Fáze Pád

#5

,,No..." odpověděl.
,,Nebuď hned.. No.. Ehm.. Však ty víš."
,,Jo jasně"
Pousmála jsem se, vyndala jsem mobil a vyfotila jsem se s Petrem. Fotek jsme udělali asi devět, protože buď se tam Petr tvářil jako idiot nebo se mi nelíbil můj vzhled. Ale asi tenhle problém má každý holka. No, jednu jsem dala na Instagram a potom jsme si s Petrem celý večer četlu komentáře.
,,Ježiši to už je deset? Musím jet domu."
,,Proč?" zeptal se a zároveň se zatvářil, jakoby měl něco v plánu.
,,Protože už je hodně hodin. A zítra musím jet na pracovní pohovor. (Na žádný jsem jet neměla a ani nevím proč jsem mu takhle zalhala)"
,,Tak pojedeš odtud. Můžeš tu ještě přespat.''
,,To asi ne. To je blbý"
,,Není!"
,,Je.."
,,Není!" začal tón hlasu zvyšovat.
,,Okey, přemluvil si mě. Ale zítra už pojedu domu."
Petr se zasmál a běžel do koupelny.

Petr:

,,Fajn, teď mám šanci. Je teď taková..taková.. uvolněnější. To je to správný slovo. Nesmím to zkazit," říkal jsem si pro sebe nervózně a trochu jsem se upravil před zrcadlem. Vydechl jsem a potom jsem se vydal zpět do mého pokoje. Když jsem ji uviděl, jak sedí na mojí posteli, tak jsem začal být trochu nervózní. Nevím co se to semnou děje.

Andrea:

Když přišel, tak vypadal nervózně. Usmála jsem se a natáhla jsem ruku před sebe, abych naznačila, že má jít ke mně. Chytil se mě a šel. Sedl si vedle mě a já jsem řekla: ,,Co se děje?''
,,Nic, co by mělo?" odpověděl otázkou.
,,No, že jsi takový nervózní.''
,,Nejsem"
,,Fajn, tak nejsi. Ale mě přijde,že jo."
Jenom zakýval hlavou.
,,No tak dobře. Trochu nervózní jsem." řekl najednou.
,,A proč?"
,,Protože... Protože jsi moc hezká a líbíš se mi. Nevím s jinýma holkama problém nemám, ale když tě vidím jak sedíš u mě na posteli a tak krásně se tváříš, v moji  hlavě se něco zvrtne a já začnu mít trému."
,,Jé to je hezký," odhodlala jsem se a dala jsem mu pusu na pusu. Petr chtěl v líbání pokračovat, ale já jsem se odtáhla.
,,Co se děje," zeptal se tak trochu.. No jak to říct... Nadrženě.
,,Nic, ale má z toho špatný pocit. Jakoby to nebylo správné, to co dělám."
,,To nevadí," usmál se a pustil nám v obýváku film. Usnula jsem. Čekala jsem, že se probudím na pohovce, přesně tam, kde jsem usla. Ale vzbudila jsem se u Petra v posteli. Ležel vedle mě a spal. Já jsem ztěžka usmála a znovu jsem zavřela oči. Doopravdy jsem se probrala až v půl desátý a Petr už byl pryč. V mobilu jsem od něho měla smsku.
,,Musel jsem jet točit Přístav. Promiň. Odpoledne jsem zpět. Těš se!" hlasitě jsem se zasmála a prohlédla jsem své sociální sítě.
Už mě začínalo štvát, jak mi na FB přicházejí samá upozornění, že mám žádost o přátelství a že mě někdo zve ke hře. Bože, jak já to nenávidím. Kolem jedenáctě přišla Danča (Pavlova přítelkyně)
,,Petře? Jsi doma?" zeptala se. Vyšla jsem z pokoje a odpověděla jsem jí : ,,Ne není tady. Jel točit."
,,Aha, tak to jo. Nechceš jít pokecat?"
,,Tak jo!" řekla jsem a následovala jsem Danču.