvně jsem se podívala na Justina a šla otevřít. Fay se hned nahrnula do domu a namířila rovnou do obýváku, kde byl i Justin.
"Blair měla jsi mi říct že máte rande, nechodila bych sem!" Justin se zasmál.
"Nemáme rande!" namítla jsem "a přišla by jsi tak i tak" dodala jsem, Fay jen pokrčila rameny a hodila se na pohovku vedle Justina.
"Tak co budeme dělat?" s Justinem jsme si vyměnily pohledy protože jsme zrovna probíraly Lucifera.
"Co kdyby jsme se podívali na nějaký film?" navrhla.
"Já ale žádné filmy nemám" fakt jsem žádný neměla. Andělé nepotřebují filmy.
"Nevím jestli sis toho všimla, ale jsi divná" přimhouřila oči " a právě protože jsem filmy donesla" usmála se, zalovila ve své kabelce a vytáhla z ní pár cédéček. Rozložila je před sebe na sedačku a dala Justinovi vybrat. Ten ukázal na nějaký horor a tak ho Fay pustila.
"Máš doma bráchu?" zeptala se.
"Ne, proč?" Fay se na mě jen koukla. Vím že se jí Michael líbí, řekla mi to nedávno.
"To je jedno, pojď si sednou už to začíná" pobídla mě a já ji poslechla.
"Nemohli jste vybrat něco jiného než horor?" zamračila jsem se na ně. Justin se uchechtl, rukou mě objal kolem ramen a přítáhl si mě k sobě. Znervózněla jsem a cítila jsem motýlky v břiše.
"Nechoď tam! Zabije tě!" křičela jsem na nějakou holku z filmu a Justin se na tom dobře bavil. Blondýnka pomalu otevírala dveře do vedlejšího pokoje a v tom se dokořán otevřeli i naše vchodové dveře. Začala jsem pištět a Fay taky.
"Holky klid! Vždyť jsem to jen já" začal mě uklidňovat Michael, který právě vešel do domu. Vydechla jsem si protože jsem si vážně myslela že je to ten vrah z filmu. Za sebou jsem slyšela smích a když jsem se otočila, uviděla jsem vysmátého Justina který z toho smíchu ani nemohl dýchat. S Fay jsme se na něj zamračili, ale on nepřestával. Chtěla jsem mu už něco říct, ale v tom spadl z gauče. Teď jsme se zase začali smát my. Dokonce i Michael, který se skoro nikdy nesměje, se zasmál. Justin se uraženě zvedl a odešel do kuchyně.
"Ale no ták. Přece nebudeš naštvaný" křikla jsem za ním se smíchem. Nakoukl ze dveří a vyplázl na mě jazyk.
"Sakra to už je tolik? Musím jít!" panikařila Fay a začali si dávat své věci do kabelky. "Uvidíme se zítra ve škole, ahoj Blair....ahoj Michaeli" nesměle se na Michaela usmála a chtěla odejít.
"Počkej Fay, odvezu tě" nabídl se Michael a už si bral klíčky od auta. Povzbudivě jsem se na ni usmála když na mě hodila vystrašený pohled. Michael se jí vážně líbí a myslím že i ona jemu, ale na to je moc spolehlivý. Nikdy by se nezapletl s člověkem ať by k němu cítil cokoli, v tomhle rozhodně nejsme stejní.
Zvedla jsem se z gauče a šla za Justinem. Našla jsem ho ve svém pokoji jak sedí u okna a dívá se ven. Přistoupila jsem k němu a rukama mu zakryla oči.
"Hádej kdo jsem" řekla jsem hrubým hlasem.
"Hmm...nevím...Will Smith?"
"Těsně vedle" zasmála jsem se a on taky. "Na co myslíš?" zkoumavě jsem si ho prohlížela.
"Na ples. Pamatuješ si ho?" sladce se usmál a já sčervenala jako rajče. Pamatuju si to až moc dobře. Justin mě tam políbil.
"Ehm..jo, trochu" byla jsem nervózní což Justinovi zřejmě přišlo vtipné. "Čemu se směješ?" zamračila jsem se na něj.
