Náš "Otec" nás poslal do Stratfordu, protože Justinovi zrovna začali prázdniny a jel za svou rodinou. Všechny potřebné věci už byly v našem novém domě, který byl hned vedle domu Pattie Mallette, Justinové matky. Na zemi jsem byla jen párkrát, takže mě některé věci pořád překvapují a někdy přímo fascinují. Podle historky kterou máme vyprávět lidem je Michael můj starší bratr a žijeme sami, protože rodiče nám zemřeli..
Zrovna jsme se procházeli městem když jsem ho zahlédla.Seděl na lavičce v parku ještě s nějakým chlapcem.Podívala jsem se na Michaela, taky si ho všimnul.
"Bež a zeptej se ho na cestu třeba do ochodu" Vyzval mě Michael. No, nějak začít musím.
"Ahoj, můžu se zeptat kde je tady obchod? Zrovna jsme se přistěhovali a ještě to tu moc neznáme" Usmála jsem se na něj.
"Musíte kolem studny vyjít z parku, potom půjdete pořád rovně a pak zatočíte doleva" Také se usmál.
On lže. Poslal mi myšlenkami Michael.Andělé si umí posílat své myšlenky, poznají když někdo lže a také má každý anděl dar.Někdo umí hýbat věcmi pouhým pohledem a někdo třeba měnit podoby, jako Michael.U mě se ještě neprojevilo jaký dar mám, ale brzo mě to také čeká.
"Děkuji" Usmála jsem se a odešli jsme tím směrem který nám řekl, i když to bylo špatně. Slyšela jsem za sebou už jen hlasitý smích.
*Z POHLEDU JUSTINA*
"Justine stůj!" Křičel na mě Scooter, když jsem šel ven ze studia.Otočil jsem se na něj a on se zastavil.
"Jsem hvězda Scootere.Můžu si dělat co chci" Zasmál jsem se a on se zamračil.
"Beze mě by jsi nebyl nic. Beze mě by jsi dál sedával na schodech Avon Theatre a snažil se vydělat pár peněz pro svou rodinu.Chceš aby to tak znovu bylo?" Zasáhl mou slabinu a na chvilku mě to vyvedlo z míry, ale hned jsem se vzpamatoval a zase se zasmál.
"Davám si pauzu a jedu zpátky do Stratfordu, zařiď si to jak chceš" než něco stihl namítnou už jsem byl venku a jel směr letiště.Věci jsem měl dávno zabalené.Těším se až si odpočinu od toho všeho.Od slávy, povinností, Scootera a dokonce i od fanoušků.
VE STRATFORDU
Když jsem se se všemi přivítal běžel jsem do svého pokoje kde jsem se svalil na postel.
"Konečně doma" Zamumlal jsem si pro sebe.Z kapsy jsem vytáhl mobil a zavolal Ryanovi.
"Čau bro, jsem doma, nechceš zajít ven?"
"Jakto že jsi doma? Jo jasně,za čtvrt hodiny v parku?"
"Mám menší pauzu.Ok budu tam" Típl jsem to a šel se převlíct. Vzal jsem si černé tričko s nápisem CANADA, chachi kalhoty a červené supry.
"Mami jdu za Ryanem" Nečekal jsem na odpověď a rovnou jsem vyběhl ven
...Když jsem dorazil do parku, Ryan už tam seděl a něco dělal na mobilu.
"Ahoooj" Zakřičel jsem se smíchem a šel ho obejmout.Chyběl mi můj nejlepší kamarád.
Povídali jsme si o všem možném, vyprávěl jsem mu zážitky z koncertů a on mi vyjmenoval pár novinek co se děje ve Stratfordu. Mluvili jsme o všem možném a najednou k nám přišla nějaká holka s klukem.Měla dlouhé hnědé vlasy a hnědé oči.Musím uznat že byla krásná, ale to není důležité.
"Ahoj, můžu se zeptat kde je tady obchod? Zrovna jsme se přistěhovali a ještě to tu moc neznáme" Zeptala se a usmála se. Už jsem jí chtěl říct cestu když mě napadlo že si z nich udělám srandu.
"Musíte kolem studny vyjít z parku, potom půjdete pořád rovně a pak zatočíte doleva" Také jsem se usmál, ale jen proto že jsem zadržoval výbuch smíchu.Rád si střílím z lidí.Na chvilku se divně zatvářila, ale potom zase nasadila ten sladký úsměv.
"Děkuji" Odešli a já konečně mohl vypustit ten smích.Ryan se na mě díval a nevypadalo to, že by mu to přišlo vtipné.
"Proč jsi to udělal?"
"No tak je to jen sranda, nakonec ten obchod najdou"Už jsem se nesmál.
"Dobře.Ta holka byla hezká" Usmál se na mě, ale já mu to neopětoval.
"Je dobrá jen na jedno.Užít a odkopnout"Sám jsem tomu nevěřil, jsem sice hajzl, ale holky docela respektuju.Ryan se zatvářil sklamaně.
"Co se to s tebou proboha stalo? Kde je ten hodný Justin, co měl všechny rád, nikdy by neublížil holce a byl můj nejlepší kamarád? Protože tohleto " ukázal na mě a dál pokračoval "není on.Tohle je jen namyšlená star" Vstal z lavičky a odešel. Byl jsem pěkně nasranej. Nikdo se mnou takhle nebude mluvit. A ani Ryan!
*Z POHLEDU BLAIR*
"Michaeli? Nutně potřebuju pomoct!" Zakřičela jsem na svého bratra.
"Nějak si poraď" Zakřičel mi nazpět. Na zemi jsme sotva dvě hodiny a on už je líný.
"Zvedni ten svůj líný zadek a naklusej sem!" Asi si říkáte že takhle by andělé mluvit neměli, ale my jsme jako normální lidé akorát nežijeme na zemi a máme pár výhod.
"Co je tak důležitého? Zrovna je v televizi zajímavý film!" Ani televize nemáme, takže je pro nás zajímavé všchno kolem ní.
"Nevím jak se otevírá mikrovlnka!" Řekla jsem zoufale a on se začal smát.Hodila jsem po něm vražedný pohled a tak přestal.Zmáčkl nějaké tlačítko o kterém jsem si myslela že je jen na ozdobu a mikrovlnka se otevřela.
"Díky" Usmála jsem se a Michael odešel zpátky do obývacího pokoje.Vzala jsem si svoje jídlo a šla za ním.
"Ehm...Tohle není film, ale videoklip k písničce"Zasmála jsem se.Pořádně jsem se zadívala na toho zpěváka který to zpíval a poznala jsem Justina Biebera když byl ještě mladší, usměvavý, nenamyšlený.
"To je Justin" Oznámila jsem Michaelovi "Ta písnička se jmenuje One time"
"Jak to víš?" Zvedl obočí.
"Je to tam napsané"Zasmála jsem se.Michael je sice o pár tisíc let starší, ale je to jako kdyby tu byl poprvé.
VEČER
"Je pozdě už půjdu spát" Řekla jsem a odešla do svého pokoje. Andělé spánek sice nepotřebují, ale když chtějí spát tak můžou.
Lehla jsem si do postele a přemýšlela o tom, jak přimět Justina aby se aspoň trošku změnil, ale dlouho mě nic nenapadalo.Usla jsem s obrázkem jeho úsměvu v hlavě.
Omlouvám se za chyby a vím že je to zatím nic moc, ale zlepší se to:)
