Fáze Pád

#12

Netrpělivě jsem celou dobu čekal na zprávu nebo hovor. Stále nic.
Dneska je to přesně týden, co odjela, a proto doufám, že se vrátí. Musel jsem jet do studia, protože chystáme pro fanoušky překvápko, které je zaručeně dostane.. Lukášovi bylo divný, že nejsem úplně ve formě a že se nechovám stejně šíleně, jako kdy jindy.
,,Co ti je?" zeptal se..
,,Ale.. Nic," odpověděl jsem a šel k mikrofonu.
Dvě a půl hodiny těžký dřiny a potom domů. Cestou v autě jsem přemýšlel, nad Andreou.. ,,Je doma?" ,,Není doma?" říkal jsem si potichu. Doma jsem uviděl v chodbě její boty a tím jsem zjistil, že doma je..

Andrea:

Ach.. On už je doma?" Ehm... Jsem v prdeli.
,,Ahoj Andreo," řekl s úsměvem.
,,Ahoj," řekla jsme trochu smutně a trochu víc zpruzele. Petr ke mně přistoupil a ,,zabijácky" se podíval.
,,Co to je?" zeptal se a ukázal na můj krk..
,,Byla jsem opilá. Nevěděla jsem, co dělám. Ale k ničemu nedošlo věř mi. V posteli jsme byli, ale fakt nic nebylo," snažila jsem se mu to vysvětlit.
,,Můžu ti věřit?" zeptal se mě.
,,Jo. Prosím.." řekla jsem se slzami v očích.
,,Dobře, protože tě miluju a věřím, že mluvíš pravdu, tak to necháme být a bude doufám vše v pohodě," řekl a objal mě.
,,Díky.." pošeptala jsem mu do ucha.

Ubylo pár dní a cucflek pomalu mizel. S Petrem jsme vycházeli stejně dobře, jako předtím. Ale bohužel několik lidí zjistilo, že chodím s Petrem a kde bydlím, takže kamínků na mém okně stále přibývalo. Nebylo to moc příjemné, ale stěhovat jsem se nechtěla. Když ale Petr přišel s naprosto skvělou a boží a nádhernou a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.. nabídkou, bylo mi všechno hned jedno. Nabídl mi půl roční cestování.
,,A ty nebudeš muset pracovat?"
,,Ne, teď mám půl roku dovolenou. Vím je to nega velkej zázrak, ale je to tak," řekl rozveseleně.
,,To je super. Já hrozně ráda pojedu. S tebou kam koliv."
Za dva týdny jsme jeli a náš ,,velkej trip," jak tomu říkal Petr, jsme začali v Amstrdamu. Prošli jsme skoro celé město a asi pět restaurací za jeden den.
,,Je to moc hezký, ale jestli to takhle bude celý půl rok, tak přiberu sto kilo," řekla jsem pobaveně. Večer jsme se ubytovali v krásném hotelu a do dduhého dne jsme tam přespali, protože zítra ráno pokračujeme na jih španělska.
Ráno jsme si v hotelu došli na snídani, pěkně jsme se nadlábli a jeli jsme na letiště. (Samozřejmě Petr vše pečlivě vlogoval). Naše cesta trvala něco kolem... Já vlastně ani nevím, jak dlouho to bylo.
Každopádně jsme přiletěli v pět ráno, takže jsme museli čekat, než otevřou na hotelu. No a tak jsme se šli porozhlídnout po městě, s kuframa jako paka.