Fáze Pád

#3

Ale.. Ale ještě po cestě mi volal Petr.

Petr: Čau, kde jsi?

Andrea: No na cestě domu. Už jsem skoro tam, proč?

Petr: Jen tak. Jen jestli se ti nic nestalo..

Andrea: Aha. Ještě něco?

Petr: Sejdeme se zítra?

Andrea: /nevěděla jsem, a tak jsem chvíli mlčela/ Okey.

Petr: Dobře, tak v devět dopoledne na Náplavce.

Ukončil hovor a já jsem šla spokojeně dál strašidelnou částí Prahy. Doma jsem udělala to co vždy, když přijdu večer. Šla jsem spát.

Ráno mi zazvonil budík v osm a já jsem si hned uvědomila, že nestíhám. Protože než dojedu na Náplavku, tak to trvá nejméně dvacet minut. Letěla jsem do koupelny a dala se trochu do kupy. Pak nastal trochu větší problém. Oblečení. Nevěděla jsem, co si mám vzít na sebe, ale vůbec. Nakonec jsem zvolila moji skoro každodenní variantu. Džíny, delší košili a k tomu všemu černě tenisky. Utíkala jsem na tramvaj, protože jsem uznala, že to bude rychlejší. Sedla jsem si na sedačku a do uší si dala sluchátka.
Dojela jsem na Náplavku, ale Petra jsem nikde neviděla. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila jeho číslo.

Andrea: Kde jsi?

Petr: Vydrž!
Vytípl to.

Čekala jse ještě několik sekund, než mi se mi před obličejem objevila růže.
,,Jej. Děkuju."
,,Neni zač" řekl Petr pyšně a trochu divně se zasmál.
,,Ale.. Proč tohle všechno děláš?"
,,Nevím. Mám tě rád."
,,Ehm...Známe se dost krátce a to už mě máš rád?"
,,Jo. Jsi mi hrozně příjemná a máš smysl pro humor, což na holkách miluju. "
,,Okey. Půjdeme tedy někam nebo tady budeme jenom tak stát?" řekla jsem hodně znuděně.
,, Jo tak pojď " chytil mě za ruku a dovedl mě k jeho autu.
,,Nasedni!" přikázal
,,Já jsem myslela, že zůstaneme na Náplavce."
,,Ne." odpověděl s náznakem, že už mám být ticho. Celou cestu bylo ticho.
Zastavili jsme na sídlišti a šli jsme parkem k jeho domu.
,,Proč jdeme k tobě?"
,,Protože je tam soukromí" radši jsem už nic neřekla a šla za Petrem.
Vyšli jsme nahoru, Petr strčil klíč do zámku a vzápětí otevřel Pavel. Ani nepozdravil a zmizel na druhé straně chodby. Buran.
Vešli jsme dovnitř. Petr mě posadil do obýváku a přinesl džus a nějaké sušenky. Utíkal do koupelny.

Petr:

,,Tak jo. Už ji mám doma. Teď to hlavně nesmím zvorat, jinak o ni přijdu. Už několikrát mě odmítla. Fajn. " říkal jsem si pro sebe a zhluboka dýchal.
Vrátil jsem se do obýváku, ale Andreu jsem neviděl. Byla totiž u mě v pokoji a prohlížela si moje fotoalbum.
,,Promiň. Nevadí?'' zeptala se.
,,Ne, vůnec ne," zalhal jsem a nechal ji listovat v mém fotoalbu.
Pozoroval jsem ji a když si sedla na moji postel, hlasitě jsem polk.
,,Máš to tady hezký."
,,Díky"
V ten moment, co jsem uviděl, jak její pohled pohled přeskakuje ze mě na počítač, napadlo mě...
,,Natočíme spolu video?"
,,Ježiši já nevim. Si budou myslet, że spolu chodíme."
,,To je jedno." řekl jsem se skvělým pocitem.
,,No tak jo no..."
Vzal jsem kamaru, dal jsem ji na stativ a spustil natáčení.
,,Čau lidi. Tak...." začal jsem

Andrea:

,,Ježiši, to bude trapas. Už vidim ty ohlasy. No nic." myslela jsem na nejhorší hned na začatku videa, ale snažila jsem se to nedávat najevo.