*POŘÁD Z POHLEDU JUSTINA*
Civěl jsem na fotku, který byla vyfocená na louce, našem oblíbeném místě a v hlavě si přehrával ten den. Zakroutil jsem hlavou, fotku si strčil do kapsy a šel jsem zpátky dolů. Madison - vlastně Blair se zrovna smála nečemu, co Cassie řekla nebo udělala. Byla tak sladká a myslím že si ji Cassie hodně oblíbila.
"Tati Madison mi slíbila že mě zítra vezme do zoo! Že můžu jít, prosíím" začala mě prosit moje dcera.
"Musíš se prvně zeptat mámy" usmál jsem se, ale potom jsem si něco uvědomil. Joyce! Panebože vždyť já jsem ženatý. Když mi došlo že je Blair zpátky, myslel jsem jen na to, jak budeme zase spolu, ale tohle Joyce nemůžu udělat.
"Justine děje se snad něco?" zeptala se starostlivě Blair.
"Ne nic, jsem v pohodě" usmál jsem se.
*Z POHLEDU BLAIR*
On to ví! Tyhle slova se mi v hlavě opakovaly pořád dokola a nemohla jsem se zbavit pocitu, že něco tuší. Jsi jen paranoidní, vůbec nic netuší! Řekla jsem si pro sebe. Všimla jsem si jeho zamyšleného výrazu a tak jsem se prostě musela zeptat.
"Justine děje se něco?"
"Ne nic, jsem v pohodě" usmál se, ale věděla jsem že to bylo falešné. Znám ho až moc dobře...
"Cassie, Chrisi měly by jsme už jít" řekl svým dětem a oni oba poslušně přišli k němu a rozloučily se se mnou.
"Tati co kdyby jsi do té Zoo jel s námi?" nabídla mu ještě Cassie a on s úsměvem souhlasil. Sakra! Budu s ním muset trávit víc času než jsem čekala.
"Jasně, proč ne?" usmál se na ni a potom i na mě.
"Tak ahoj, Madison" pozdravil mě a i s jeho dětmi odešel.
*V ZOO*
Přesně jak jsem slíbila, vzala jsem Cassie do zoo. Chris s námi nejel, protože chtěl zůstat s Joyce. Prošli jsme už snad úplně všechno, ale Cassie pořád neměla dost. Je to neúnavné dítě.
"Cassie, nechceš si jít na chvilku sednout? Půjdeme na zmrzlinu" zeptala jsem se jí utahaně a ona nadšeně přikývla, chytila me za ruku a táhla mě i Justina směrem ke stánku se zmrzlinou.
Koupila jsem jí zmrzlinu kterou si vybrala a potom jsme si šli všichni sednout, ale Cassie stejně odešla do dětského koutku, který byl hned vedle takže jsme na ni viděli.
"Takžee...Jsi mi hrozně povědomá Madison, neviděli už jsme se někdy?" zeptal se z ničeho nic Justin a podivně se na mě podíval. Znervózněla jsem.
"Jsem si jistá že ne" zalhala jsem.
"Já myslím že ano." řekl rozhodně "Jen jsi se jmenovala jinak. Blair" zarazila jsem se a podívala se na něho. Upíral na mě pohled.
"Nevím o čem to mluvíš" nervózně jsem se zasmála.
"Víš moc dobře o čem mluvím. Myslíš si že jsem hloupý? Že bych tě nepoznal kdekoliv a kdykoliv?" ptal se ublíženě.
"Odvez mě domů" řekla jsem mu, stoupla si a šla pro Cassie.
"Nemůžeš od toho utéct, Blair!" křičel za mnou a bylo mu jedno že je kolem plno lidí, kteří ho sledují.
***
Seděla jsem doma na gauči, když najednou začal zvonit zvonek. Otráveně jsem si stoupla a šla otevřít. Ve dveřích stál Justin.
"Musíme si promluvit"
Po dlouhé době, další část. Nejsem s ní ani trochu spokojená, ale prostě už nevím jak tenhle příběh psát. Do konce zbívají ještě tak 2-3 části. Omlouvám se za chyby:)
