Fáze Pád

#9

Bylo ten den hrozně hezky. Tak jsme se šli projít po Praze. Petrovi bylo jedno, že nás uvidí fanoušci. Prostě vzal mě za ruku a šli jsme ruka v ruce přes celou Prahu. Chvíli jsme se zdrželi na Náplavce. Bylo tam krásně teplo a bylo bezvětří. Vyfotili jsme pár 'uměleckých' fotek.
,,Tak, kam půjdeme na jídlo?'' zeptal se mě a já jsem ukázala na jednu restauraci na rohu jednoho velkého domu. Petr se usmál a zatáhl mě směrem tam. Dala jsem si špagety a mořskými plody a Petr si dal pizzu. Klasika...
,,Já se ti strašně omluvám!" řekl Petr smutně.
,,Copak?" zeptala jsem se a on začal vyndavat z pizzy olivy.
,,Já fakt musim no.."řekl a já jsem se usmála. Když jsme dojedli, Petr objednal ještě dezert a poté jsme šli domu.
Šli jsme k Petrovi. Hned jsem si dala sprchu. Ze začatku sama, potom s Petrem. Je strašně vlezlý, když jsem nahá. Od pěti od večera měl Petr koncert se Slzou. Jela jsem sním. Bylo tam strašně moc lidí. Bylo to neskutečný. Všichni řvali a zpívali si jejich písničky. Bylo to skvělý.
Když dozpívali Etikety, tak jsem myslela, že už půjdeme domu. Ale potom jsem si vzpomněla, že je čeká asi tří hodinová autogramiáda. Šla jsem do backstage a dala jsem si kávu. Naštěstí tam bylo připojení k internetu. Chudáci lidi, kteří koukají na moje MyStory. Potom šel Petr ještě něco zařídit a jeli jsme opět k němu.

O čtrnáct dní později...

Petr pořád byl na samých koncertech a doma se moc nezdržel. Občas přijel, ale to bylo jen tak na pět minut. Se Slzou se vydali na další turné a to byl ten důvod. Začínala jsem se nudit. Nevěděla jsem, co mám dělat.
S kamarádami jsem se moc často nescházela, protože všichni měli svého „vyvoleného" i sebe, to mě bylo líto.
Do konce turné naštěstí zbývalo jen tři dny. Pak má Petr celý týden volno. Díky bohu... Ty dlouhé nudné dny jsem naštěstí nějak přežila a konečně...
,,Ahoj.." řekl Petr udřeně.
,,Ahoj, lásko." odpověděla jsem mu s polibkem, ale on se netvářil zrovna nadšeně.
,,Co je ti?" zeptala jsem se.
,,Ale nic. Chci jít spát. Dobrou," a odešel do ložnice. Čekala jsem od něj víc, než pozdrav a rozloučení s tím, že jde spát. Naštvalo mě to. Vzala jsem si kabelku a šla jsem do jednoho baru nedaleko Petrova domu. Šla jsem jenom přes silnic. V polovině jsem si zastavila a lovila jsem ze své kabelky mobil, protože mi někdo volal.