"Jsi roztomilá když jsi nervózní a červenáš se"
"Nejsem nervózní a rozhodně se nečervenám" lež, lež a zase lež.
"Blair chci se ti omluvit" zvážněl.
"Za co?"
"Za to že jsem se choval jako idiot" řekl jednoduše.
"To je v pohodě. Kdyby ses nechoval jako idiot, nebyla bych tu" zasmáli jsme se, ale smích mě hned zase přešel. Když je teď Justin 'napravený' vrátím se domů, nebo tady musím zůstat kvůli Luciferovi? Popravdě, doufám že musím zůstat.
"Děje se něco?" zeptal se Justin.
"Ne nic" falešně jsem se usmála.Nevypadalo to že by mi na to skočil, ale nechal to tak. Díky bohu.
*Z POHLEDU JUSTINA*
Věděl jsem že se něco děje, ale nechal jsem to tak protože by mi to stejně neřekla. Je to jeden z nejtvrdohlavějších lidí co znám a to je jedna z věcí které se mi na ní tak líbí. Blair se otočila k oknu a jen se tak dívala na krásný výhled nočního Stratfordu, zatím co já se koukal na něco krásnějšího. Na ni.
"Mám snad něco na obličeji?" zeptala se s tím jejím krásným úsměvem a já jen cítil jak se červenám.
"Blair? Jstine?" uslyšel jsem Michaelův hlas z obýváku.
"Ano?" zakřičela mu Blair nazpátek.
"Pojďte do obýváku" Blair vstala, chytla mě za ruku a tahal dolu za Michaelem a za Luce.
"Co potřebuješ?" mile se zeptala a já jsem tiše stál za ní.
"Víte, ta záležitost s Luciferem...no všem je jasné že to musíme nějak napravit, ale nevím jestli nás tady nás Pán nechá, nebo sem pošle zbylé Archanděly a.."
"Cože?" nenechal jsem ji domluvit, protože mi hned došlo co vlastně říkala. Je možné, že Blair se vrátí do nebe nebo prostě tam odkud pochází. Později se jí na to musím zeptat.
"Nech mě prosím domluvit" řekla trpělivě a já se na ni omluvně podíval "Do týdne by nám měli dát vědět, ale ne že něco vyvedete jasné? Minule nás to všechny stálo život"
"Chceš říct, že teď týden nemůžeme nic udělat? Zbláznila ses? Do té doby může Lucifer udělat cokoli! Myslíš si snad že bude čekat dokud nám sem někoho něpošlou a až potom se bude snažitovládnout svět?" vybuchla Blair a já opět jen tiše koukal.
"Nic jiného nám nezbývá" povzdychla si Luce.
***
"Blair neblbni a pojď si lehnout do postele!" už jsme se chystali spát, ale Blair se mnou nechtěla být na posteli.
"Ne!"
"Jak myslíš, stejně tě večer zase přenesu" povzdychla si a vkročila směrem ke mě. Vítězně jsem se usmál. Lehla si, přikryla se a já si ji za pas přitáhl k sobě. Cítil jsem jak pod mým dotekem ztuhla nad čímž jsem se musel usmát.
"Justine? Zazpíváš mi prosím tu písničku, kterou jsi zpíval včera večer?" zeptala se mě tiše a já hned spustil.
"Across the ocean, Across the sea,
startin' to forget the way you look at me now.............." Když jsem dozpíval, slyšel jsem jak si Blair jen spokojeně odfukuje což značilo že usnula a tak jsem zavřel oči a snažil se spát.
***
Probudilo mě až to, jak se Blair snažila dostat z mého objetí. Otevřel jsem oči a podíval se ven z okna. Byla tma.
"Kam jdeš? Vždyť je ještě noc" řekl jsem jí ospale.
"Nemůžu čekat Justine. Za tenhle týden se toho může stát hodně. Musím zastavit Lucifera"
Tuhle story čte pořád míň a míň lidí takže mám psát dál, nebo to co nejdřív ukončit? Prosím pište svoje názory do komentářů..omlouvám se za chyby, doufám že se vám část líbí:3
